Views: 11
Když se nedávno Míša rozplývala nad ochotou operátorky telefonní společnosti, byla jsem šťastná, že se konečně potvrdila existence dobra na téhle planetě. Výjimky potvrzují pravidlo. A každá cesta do ráje vede přes očistec. Ta moje přes telefonní očistec.
Ceny telefonních služeb skutečně zažily v poslední době revoluci a nechtěla jsem zůstat stát stranou.
Zvolila jsem celkem zajímavý tarif a rozhodla se ho převést.
Zároveň manžela napadlo, že jsem pro firmu vycedila každý den dostatek potu a zasloužím si, aby mi telefon platila firma.
Jupííí jupííí, konečně jsem free.
Bylo nutno jen uhradit částku, kterou jsem probendila jako prostý vazal před převodem. Kde bych já byla bez platební karty. Na tenhle nebolestivý způsob úhrady složenek jsem si zvykla velmi snadno.
Jenže ouha, prý je vše OK a nic jim nedlužím.
Provolanou částku prý uhradila společnost v nejbližším vyúčtování. V aktuálním zúčtovacím období prý budu platit 623,-Kč .
I když jsem obdržela vysvětlení, že mám ve smlouvě tarif za 499,-, který jsem nepřekročila.
Týden na to přišlo upozornění, že dlužím 475,-Kč.
Samoobsluha i nadále tvrdošíjně odmítala mě peníze v jakékoliv výši a proto jsem se rozhodla částku převést natvrdo bankou.
Přece se nenechám odstřihnout.
V pondělí přišla další smska, že mám poslední dva dny na úhradu.
Jo, a že dlužím 986,-Kč. To mi začala tepat ve spáncích krev hrozíc, že cévka rupne a zasviním tapety.
Doposud fungující telefon jsem se rozhodla tedy efektivně využít a vytočila jsem číslo operátora.
Vědomí, že jsem v právu a mé kroky vede spravedlivá touha po úhradě částky mi dalo dostatek vytrvalosti vydržet 27 minut a 13 sekund, než se na mne dostala řada.
„S čím Vám mohu pomoci?“
Slečna byla velmi milá a snaživá, i přesto nevysvětlila 475,- ani 623,- a o devíti stovkách neměla ani šajn.
I přesto mi sdělila, že aktuální částka je 504,-Kč a že je číslo převedeno pod firemního zákazníka. Mých 475,-Kč nikde nevidí, takže slíbila, že ještě několik výhružných sms přijde, ale že se po penězích koukne a do 30ti minut zavolá znovu.
Je to nejdelší půlhodina mého života a trvá dodnes.
Již se neozvala.
Večer jsem se svěřila manželovi.
Ten se rozhodl, že mi ukáže, jak na ně. Částka tentokrát zněla na 504,-Kč, 475 zatoulaných kaček prý připsali na firemní konto, a když hezky poprosíme, tak mi je pošlou zpátky.
986 je stále nejasných stejně jako osud mého telefonního spojení.
Maucta.
V práci jsem tedy sesmolila požadavek na vrácení částky a vyjela si svou starou fakturu. Cesta domů kolem bankomatu zdála se být cestou nejmenšího odporu.
Za minutku bylo hotovo.
Sednu na kolo a pípla mi na mobil zpráva.
„Litujeme, ale údaje neodpovídají zadanému telefonnímu číslu, platba nebyla provedena.“
Asi neumím číst, nebo mi vedro přilepilo šedou kůru mozkovou na lebku.
Opřela jsem kolo o křoví a vytočila opět operátora.
Chlapci na drátě jsem vysvětlila, že jsem zaplatila na základě jimi poskytnutých údajů, že jsou špatné, že nelze zaplatit přes jejich báječnou samoobsluhu, že mou platbu připsali úplně jinam a jiné odmítají a ať mi laskavě poradí, kam a hlavně kolik mám zaplatit.
„No víte, ta faktura je po splatnosti, takže variabilní symbol patrně není již aktivní.“
„Takže faktura po splatnosti se platit nemusí, protože se prostě vypaří, zanikne? Až půjdu na finančnák, tak je zkusím pobavit a když tak vám je tam rovnou pošlu, jo.“
Nakonec jsem mu nabídla, že zapomenu na to, že mi každý z jeho kolegů tvrdí něco jiného a pokaždé chtějí jinou částku, když mi jako už naposledy a na férovku pošle skutečnou částku, správný variabilní symbol, že už o mě neuslyší.
„Pokud byste radši vyřešila svůj požadavek jinak než přes telefon, jistě vám ochotně pomohou naši kolegové na pobočkách…“ myslel to dobře.
To ale netušil, co máme za sebou….
„Cože na pobočkách? A to myslíte jako s tou slepicí, co dokázala třikrát ztratit podepsanou smlouvu a na počtvrté ji zkazit tak, že jsme to dávali dohromady šest týdnů? No tak za ní si opravdu zajdu a ráda.“
Ukončila jsem jeho trápení ujištěním, že díky službám jejich společnosti mám jistotu, že jsem v tom 21. století, jen ještě netuším, v které galaxii.
Zavěsila jsem a na telefonu mi pípla zpráva s údaji.
Ještě jednou jsem vběhla do banky a použila bankomat.
Za pár okamžiků bylo hotovo:
„Litujeme….“
Nebýt na ulici, tak řvu jak postřelený tur.
Vytočila jsem operátora a doufala, že tam bude ten šmejd, co mi dal tu „dobrou“ radu.
Nebyl.
Jiný borec měl o něco lepší přehled a prý mám neaktivní účet, protože už je firemní a tudíž to přes bankomat nikdy nebude fungovat.
Proč to nevěděl ten šoumen před ním, mi neosvětlil. Stejně jako neměl pohotovou odpověď na informaci, že se mi měla slečna do 30ti minut ozvat s výsledkem hledání mých peněz, když normálně něco takového trvá 14dní.
Asi toho hledají víc.
O hodně víc.
Co znamená 623,-Kč netušil.
A protože zašantročili převodové papíry, neuskutečnil se převod ke konci účetního období ale kdesi vejpůl, tudíž zaplatím pětikilo já a pak ještě firma, protože je ten červenec tak nějak napůl.
Tudíž se nešábneme, ale každý zaplatíme plnou taxu.
A není to jejich chyba, ale moje, protože mám počítat s lidským faktorem. Jo a není to prý 504,-Kč ale 501,- a kde to vzala slečna včera, také netuší.
Tak mám na lízátko tři kačky.
Vlastně jenom na to jedno lízátko. Protože 475,-kč je v řiti a hledá se, zaplatím tedy 986,-Kč , aby mi neustřihli telefon a firma ještě jedno pětikilečko, protože halt účto není holubník.
Internetová samoobsluha operátora po mě chce 623,-Kč ale neví za co, naštěstí mlčí a nevyhrožuje.
„Mohu vám ještě s něčím pomoci?“
„Kdyby mne ještě někdy napadlo si s vaší společností začít, zabte mne.“
Naštěstí máme v centru tolik holubů, že můžu s trochou trpělivosti několik vycvičit na rozesílání zpráv, až mi mobil definitivně odpojí.
Shodou okolností mi ségra vyprávěla o víkendu dobrý telefonní fór, jak si koupí chlápek mluvícího papoucha a ten mu za měsíc prokecá na mobilu několik tisíc.
Chlápek se naštve a přibije ptáka za trest na zeď.
Papoušek tam tak visí a rozhlíží se kolem.
Uvidí vedle na zdi křížek.
„Hej, INRI, jak dlouho tam visíš?“
„Víc než dva tisíce let.“
„Tý vole, kam jsi telefonoval?“
Tak asi tak.
ToraToraTora
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Má ráda humor, život a kombinaci obojího. Miluje východ slunce a palačinky. Nesnáší formuláře, duševní malost a jogurt k snídani.
Ráda by se osobně setkala s Kopčemem a Veverčákem.„Neměli ponětí, jak se zeměkoule koulí, ale měli super fígly na mamuty.Jeden nikdy neví“.
Tyhle taky napsala:
- Dům a Byt18.06.2019O šípkových růžích
- Tělo13.06.2019Nic vás tak neochladí jako to, co vás zahřeje
- Společnost08.06.2019Všechny vůně léta
- Rodina a Drobotina24.05.2019Záhady kolem nás