PŘÍLOHA NA VÍKEND

Tu pupenec, onde pupenec. Je to tu!  Sluníčko, první sněženky a ještě něco, co je těžko popsatelné, ale co rozhodně člověk nepřehlédne, pokud se soustředí. Je to vůně. Neuvěřitelně nabíjející a příjemná. Jaro voní!

Cítíte ho? Vidíte ho?

Sluníčko, které se protlačilo mezi mraky, ptáci, kteří doslova hulákají na celé kolo, a vůbec příroda, a všechno živé, jakoby se člověku před očima probouzelo a usmívalo se.

Takový pohled z okna člověka po ránu nutí jít alespoň mezi dveře, aby to cítil na vlastní kůži. Má přímo infantilní potřebu pozdravit toho, kdo právě očividně přichází.

Také jsem tomu propadla.

Obrázek venku a oslňující paprsek té milé koule nahoře mě donutil otevřít okno.

Nasála jsem a …

„Já musim ven!“, oznámila jsem.

„Máš spoďáry!“

„To je v pořádku, ne?“

Pozdravila jsem nahlas. Hodně nahlas.

„Je jaro Béďoooo! Dobré jitro, sluníčko!“.

Soused si zarazil hrabičky do nártu.

Když jsme s Tomem jeli odpoledne z nemocnice (zdůvodním v ranní kávě), stavili jsme se v OBI, kvůli sprše do mého sklepního království.

Už u vchodu mě atakovala chronická a každý rok stejná jarní hysterie. Prostě jsem TYHLETY macešky musela mít.

„Já je potřebuju!“

„Prosím tě na co?“

„Budu doma vítat jaro“

„Tos udělala ráno. Pan Stehlík z toho zřejmě ochrnul“

„Zvykne si“

Dál Tom neprotestoval.

Evidentně mu došlo, že kdyby se mě snažil odervat od květináčů s maceškami, lehla bych si mezi naaranžovaná jezírka a kamínky.

Mám je.

Vybrala jsem si bílou šňůru ke sprše, při čemž jsem trvala na takové té klasické, žádné harmonikové, protože ta hned praskne.

Zatímco Tomáš dál vybíral ještě nějaké kroužky na gumě, které k tomu potřeboval, můj zrak zaměřil stojan se semínky.

„KYTIČKY, jéééé!“

Po chvilce přišel i gumičkami a dožadoval se odchodu…

Vůbec jsem nezaznamenala, že dorazil.

To až v momentě, když mě vlekl.

Chvilku jsem se ještě křečovitě držela jezdícího stojánku s navěšenými pytlíčky, ale ten se pak zastavil o primalexy.

No, ukořistila jsem alespoň tohle.

Hned ráno okopu prostor podél cestičky ke vchodu do domu a zasázím je. Tady v Praze už mrznout nebude stoprocentně.

A ještě něco, pokaždé na jaře si vzpomenu na tohle – znáte?

Pamatuju si to od mala. A pořád se mi to líbí!

Taky máte u vás tak krásně?

Snad mi ráno na zahrádce sluníčko zpříjemní první jarní počin.

Michaela

[sexy_author_bio]