Je rok 1713 a v Praze umírá na mor více, než dvacet tisíc lidí. Morová rána spolyká v Čechách, Holandsku a dalších zemích ještě mnoho životů. Mě ale velice zaujal příběh, který vypráví o tom, jak vlastně mor přišel do Prahy. Nebo spíše, přijel…
Prý tehdy velmi silně sněžilo, když si na Starém městě vyžádal první oběť. 

Chvilku po půlnoci zastavil před jedním hostincem na Dlouhé třídě muž na černém koni v klobouku a zahalený do pláště. Byl pokrytý silnou vrstvou sněhu. Foukal studený vítr. Jeho kůň byl tak unavený, že se jen tak tak držel na nohou.

V hostinci nebyl pán moc přívětivě uvítán.
Hostinský se tvářil značně mrzutě, protože ho návštěvník probudil a vyhnal z postele.

Po té, co mu jezdec velmi slušně zaplatil, byl najednou domovník nebývale vlídný a na nic už se neptal.

Když vedl jeho koně do stáje, posvítil cizinci náhle mimoděk  lucernou do obličeje a zhrozil se. Muž měl obličej žlutý jako vosk a rty úplně bledé.

Zeptal se ho tedy domovník, zda mu něco není.
„Blázníš?“ odpověděl muž.

„Komu by v tomto počasí bylo dobře? Pošli služku, ať mi pořádně zatopí v pokoji, abych se mohl zahřát“ nařídil hostinskému.

Za chvíli přiběhla krásná, kyprá služebná, která se nemocné tváře hosta velmi lekla.

„Jmenuji se Agáta“ pověděla mu. „Ale na vaše krásná slova nic nedbám. Jen vám to tu připravím a hned odejdu“.

„Kdepak, milá Agáto. Věř, že budeš první, kterou za pozornost a vzornou obsluhu odměním“, pravil host.

Muž si sundal plášť a klobouk.
Agáta užasla nad jeho vychrtlým tělem a obličejem podobající se lebce. Služka vykřikla hrůzou. Cizinec jí připomínal smrt.

Agáta se vrhla ke dveřím, ale cizinec jí vlekl do středu pokoje. Z jeho modravých rtů, podivného posměšku šla hrůza. Z očí mu šlehaly plameny. K smrti vyděšená služebná začala volat o pomoc.

Když hostinský přiběhl, našel už Agátu napůl mrtvou. Po cizinci, jako by se slehla zem. Zmizel.

Krásná tvář služebné zmodrala a po krku se jí objevily tmavé skvrny. Lékař konstatoval smrt.

Diagnóza-  mor.

Zpráva o cizinci a moru se rozlétla po Praze velmi rychle.
Mor se tu držel ještě rok. Prý v těchto zlých dobách museli dokonce rozšířit Olšanské hřbitovy.

Dům kde to všechno začalo, nesl potom název „U smrti“. S obnovou města pražského byl zbourán. Místo dnes naleznete na rohu Dlouhé a Rámové ulice. 

Míša (Finč)

[sexy_author_bio]