SOUTĚŽ O ZVÍŘECÍ DOBROTY: VÍTE, KDO JSEM?

No, s cenou pro vítěze nemám pranic společného, protože kupříkladu psy a kočky jsem spíše rád jedl, než živil. A taky mi chutnaly veverky a vrány, mimochodem. Ovšem, byl jsem velikou osobností, a berte to, jak chcete. Narodil jsem se v zimě v roce, kdy zemřel Jan Evangelista Purkyně.

Byl jsem pokřtěn jiným jménem, než pod kterým mě znáte. Překlad jména, které je vám známo, je sice hanlivý, ale já ho měl rád a nosil jsem ho s hrdostí.

Kdybyste mě potkali, což asi nikdo z vás nemohl, jistě byste nikdy nezapomněli na moje oči.

Pokud byste se se mnou, vy ženy i osobně setkaly, dost možná byste neodešly počestné. Holt prostě moje až ďábelská přitažlivost měla vliv i na dámy z velmi vysoké společnosti.

Společnosti obecně se to ovšem pramálo líbilo.

Bylo jí to ale, mezi námi, pramálo platné. Moje hvězda stoupala výš a výš.

Oženil jsem se.

Jako o věrném manželovi se o mně ale mluvit nedá. Jo, že jsem byl mnich? Co na tom? Hlásil jsem se k víře, která hlásala, že člověk, než dojde osvícení, musí hřešit. A já došel nějakého osvícení.

Dodnes je tak trochu záhadou, co, nebo kdo mě vlastně osvítil.

Pro své neoddiskutovatelné výjimečné schopnosti, kterých jsem nabyl, jsem se brzy propracoval do přízně nejvyšší.

Matka dítěte, které jsem úspěšně opečoval, mě doslova zbožňovala.

Otec také, byť se držel konvencí. To mě zase konvence vůbec nezajímaly. Mohl jsem si dovolit velice brzy téměř cokoli.

Že mi jde už i o život, jsem tušil.

Konzervativní ministři mě nemohli vystát.

Byl jsem ovšem pod ochranou, na kterou byli krátcí. Tedy, nějakou dobu. Můj vliv byl čím dál větší. Ti, kdo mě nenáviděli, přece jen zaznamenali drobný úspěch, když se jim podařilo docílit toho, že mě vyšoupli do exilu.

Ovšem zdravotní stav mého svěřence se zanedlouho tak zhoršil, že mě povolali rychle pěkně zpátky. A on se zase uzdravil.

Od této chvíle jsem se stal téměř nedotknutelným.

Přijde vám to až „samožerské“?

Možná, ale já ty úspěchy měl a ty úspěchy jsou doloženy. Mohu s klidem říci, že se dosud, tedy myšleno do vaší doby, nenarodil žádný člověk, který by se celkově vyrovnal mé osobnosti.

Ovlivňoval jsem všechno.

Od jmenování církevních hodnostářů až po výběr ministrů. Mé způsoby šokovaly šlechtu, která v nich viděla urážku civilizovaného chování.(no, asi by vás taky šokovaly. A až byste se, dámy uklidnily, chtěly byste být zase „šokovány“. Vím, o čem mluvím).

V roce, kdy zemřel spisovatel Henryk Sienkiewicz, proti mně zosnovali spiknutí.

Bylo to patnáct dnů před tím, než se u vás slaví Silvestr. V přízemí domu jednoho ze spiklenců jsem se s chutí pustil do jídla.

Po té, co jsem pojedl, požádal jsem o další jídlo.

Skoro je to odrovnalo. Fakt legrační, vidět ty obličeje.

Neřeknu proč, ale je v tom jedna z oněch zvláštních schopností, o kterých jsem tak neskromně mluvil.

Pokusili se mě tedy zastřelit dvěma ranami zblízka.

A já si jenom sedl na zem. Vlastně mě to fakt namíchlo, takže jsem pak rychle vstal s jasným úmyslem střelce zaškrtit.

Zesinal a utekl do zahrady.

Vystřelil tedy jiný střelec ještě čtyřikrát. Nezabili mě, ale vstát jsem již nemohl. Pokusili se mě utlouct, pak mě svázali a hodili do řeky.

V mých plicích byla po nalezení mého těla nalezena voda. Teprve ve vodě jsem se tedy utopil.

Vpravdě, zemřel jsem možná podobně, jako jsem žil, ale to se nedá nic dělat. Výjimečný člověk, navíc mého ražení, může být buďto hluboce nenáviděn, nebo milován.

No anebo obojí najednou.

A ještě něco, možná se vám to bude hodit. Já byl taky prorok, a ne špatný.

Tohle jsem napsal svému pánovi před tím, než jsem byl zabit.

Něco vypustím, abych tolik nenapovídal…

Píši a zanechávám po sobě tento dopis v… Cítím, že opustím tento život před 1. lednem.

…..

Jestliže mou krev prolije šlechta, po dvacet pět let ji nesmyje z rukou. Bratři pak budou zabíjet bratry, a oni budou zabíjet jeden druhého a nenávidět se navzájem, a po dvaceti pěti letech už nebudou žádní šlechtici v zemi.

Pane, až uslyšíš zvuk zvonu, jenž ti poví, že jsem byl zabit, musíš vědět tohle: jestliže to bylo tvé příbuzenstvo, které připravilo mou smrt, pak nikdo z tvé rodiny, to jest ani žádné z tvých děti či příbuzný, nezůstane naživu déle než dva roky. Zahubí vás vlastní národ…

Nemýlil jsem se, což?

No a kdo jsem??

Aha…ještě ta cena pro vylosovaného vítěze.

Tak tedy tady…(cenu věnovala jedna z vás, čtenářek)

Správné odpovědi prosím NEPIŠTE do diskuze,

ale zasílejte na soutez@popelky.cz

do 19.2.2016.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]