Ranní kávy

K ranní kávě: Finišujete? Žijete?

0 Shares

…odpovím si sama, nemusíte, bude to něco, jako „ani nevím, možná žiju, ale nějak to nevnímám „… alespoň soudím-li podle sebe. A taky podle Tomáše, který mě včera po tom, co se vrátil z Prahy, kde asi patnáctkrát téměř zkolaboval ve frontě, velice pobavil hláškou, „nemám rád Vánoce, kvůli tomu stresu“…

 

… no ještěže není ženou…

 

V podstatě jsem hysterii vybrousila na další level a tím je apatie.

 

Je to osvobozující si říct, že Štědrý může být vlastně jakýkoli večer, tedy pokud všechno nestihnu, tak i třeba večer 24. května, a tím se povznést a zachránit si duševní svěžest.

 

Odbourala jsem potřebu spánku, téměř úplně a naučila se věci, o kterých jsem tvrdila, že by se je dřív naučil moučný červ.

 

O tom až po Vánocích.

 

Z mé blažené letargie mě vyvedl pouze předevčírem, muž oděný do uniformy ochranky v obchoďáku.

 

Taková obdoba PSVB se stejnou důležitostí, překračující hranice sluneční soustavy.

 

Bylo to v Tescu.

 

Dlouhé noci jsem strávila na internetu, maje pro Toma promyšlený dárek, abych zjistila všechny technické údaje a překvapení bylo korunováno také spokojeností.

 

Vybrala jsem typ, složení, účel, prozkoumala rozdíly mezi typy a oslovila i několik přátel.

 

Byla jsem zasvěcená a jela jsem na jisto.

 

V Tescu mnou vybraný model neměli.

 

I odešla jsem do jiného obchodu. (nemohu prozradit, Tomáš ranní kávu občas čte).

 

Tam jsem uspěla.

 

Musím říci, že navzdory faktu, že se do obchodů nastěhovalo všechno obyvatelstvo ČR a možná právě do těch, kde jsem byla, prodavači byli milí, vstřícní a strašně v klidu.

 

To člověk ocení, když naopak většinu zákaznictva by z fleku hospitalizovali na uzavřeném oddělení v klecových postelích.

 

Po tom, co jsem DM, kde jsem musela ještě kvůli Johance, vyrvala jakési přismahlé ženě za mnou mojí vlastní kartu, (jsem na to hrdá, byla bych jí klidně roztrhala na cucky) a když jsem viděla pokladní, kterak se chystá přeskočit pultík, odhodlaná mi pomoci, což je nebývale příjemné, jsem se vrátila do Tesca s tím, že zakoupím ještě doplňkový dárek pro Johanku.

 

Vzala jsem ho a sunula se k pokladně.

 

Byly otevřené všechny, takže to odsýpalo.

 

…pokladní s čepičkou od Santy (prominu jí to, protože chápu, že s křížem na hlavě by vypadala ještě hůř), mi ojela věc a mile se zeptala „A tohle?“…

 

… „to není odsud“, povídám mile a řekla jsem i odkud to je.

 

„Jo jo … my tenhle typ stejně nemáme“.

 

„Já vím, proto jsem tam šla…“

 

„Přeji veselé vánoce a příjemný den…“

 

….“děkuju moc, i vám, at vám to tu rychle uteče“…

 

Doprovodila mě úsměvem a já si to šmrdolila kolem stánku s knihami ven.

 

„Počkááááát!!!“, ozvalo se za mnou a já nereagovala, protože jsem netušila, že to je na mě.

 

Kdosi mě uchopil za ruku.

 

„Účtenku!!“

 

19455ODU.jpg

 

Dívala jsem se do tváře tak vážné, že velitel z protiteroristické jednotky při zásahu by proti němu vypadal jako komik.

 

„Co?“

 

„No tak jistě máte tady od toho účtenku, ne?“

 

„Heleďte, pane, tohle tady ani nemáte a teď jsem platila u pokladny … ano mám někde účtenku, ale mám plné ruce a opakuji, toto zde neprodáváte a již to pokladní viděla, všechno je v pořádku, právě to bylo kontrolováno, jděte se informovat“. (na jazyku jsem měla, jděte se bodnout)

 

„Tak tu účtenku najděte — laskavě“…!

 

Chvíli jsem mlčela, ale popravdě, už dlouho mě nikdo tak nevytočil.

 

Muž se rozkročil a založil ruce.

 

Kdybych byla chlap, dala bych mu ránu do nosu, ale nedosáhla jsem na něho.

 

Kdybych byla Tomáš, byl by už umlácen jeho vlastním teleskopickým uhodítkem.

 

I odložila jsem všechno, co jsem měla v rukách, na knihy, které se zde snažil zpeněžit muž u stánku, jež začal vřeštět, že jeho tovar není odkládací pult, nereagovala jsem na muže svíjejícího se za pultem, vyhrabala z kabelky účtenku i s poukazem na dárek a hodila ji směrem k tomu Stevenu Seagalovi se slovy „nabouchejte si ten papír do uší, vy mátoho, přeju šťastný a veselý, nazdar!“.

 

Následkem tohoto incidentu, jsem nepřišla ani o iluze z Vánoc, ani o nervy, ani se nepřestala těšit.

 

Pouze nemám od Tomova dárku účtenku.

 

Míša K.


Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“ on Facebook
Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře,sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti. Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.

Hodnocení k článku

Komentáře -Napsat soukromou zprávu můžete jako přihlášení vpravo v části: Soukromé zprávy.

  Zaregistrovat si reakce na váš komentář  
Upozornit na
tibetusmev   protibet 1
Montero   textilsvet
PHP Code Snippets Powered By : XYZScripts.com