A hlavně je to duše skrytá. Skrytá tak, že o ní ani muži neví. Jak emocionálně silná slova často autor volí! Lidské pokolení krvácí z kořenů, které odřízlo od své podstaty, muži přišli o svůj duchovní poklad v srdci a tak se uchýlili k násilnostem, protože neměli kam uložit svou duši a srdce, jež jsou jako nebe veliké.

A začnu ukázkou z konce knihy… maturita, diplom, vojna… prý předěly  v životě? Není tomu tak.

„Chci ale zdůraznit, že nic z toho nenahrazuje rituál, který naší kultuře schází nejvíce, a tím je iniciační rituál symbolizující, že se z chlapce stává muž a z dívky žena.  Proč tomu tak je? Protože když se někdo naučí řídit, vystuduje nebo absolvuje výcvik, je to jeho individuální úspěch. Ale skutečný iniciační rituál uvádějící nás z dětství do dospělosti rozhodně nesymbolizuje úspěch individua. Je to oslava významného činu přírody samotné. Jen díky přírodě přichází ten rozhodující den, kdy se hoch začne holit a dívka poprvé menstruuje. Není to žádný osobní úspěch. Není to jako metál na klopě uniformy, který dostáváme za to, že jsme něčeho dosáhli. Je to něco, co se nám stane – a když říkám nám, znovu tím nemyslím jen individuum, ale celou naši společnost. Pro otce, matky, prarodiče i všechny členy společenství je to velmi důležitý okamžik, který je nemůže nezasáhnout. Nastává úsvit nové generace, která získává fyzickou schopnost rozmnožit lidský rod a zachovat tak karavanu našich předků.

Přesně o to totiž v takovém iniciačním rituálu jde – nezáleží na tom, že jeden mladý člověk něčeho dosáhl, ale že příroda učinila něco, co má význam pro celý kmen, pro celou společnost, pro naši budoucnost. Proto jsou také tradiční iniciační rituály doprovázeny mnohdy obtížnými úkoly – zdůrazňuje se tak tíže nové odpovědnosti, která se na dospělé klade a která za puberty získává na významu, odpovědnosti za prosperitu a přežití kmene.

Dokáže naše společnost požadavky tohoto iniciačního rituálu naplnit? Příliš dobře ne. Křesťanská tradice zná „biřmování“, židovská tradice nabízí „Bar micva“ a „Bat micva“, podle mne ale tyto rituály postrádají dimenzi hluboké tělesnosti a intenzitu, které skutečné rituály provázejí. Nejsou to zkrátka příliš pamětihodné události. Součástí iniciačního rituálu některých afrických kmenů je například obřízka. Proč? Aby se mladý muž naučil, že k dospělosti patří i bolest, ztráta a obětování. Toje smyslem i indiánského obřadu Tance slunce. Když se obětujeme, děláme to pro druhé lidi, pro celou komunitu. I to dělá muže mužem, člověka člověkem.

Při biřmování a obřadu Bar micva dospělí obvykle zahrnují mladé muže a ženy nejrůznějšími dárky. V důsledku toho si ale mladí mohou dále zvykat na to, že se o ně někdo stará, že jsou nesamostatní, místo aby byli tímto rituálem vrženi do nádherného dobrodružství, kterým je dospělá odpovědnost ke komunitě. Naše obřady tak spíše lidi svádějí k ještě většímu egocentrismu, antropocentrismu a dokonce i ke konzumerismu.“

Takže, jakkoliv třeba může tato ukázka znít nadneseně, zejména ta část s mužskou obřízkou, chtě nechtějí musíme dát za pravdu. Když to tak nějak vezmu, žena první menstruací až do konce svého plodného věku každý měsíc obětuje. Čas krvácení, bolesti, únavy, křečí… Muži  podobný přirozený rituál, jež by je naučil pokoře k bolesti a nalezení odpovědnosti za ostatní, nemají.

Začala jsem schválně od konce této knihy, protože se v této chvíli dostáváme opravdu na pomyslný konec hada, který se vzápětí zase může začít požírat svůj ocas. Pořád dokola. Matthew Fox tu napsal více než čtyřista stran, ve kterých odhaluje mužskou duši do naha. Pro mne to bylo fascinující čtení, pokud jen trochu znáte podstatu ženské duše, bude vás udivovat i ta mužská.  V mnohém je podobná, ale to, v čem je rozdílná – a je-li to mužem správně pojato – je neuvěřitelně přitažlivé. Třeba agresivita a egoismus, věčný to problém dnešních mužů, stačí se jen podívat večer na zprávy, kohože nám společnost servíruje jako symboly mužství a mužského vůdčího chování.

Jednomu by se zavrtěly vnitřnosti. Ta pravá míra všech mužských archetypů je základem pro ozdravení celé společnosti. Líbí se mi podobenství, která tu autor rozebírá, od lovců, sběračů, až po muže, kteří jsou vyloženě duchovními šamany, každý kousíček takového muže je v každém pánovi, jehož na ulici potkáte. Jenže často skryt a nepochopen a právě toto utlačování je příčinou nespokojenosti, psychóz a nemocí.

Kniha je poskládaná z moudrostí jiných…

Částečně je kniha poskládána z moudrosti jiných. Je tu mnoho citací, autor procházel toto téma pečlivě a sestavoval ho i s pomocí třeba Davida Deidy nebo jiných duchovních učitelů dnešní doby, ale ohlíží se i do cenných spisů minulosti.  Kapitoly ožívají také rozhovory s jinými muži, kteří mají svůj specifický pohled na svět díky svému naturelu nebo profesi či společenskému postavení.

Jednotlivá témata se prolínají jedno druhým a na konci knihy je několik cvičení, které pomohou nejen mužům, ale třeba i ženám, pomoci v sobě probudit všechny ty myšlenky a odpovědi, o kterých na několika stovkách předchozích stran píše.

Je to čtení, ke kterému ať se vrátíte kdykoliv, vždy tam najdete něco nového. Podnět k zamyšlení, k hloubání. A také si myslím, že to bude publikace, která bude aktuální nejen za dva roky, ale i za deset, ba možná i za dalších sto let.  Základní, logická a civilizací zapomenutá pravda.

O autorovi:

Matthew Fox byl třicet čtyři let členem řádu dominikánů. Věnoval se pedagogické činnosti, která akcentovala především spiritualitu. Kardinál Ratzinger (pozdější papež Benedikt XVI), hlavní inkvizitor katolické církve a vedoucí  Kongregace pro nauku víry, ale vyloučil Foxe z řádu a celý jeho učební program zastavil.

Dnes Fox vyučuje na Academy for the Love of Learning v Santa Fe v Novém Mexiku v USA. Je členem týmu, který usiluje o vytvoření nového vzdělávacího programu pro městskou mládež. Je autorem dvaceti osmi knih a žije v Oaklandu a Kalifornii. Jeho webová stránka je www.matthewfox.org.

Originál: The Hidden Spirituality of Men

Autor: Matthew Fox

Renata Petříčková

[sexy_author_bio]