Views: 364

Víte, která je nejpříznivější a nejšťastnější karta z dvaatřiceti mariášových karet? Je to zelené eso. Také se mu říká Boží oko a s touto kartou, i když samozřejmě záleží i na seskupení dalších, máme prý obvykle vyhráno.

A když to řekne – a dokonce napíše – Dagmar Kludská, tak to asi bude pravda, pokud věříme, že karty nelžou. Ve své nedávno vydané knize (Výklad z karet podle Dagmar Kludské – praktický návod, jak odhalíte tajemství svého osudu) najdeme kromě jiného i ohlédnutí za historií těchto „čertových obrázků“, jak je naši předkové někdy nazývali. Obvykle tehdy, když dědeček prohrál v mariáši velkou sumu nebo dokonce chalupu nebo mlýn.

Nemyslete, i takové případy byly, a nebylo jich málo.

Kde se vzaly?

Neví se, kdy a kde se karty objevily poprvé. Podle krátkých textů v římské mytologii je lidem daroval král obchodu Merkur, podle Řeků jim je dal Hermes nebo starořecký Chilón, který prý karetní hru považoval za prostředek pro to, aby chudí při hře zapomínali na svou bídu.

Jiné prameny tvrdí, že karetní hra vznikla při obléhání Tróje, další přikládají jejich původ Číně, Koreji, Indii nebo Japonsku. Pravdu už se těžko dozvíme. Doložená informace pochází z Egypta, kde prý ve 12. až 13. století měli jakési první hrací karty.

Kolik jich bylo? To nevíme.

Ale v Persii měli sadu 96 karet vyrobených buď z tenkých plátků slonoviny, nebo ze vzácného dřeva. Peršané používali 25 karet, nejstarší dochovaná sada je arabská a měla už čtyři barvy. Nejdříve se malovaly ručně, a tak byly velmi drahé, s vynálezem knihtisku začala i sériová výroba.

Jak se dostaly do Evropy?

Tradovalo se, že je přivezl Marco Polo, křižáci nebo kočující cikáni. Roku 1271 se v Itálii objevily karty na způsob tarotových a z nich se potom vyvinuly věštecké karty.

Nezapomeňme ale na francouzské karty, z nichž vznikly žolíky, kanasta a bridž. V průběhu Velké francouzské revoluce se na obrázcích místo králů a jiných slavných osobností objevili především mudrci a filozofové. Církev ovšem hry s kartami neboli karban zakazovala.

A jak přišly k nám?

První zmínka v našich zemích pochází z roku 1353; Arnošt z Pardubic zakazoval duchovním „přechovávati kostkaře a hráče v karty“ v božích stáncích. Ale marnost nad marnost, v 15. století se už vášeň pro karty rozšířila natolik, že církevní i světská moc musel přísně zakročit proti této „zhoubě“. Ovšem ve sbírce kuriozit arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského byla objevena sada hracích karet se symboly Čech, Německa, Uher a Francie.

Nejznámějšími ve střední Evropě a tedy i u nás jsou tzv. německé karty – 32 mariášek, jednohlavých nebo dvouhlavých, se čtyřmi barvami. A jednohlavé mariášky používá i Dagmar Kludská:

„I ze své věštírny znám řadu případů, kdy se zapřisáhlý pragmatik pod tíhou osudových událostí či v krizové situaci přišel karet pozeptat, co má dělat a co bude dál…“

Věříte kartám? Možná je to podobná magie jako psychologie. Umí vás navést na cestu – a po ní už musíte jít sami…

Jana Ulíková
Foto: autorka

[sexy_author_bio]

Článek pro vás napsala:

Jana Ulíková (Vltavína) Panna

Fakulta sociálních věd a publicistiky UK. Neúnavná propagátorka zdravé stravy a životního stylu. Miluje kameny a polodrahokamy, má o nich fůru knih a věří, že mají velkou moc. Musí to tak být, když rostou v zemi tisíce let. Ráda by mluvila jenom s milými lidmi, což nejde, a to je zoufalé, a taky by si dala koktejl s Betty MacDonald.

Tyhle taky napsala:

Archiv autora

• Dům a Byt25.11.2021Neříkej mi štrúdl, říkej mi závin
• Rodina a Drobotina08.11.2021Matouš, Rasťa a lékaři to zvládli na jedničku
• Tělo22.10.2021Život s atopickým ekzémem je často složitý
• Společnost05.10.2021Léčitelé, jasnovidci a mágové