Panická porucha je potíž, kterou trpí ve vyspělých státech čím dál tím více lidí. Přichází často bez zjevné příčiny, a hlavně bez varování. Bušení srdce, tlak v hlavě, tlak u žaludku, píchání u srdce a hlavně šílený strach. To je ta ataka.

Kdo nepoznal, jak „chutná“ panická ataka, těžko si dokáže představit, jak člověku je. Má pocit, že má infarkt, je šílený strachy, že umírá, mrtvolný pot, třese se tak, že se neudrží na židli, takže bezhlavě chodí po bytě, drží se za chlopeň a pak má mnohdy úplně iracionální potřebu někam jet, běžet, prostě se nějak zachránit.

Zpravidla zavolá sanitku, nebo se nechá odvézt do nemocnice, kam má dojem, že nemůže včas dojet.

Je to strašné, kdo to zažil.

Až úsměvný a taky trochu k vzteku, i když i velice ulevující, je fakt, že se člověku často v nemocnici, tedy při vědomí, že teď už mu bude pomoženo, udělá dobře.

Může pak působit, jako simulant, nebo ….

Nebo je lékař znalý a co je panická ataka, i to, že se děje cosi, co pacient při nejlepší snaze není schopen potlačit, dobře ví.

Někdy se člověku k panické atace (panická porucha) přidá i model známý jako hyperventilace.

To je dost nepříjemné, protože ze subjektivního pocitu, že má málo kyslíku mnohdy úplně nevědomě hodně dýchá a hodně zhluboka a hodně intenzívně, což vede k tomu, že má pak v krvi víc kyslíku, než je obvyklé.

Následuje brnění konečků prstů, pak rukou, pak brady, rtů a může i omdlít. Nic se mu nestane, v mdlobě se dech upraví.

To brnění ho ale ujistí v tom, že určitě už umírá, protože nejspíš asi za chvíli ochrne, což vede k ještě většímu děsu a panice.

Popsané obtíže jsou zcela skutečné.

A přitom se nejedná o organické onemocnění. Proto jsou výsledky EKG a jiné následně v pořádku. Postižený člověk si pak připadá jako hlupák, co zdržuje lékaře od skutečné práce.

Lidé se často stydí o problému hovořit.

U žen je ještě nějaká naděje, že se svěří, ale s muži je to horší.

A přitom se podle psycholožky Lenky Švecové vůbec nejedná o problém neřešitelný:

Není to dáno postavou a nejedná se o nemoc. V těle existuje tzv. vegetativní nervstvo, a to je na naší vůli zcela nezávislé. Tak například každému se určitě někdy stalo, že v rozpacích zčervenal. Nedá se to potlačit. Tak je to s poruchami výše zmíněnými. Postižený má všechny uvedené obtíže zcela skutečné, přičemž organicky je zdráv. Sám si těžko poradí. Doporučuji se osmělit a oslovit psychologa. Postižení mohou začít tím, že se přesvědčí o tom, že s problémem zdaleka nejsou sami. Prvním předpokladem pro řešení jakéhokoli problému je umět ho pojmenovat.

Mimochodem, což pomůže, když to člověka potká, panickou poruchou trpí odhadem 30 milionů lidí ve vyspělých zemích.

Často pomohou léky jako diazepam, lexaurin a jiné, co předepíše lékař.

Z bylinek přímo při záchvatu nepomůže prakticky žádná, na to jsou bylinky moc slabé, ale snížit množství atak dobře pomáhá popíjení čaje z:

1 špetka heřmánku

2 špetky třezalky

3 špetky meduňky

1 špetka chmele

Všechno lze koupit v lékárně sypané.

Vysvětlivka: špetka je víc, než na špičku nože a míň, než hrst.

Aby se člověk při tom „nepředýchal“ pomůže dýchat střídavě do igelitového pytlíku, nebo do rukávu.

Panická porucha není nic, za co by si člověk měl připadat nějaký nemožný, směšný, nebo hysterický, nebo málo statečný, či jinak pozbýval hodnoty. Je to problém milionů lidí na světě a vy, kdo to znáte, jste jedním z těch milionů stejně obdařených a v té chvíli stejně bezradných. 

Čili žádný ojedinělý model.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]