Detail příspěvku: Mamánek

Návštěvy: 114

Určitě znáte ze svého okolí muže, kteří i v produktivním věku nedají dopustit na mamahotel. Chápu, ve dvaceti nemá žádná z nás svíčkovou tak vychytanou a kolikrát ani neštupujeme ponožky bez remcání. Ale i kdyby ano, maminka je prostě maminka. Kolikrát takový mamánek ani nepostřehne, že právě to, je hlavní potíž, proč je jeho nejvěrnější přítelkyní matčina kočka namísto nějaké dvounohé. 

Naštěstí jsem se nikdy nemusela vyrovnávat ve vztahu s mužem závislým na své matce.

 

Dokonce jsem dokázala razantně utnout snahy porovnávat mé kuchařské výkony s manželovou maminkou.

 

„Jez, nebo nech bejt,“ říkávala babička.

A pak taky: „ U jídla se nemluví.“

 

A bylo ticho.

 

Ženy, které takového synka vychovaly, jsem skrytě litovala a odsuzovala.

 

12441NzQ.jpg

 

Taková nezodpovědnost vůči nám, potenciálním snachám. Možná v tom byl i kus závisti, protože ve stáří se nebudou muset přetahovat o pozornost a péči s vlastními vnoučaty. I když praxe je taková, že většina mamánků o sebe nechává pečovat, aniž by se zvládla naučit pečovat o někoho dalšího, natož aby pochopila, že by to měla někdy dělat.

 

I když by ty ženy určitě nikdy nenapadlo, že jejich jediná radost jim bude ve vyšším věku přítěží.

 

Vždycky jsem děti vedla k samostatnosti.

 

U dcery jsem nikdy strach neměla. Navíc jí pomalu kynou v těle hormony a zdá se, že se velmi těší, až se nás bude moci zříct a odstěhovat se na druhý konec republiky.

 

Možná světa.

Docela mne překvapilo, že má mé číslo uložené v mobilu.

 

Do syna jsem vkládala naděje od pohledu.

 

Už ve druhé třídě má metr padesát a vypadá, že by mohl na jatkách trhat bejky vejpůl holýma rukama.

 

Oba jsou již velcí a tak čas od času posilujeme jejich samostatnost tím, že je pošleme na malý nákup do večerky, na poštu pro známku, zkrátka malé pochůzky.

 

Dcera nezapře geny a kvůli rohlíkům nebo koláčům k snídani proběhne i několik obchodů a pohovoří s prodavačkou.

 

Kdežto syn…

 

Nedávno ho tatínek poslal do obchodu na konci naší uličky pro baterie do jakéhosi autíčka. Když se syn nevracel ani po půl hodině, tatínek znervózněl. Zavolal tedy paní vedoucí, co se stalo a zda tam vůbec Jiříček dorazil.

 

„Ne, nikdo tady nebyl a malý chlapec už vůbec ne,“ dosvědčila dotyčná.

 

Tatínka polilo horko.

 

„Moment… a nemá na sobě takovou zelenou čepici? Tady venku za výlohou nějaký kluk stojí,“ popis seděl a tak si ho šla ven vyzvednout.

Jak psa.

 

Měli jít sami do kina.

 

Byla to speciální předvánoční akce pro děti bez rodičů, aby si tito mohli v klidu poshánět dárky,  zatímco jejich ratolesti zírají na Šmouly.

 

Dcera s prťousem nejmladším byli touto myšlenkou nadšeni.

 

Dceru podezřívám z nefalšované radosti, že se mne na hodinu a půl zbaví. Jirka se několikrát zeptal, zda tam opravdu nepůjdu s nimi. Sice už je skoro stejně vysoký jako já a nosí boty pánské velikosti, ale před kinem jsem ho ještě otulila, aby se konečně ode mne odlepil.

 

Šli.

 

Zvládli to skvěle.

 

Při východu z kina jsme si všimli předsilvestrovské premiéry Mrňousků. „Jů, půjdem?“ ukazovala jsem plakát dětem. Jen Jirka kladl podmínky a ždímal slzičku z koutku oka: „ale jen s tebou.“

 

12442MDE.jpg

 

Jelikož se mi zdálo, že přes svátky vyležely děti na gauči důlek, popadli jsme plavky a vyrazili směr bazén. Na padesátce jsou pánské a dámské šatny zvlášť.

 

Přeci jen už syn dorostl rozměrů, kdy v dámských šatnách, byť s maminkou, působí poněkud nepatřičně.

 

Šel tedy sám.

 

Přeci jen nám to trvalo s dcerou déle, znáte ženský, takže když jsme přišli k bazénu, už tam čekal. Vedle něho stála šatnářka, postarší to dáma s mateřsky laskavým úsměvem. Vida nás přicházet, poplácala chlapce po hlavě: „tak teď už to zvládneš,“ a odplula.

 

Normálně ji ulovil na ten svůj nevinej kulaťoučkej roztomilej ksichtík.

Smutně koukám, postarej se o mě.

 

Jasně, že je ještě relativně malé telátko a zbývá několik let naděje, že dospěje v samostatného jedince.

Ovšem jak to tak pozoruji, je i relativně vysoká šance, že ani do čtyřiceti nepřehryzne pupeční šňůru.

 

Tímto bych se chtěla omluvit všem potenciálním snachám a přísahám, že fakt nevím, kde se to zmrclo.

 

S matkami mamánků od jisté doby soucítím.

 

Kolikrát k tomu jeden přijde ani neví jak.

 

ToraToraTora


[sexy_author_bio]


Článek pro vás napsala:

Avatar
Kristina Doubravová (ToraToraTora) 31.07.1981 „Lev“
Má ráda humor, život a kombinaci obojího. Miluje východ slunce a palačinky. Nesnáší formuláře, duševní malost a jogurt k snídani.
Ráda by se osobně setkala s Kopčemem a Veverčákem.„Neměli ponětí, jak se zeměkoule koulí, ale měli super fígly na mamuty.Jeden nikdy neví“.
 
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Aktuální motto

„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“
Václav Havel
 

Luna

Luna přibývá Co to znamená?
a nachází se v PANNĚ. Jak to působí?

AdSense

Vaše jméno

Marcela je jméno, jehož původ najdeme v latině. Patrně bylo odvozeno z římského Marcus a zdrobnělé podoby Marcellus, což je zase odvozenina jména boha války Marse. Marcela s ohledem za základ slova by tedy mohla být „malá bojovnice“. V doslovném překladu ale znamená „zasvěcená bohu války”, „zasvěcená Martovi”. V ČR je 61 235 „malých bojovnic“.

V celosvětovém kalendáři je dnes

Dnes není žádný mezinárodně významný den.

Nejnovější komentáře

Výklady pro Vás od Vás

Výklady Pro Vás Od Vás

Kameny pro ženy

kameny-pro-zeny

INTELIGENTNÍ SMART ZRCADLA

Škola tarotu

Škola tarotu

Runová magie – škola

runová magie

Ankety

Ponechali byste název pásky proti smrti pro reflexní prvky?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Sešit na vaření

sešit na vaření

Příspěvky od Popelek

Vyfotili jste něco zajímavého?

Podělte se se všemi! Zašlete foto na redakce@popelky.cz

Statistiky

  • 85
  • 410
  • 23 276
  • 360 855
  • 2 418 827
  • 3 795
  • 28
  • 1 846
0 Shares
Share
Tweet