Návštěvy: 41
Nevím, jak o vás, ale o nás tady Martin na bílém koni ani nezavadil. Tady asi byla Martina na pampelišce, protože právě tu jsem v lese, kam jsem šla na zdravotní dýchání, viděla. No snad tedy byla u vás alespoň husička.
Myslím, že to nebude s tím sněhem nijak lepší, a pokud se ho v zimě dočkáme v nížinách, bude ho čím dál méně.
Tedy letos méně než loni, a loni to bylo méně, než předloni a tak dále.
Zrovna jsme se o tom v pátek bavili na třídním srazu, kde jsme vzpomínali, jak jsme na Okrouhlíku každým rokem někdo rozmlátil sáňky.
Dokonce ještě naše nejstarší děti, tahaly na ten Okrouhlík, který je dneska VIP bytovou zónou, komplet vyasfaltovanou, obsázenou a vysekanou, tedy tak dokonalou, že tady ani není kam spadnout, zlomit zápěstí, a kde si odřít kolena, za sebou boby a domů se vracely promáčené, promrzlé, minimálně dvakrát v týdnu bez jedné rukavice, ale herdek fakt zdravé.
Pamatuji se jako dneska, kterak domů, nemaje mobily, musely „až se rozsvítí lucerny“ a jak hulákaly do okna „a můžu být ještě chvíli před barákeeeem?“
Tedy přesně stejně, jako my.
Inu, přecházíme pomalu do subtropického pásu, což s sebou ponese nejen nula sněhu, což je tedy blbé, ale také třeba v létě melouny.
Mě se letos jich urodilo pět.
Pochybuji, že by se mi tady urodily i tehdá, když ještě padal sníh, který taky držel.
Bílé Vánoce neřeším už vůbec.
Alespoň, že nám zbyly ty tradice, na které jsme nezapomněli, i když nám je už nic nepřipomíná. A je to dobře, protože nebýt Martina, který sice nepřijel, nebyla by husa a samozřejmě ani „Svatomartinské“.
Já ho sice nepoznám od krabicáku z Lidlu, protože jsem vodovník, ale rozhodně to vínovým gurmánům přeji.
A to i s vědomím, že Martin nemá s vínem a husou vlastně vůbec nic společného a ani s bílým koněm.
To on má cosi společného spíš s vodovníky, jako jsem já.
Byl to totiž poustevník, velký asketa, dobrodinec a ortodoxní abstinent.
Dle jeho původního curriculum vitae to byl syn římského důstojníka a narodil se někdy kolem roku 316.
Když byl přijat k císařskému jezdectvu, byl z toho nešťastný jako šafářův dvoreček. Byl to dobrák od kosti a zapřisáhlý odpůrce uniforem.
Jednou se na svém koni, barvy blíže neurčené, vracel z vojenského ležení a spatřil promrzlého polonahého žebráka.
I vzal svůj meč….. a …. rozpůlil si kabát.
Jednu půlku si nechal a druhou dal žebrákovi.
Kristus, který se na něho zrovna díval, protože ON všechno vidí, jeho čin ocenil a v noci se mu zjevil oděn do půlky kabátu.
Martin si své sny pamatoval a hned po tomto zajímavém snovém setkání se spěchal nechat pokřtít.
O rok později byl Martin propuštěn z armády.
Od té doby se naplno věnoval svému koníčku, tedy charitě, pomoci potřebným a velmi skromnému životu.
Žil v chatrči ve Francii a jedl jenom zeleninu.
Martin byl vegetarián. (ale tak husa je husa, Martin nemartin)
V roce 372 se stal biskupem v Tours.
Nadále žil ale skromně, až asketicky a nenasával ani mešní víno.
Martin je jediný svatoušek, který nezemřel mučednickou smrtí někde v horké smůle, ale sešlostí věkem v 81 letech a skonal jako skromný muž.
Jak se k němu dostaly husy a vinné dýchánky, by možná zajímalo i jeho samotného.
Můžeme se proto jen domnívat a spojit si povídání o víně a huse spíše, než s Martinem s kalendářem.
Sedláci potřebovali před zimou prodávat husy, tak je našroubovali na Martina, o kterém vytvořili legendu, že se před vojáky jednou schoval v husím hejnu.
Vinaři mají zase v listopadu už první lahve a je jen s podivem, že Martinovi nevymysleli nějakou legendu o tom, kterak se někde zpumprdlikoval.
Ale to je jedno…
Myslím, že Martin při své dobrotivé povaze by nám to nedělní obžerství jistě odpustil.
Snad jste měli krásný víkend, snad se husa podařila, snad Svatomartinské chutnalo a snad budeme i nadále k sobě předně hodní…
…protože to je ze všeho nejvíce svatomartinský odkaz.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.