První je nakažlivý a dokáže zázraky nejen na duši, ale i po těle. I druhý je nakažlivý a je také lékař. Oba jsou pak doménou předně člověka. Proč? Protože člověk je schopen vcítění, hlubokých emocí a soucitu. Protože jen člověk je z emočních důvodů schopen plakat. Protože jen člověk je schopen se smát. 

„Směj se, paňáco….“

Veselý terapeut

Smích jako pomocnou léčbu dnes doporučují dokonce takové instituce, jako je například Americká společnost proti rakovině.

Léčba smíchem dostala dokonce už své učené jméno.

Je to gelototerapie.

V nemocnici sv. Josefa v Houstonu vyprávějí sestry denně patnáct minut pacientům vtipy.

Lékaři zde trvají na tom, že mají vypozorován mnohem snadnější průběh léčby i pooperačních stavů.

Jak to?

Smích posiluje přirozenou obranyschopnost organismu, a tak se nepřímo podílí na procesu léčení mnoha nemocí.

Má prokazatelně pozitivní vliv na dýchání, činnost svalstva, na krevní oběh i nervovou soustavu.

Při každém srdečném zasmání dochází k prohloubení dechu, čímž je uvedeno do klusu srdce a puls se zvýší na 130 tepů za minutu.

Smíchem navíc masírujeme žaludek a střevní trakt, a tak povzbuzuje i naše zažívání.

Zvířata se nesmějí jako my

Tak třeba u některých primátů, u krys a u psů byl ve skupině zjištěn podobný fyziologický proces jako u člověka, který se směje. Bohužel to ale není smích takový, který se vyskytuje u nás, lidí. Je to jen projev radosti.

Člověk je jediný tvor, který se směje komickým situacím, něčemu, co si pouze představí a jen člověk se směje, když se směje někdo druhý.
Díky empatii.

Jediného člověka smích skutečně na fyzické úrovni léčí.

Jak?

Dochází k vzestupu imunoglobulinu A, G. Zvyšuje se počet NK buněk – „přirozených zabíječů“ nádorových nebo infekcí zasažených buněk.
Některé z uvedených změn přetrvávají nejméně 12 hodin po skončení smíchu!

Smích brzdí produkci hormonů (dopamin, adrenalin, kortisol), jejichž zvýšená hladina je pro stres charakteristická.

Bránice spolu s mezižeberními svaly svými záškuby stahuje plíce při smíchu tak silně, že ty pak ze sebe vyrážejí vzduch rychlostí až 100 km v hodině!

A tyto zrychlené dýchací procesy mají za následek lepší zásobování všech buněk organismu kyslíkem.

Šest vteřin „vydatného“ smíchu je jako hodina urputného cvičení v posilovně.

Minuta „normálního“ smíchu působí jako 45 minut uvolňovacích cvičení.

Při smíchu se plíce zbavují podstatně většího objemu vzduchu než za normálních okolností. To je  prospěšné při onemocnění dýchacích cest i dobrou prevencí.
Smích zabírá jako lék prý i proti astmatu.

Během smíchu se uvolňují i ty svaly, které se na smíchu vůbec nepodílejí (pozor na svěrač, i to je sval).
Svalové uvolnění může přetrvávat až 45 minut po skončení silnějšího smíchu.

Účinek smíchu na bolest může u řady chronicky nemocných snížit spotřebu léků s řadou negativních vedlejších účinků.
Se smíchem se totiž v mozku uvolní endorfin, který tlumí bolest a vyvolává příjemný pocit.

Smích podporuje lepší propojení neuronů a tím zlepšuje paměť. Navíc činnost mimických svalů při smíchu působí ochlazování žilní krve v mozku a stimuluje levou hemisféru, která řídí pravou polovinu těla a odpovídá za veškerou komunikaci člověka s okolím.

Smích uvolňuje negativní emoce jako agresi, úzkost, strach.

Při smíchu dochází i k větší produkci slin, což má blahodárné účinky na „slavné“ pH v dutině ústní.

Srdečný smích procvičí obličejové svaly i svaly na šíji, což je skvělá relaxace, ale i prevence proti hlubokým vráskám.

Terapeut z druhé strany

A je to zase pouze člověk, který je schopen z duševních příčin plakat.

Říká se, že ženy jsou emotivnější a pláčou častěji než muži. Je to ale pravda jen z půlky. Emotivní jsou muži prakticky stejně, jen skutečně méně pláčou.

A to pouze proto, že jim společensky zažitá pravidla velí emoce skrývat.

Přesto, že kompletní příčiny a spouštěcí mechanizmy lidského pláče ještě vědci úplně nerozluštili, můžeme s jistotou říci, že slzy, které proléváme při krájení cibule, mají naprosto jiné chemické složení než slzy spojené s duševními ději.

Co nevíme do dnešního dne je příčina tohoto rozdílu.

V každém případě je pláč pro člověka lékem.

Jak léčí?

Při silné emoci vylučuje lidské tělo sekret, který umožní lépe zvládnout stres. Jestliže je těchto látek nadbytek, vyplavují se právě slzami.

Vědci dosud neodhalili všechno, co se s námi děje, když náš pláč vyvolají emoce.

Co ale vědí, je, že zasaženo je v tu chvíli celé tělo. Složení krve, barva kůže, svalové reflexy a činnost všech žláz.

Například malé miminko má jen jediný dorozumívací prostředek, jakým může svému okolí sdělit, že se mu něco nelíbí, že ho něco trápí nebo bolí.

Na pláč svého dítěte reaguje matka okamžitě a dokonce většina maminek dokáže již velmi brzy podle pláče rozpoznat své dítě, i když ho nevidí. Díky pláči je miminko více v bezpečí.

Samotné slzy jsou pak velmi důležité nejen pro odplavování stresových faktorů z lidského těla, ale v zásadě jsou nejdůležitější složkou pro zdravé fungování lidského zraku.

Bez slz bychom se jednoduše neobešli.

Když pomineme psychický tlak a stres, kterého se díky slzám a pláči účinně zbavujeme, jsou slzy nezbytné k tomu, abychom vůbec něco viděli.

Bez nich by naše oči brzy vyschly a došlo by ke ztrátě zraku. Ne všechno o lidském pláči prozatím beze zbytku víme.

Jasno máme alespoň v tom, že slzy obsahují až 99 % vody, 1 % soli  0,2-0,5 % bílkovin, glukózu, aminokyseliny a fermenty.

Oproti složení krve mají slzy bílkovin podstatně méně.

Ovšem některé z nich jsou naopak obsaženy pouze v slzách.

Chemické složení slz vykazuje baktericidní účinky a svým působením likvidují bakterie přítomné ve spojivkovém vaku. Slzy se tvoří průběžně, jen ve spánku jejich sekrece ustává.

Sami dobře víme, že při silném citovém vypětí nebo vyhrocených emocích je chvilka, kdy se člověk uvolní a dá průchod pláči, neskutečně důležitá.

Když si popláčeme, je nám pak lépe.

Člověk za chvíli otře slzy a dostaví se pocit uvolnění.

Teprve tehdy jsme často schopni celou situaci racionálně vyhodnotit.

Potom teprve přicházejí do mysli i úst konečná rozhodnutí.

A také slova jako: 

„život jde dál“,

„musím se postavit znovu na nohy“ 

„už mi nestojí za slzy“

nebo

„moc mě to mrzí, promiň“.

Pláč je tedy takový terapeut i přítel zároveň.

Je dobře, že ho máme.

Že potom člověk chvíli vypadá jako Číňan, kterému dal někdo pěstí a pak mu hodinu držel hlavu v úlu?

Však to zase splaskne 

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]