Ranní kávy

K ranní kávě: Bikram jóga – Můžu jít vykládat vagóny!

Jak víte, dlužím, a velice ráda vám zpracuji tři reportáže ze včerejšího dne. Dejte mi ale čas, protože poslední akce včerejšího nabitého dne, byla na jednu stranu fakt pro mě nesmírně přínosná, ale trvala dlouho…

 

…když mi Radana řekla, že to, kam mě hodlá vzít, je jóga, která je zajímavá tím, že cvičení probíhá za teploty kolem 40 stupňů, nevadilo mi to.

 

Jak víte, jsem sukulent, kterému je zima i v 27 stupních, takže jsem se nebála, že to se se mnou sekne.

 

Faktem je, že díky svému podtlaku nemohu moc do sauny. To už je moc velké a suché horko, které mi, díky roztahujícím se cévám snižuje tlak až moc, a pak kolabuji.

 

Čtyřicet mi ale přišlo jako optimální, provozní teplota.

 

Vzaly jsme s sebou Radany dcerku Emu, která s námi byla i na všech předešlých akcích včera, o kterých vám rozhodně také povím.

 

Jednak proto, že Sázavský klášter je velice zajímavé místo, které stojí za vidění, a jednak proto, že umísťovací výstava opuštěných zvířátek si zaslouží hodně pozornosti.

 

Jedno z toho rozhodně stihnu dnes napsat.

 

Ale zpátky k pekelné józe.

 

Upřímně mám vůbec pěkný vztah tomuto druhu duševního a fyzického cvičení, mám velmi přívětivý vztah k Buddhismu a pokládám jógu, která sahá až do období kolem roku 600 před Kristem, za staletími ověřenou věc.

 

No a k tomu teplo, navíc zkusit, co jsem ještě nezkusila … těšila jsem se.

 

Jely jsme do Říčan, protože je to od nás obou kousek, a taky to tam Ema s Radanou znají.

 

Centrum je nové, pěkné a komfortně zařízené.

 

Klasicky vyfasujete klíček od šatny, kde si co možná nejvíce odložíte. Dostala jsem radu, ať si vezmu krátké legíny, protože se prý budu potit, tak aby mi neklouzaly nohy.

 

Komentovala jsem to slovy, „já se nepotím, nemám co“, ale uposlechla jsem.

 

První, co člověk udělá po tom, co si vezme přidělenou karimatku je, že se ve výtečně vyhřáté místnosti, v šeru a za tichého doprovodu stylové hudby uvolní, uklidní, vyhřeje…

 

Paní instruktorka vždycky dorazí později.

 

Byla jsem tam jediná, kdo byl prvně, takže ostatní ženy, včetně malé Emy byly ostřílené a znalé.

 

Všechny polohy (neříkám cviky, protože všechno dělá člověk pomalu, uvolněně, vláčně) mají svou přesnou chronologii, jak mají jít po sobě.

 

24884ZWU.jpg

 

Řekla bych, že od nejjednodušších, aby si tělo zvykalo, a pak se přitvrzuje.

 

24883Yzc.jpg

 

Zjistila jsem, že vcelku nemám problém dát si kolena za hlavu a dotknout se země, že jsem vcelku schopná se v sedě přetočit trupem pomalu kolem dokola, ale je zajímavé, že udržet se na jedné noze s druhou opřenou ze strany o koleno a rozpaženýma rukama, zvládnu jen, pokud stojím na pravé.

 

Možná proto, že jsem pravák. Z levé jsem šla čelem k zemi.

 

Nemám potíž přitáhnout si nohy kamkoli, ale v sedě si nedosáhnu na konec nohou tak, abych ty nohy nechala natažené.

 

Je třeba to vybrousit – málem jsem si zpřetrhala svaly pod koleny.

 

Ema problém neměla. Celkově si to užívala a chodí ráda (myslím, že i pro 12 leté děvče je tohle dobrá věc)

 

24882NTk.jpg

 

Všechno všecičko, probíhá pomalu.

 

Moc mě nadchla dechová cvičení…

 

„Cítíte, jak váš dech prochází páteří, hrudníkem, bříškem“, slyšíte tichý hlas instruktorky, z mého pohledu hadí ženy.

 

Když se člověk soustředí na dech, který je také pomalý, strašně se uvolní a to nejen fyzicky, ale hlavně po duchu.

 

Slečna, která nás vedla, byla jako to dechové cvičení.

 

Nesmírně uklidňující, s příjemným, až terapeutickým hlasem, klidná, vyrovnaná … kdo ví, třeba doma na děti huláká, ale myslím, že ne.

 

Myslím, že jóga je celkově zklidňující věc nejen pro tělo a pro tu chvíli, ale i pro duši a to jaksi komplexně a na furt.

 

Překvapivě jsem se ke konci fakt potila, až jsem se celá zamžila, což jsem nečekala.

 

Na závěr je prostor pro celkové uvolnění, které trvá dlouho a člověk jen tak klidně leží a poslouchá a vnímá jenom hudbu, vlastní dech, vlastní srdce a jeho myšlenky se neuvěřitelně rovnají, škatulkují, systematizují a hlavně se celkově uklidní, je v tom jistá dávka smíření s vnějšími věcmi i krok k vnitřímu míru.

 

Teď, když vám píši tuhle Ranní kávu, je půl desáté.

 

Mám za sebou emočně náročné setkání s mnoha nešťastnými zvířátky, tak moc silné to bylo, že jsem tam plakala (povím zítra).

 

Mám za sebou výšlap po Sázavském klášteru, včetně vyhlídkové věže, sklepení a rozsáhlý komplex celé oné památky …

 

… a přesto, nejsem unavená, je mi dobře, nechce se mi spát, nic mě nebolí – překvapivě ani záda ani za krkem…

 

Je to tou jógou!

 

Takže za mě, pokud snesete horko a nedělá se vám nevolno, rozhodně to zkuste.

 

Nebyla jsem tam naposledy – už jsem to paní instruktorce slíbila – mám to kousek a udělalo mi to moc dobře.

 

Šla bych vykládat vagóny, ale není tu nikde DEPO.

 

Přeji vám krásný den, pohodu, klid a zítra, až se vrátím z místa, kam po dnešku pojedu, přinesu ty dojmy a výsledky návštěvy SNU ZVŘAT 2017.

 

Míša K.


Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“ on Facebook
Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře,sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti. Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.

Hodnocení k článku

Komentáře - Napsat soukromou zprávu ZDE

  Zaregistrovat si reakce na váš komentář  
Upozornit na
tibetusmev   protibet 1
Montero   textilsvet
PHP Code Snippets Powered By : XYZScripts.com