Při psaní tohoto článku prožívám extázi z jahodových tvarohových knedlíků, skořice a kysané smetany. Snažím se namluvit si, že mám normální hlad. Že to není obžerství, kterým zakrývám jakoukoliv citovou bolest, deprivaci a ublížení v nejniternějším nitru. Kultovní kniha Zbavte se svých kil bolesti je právě o tom. O tom, jak sexuální zneužití, trauma a stres negativně ovlivní náš vztah k jídlu.

První část knihy nám pomůže pochopit, že v bolesti uvězněné tělo nemá jinou možnost, než si pomoci jídlem, které v našem mozku umí chemicky navodit stav alespoň dočasného utišení bolesti.  Podrobně se jídlem, jednotlivými druhy pochutin a potravin a souvislostí s konkrétními duševními boly, zabývá autorka v knize V zajetí jídla.

Tady z ní také malinko prozrazuje, ale většina je věnována pochopení toho, co se vám kdysi stalo (citové zanedbání ze strany rodičů, sexuální zneužití, vysmívání, ponižování, týrání, psychické i fyzické trýznění) nebo pokud se vám cokoliv  z toho děje v současné chvíli… Pochopit, že to není normální, že to pro vás není norma a osud, ale že existuje cesta ven. Že to také není vaše vina a ničím si nikdo nezaslouží takové jednání. Velmi zajímavé jsou také pasáže, kde Doreen nahlíží do duší právě oněch násilníků a nevyrovnaných osob, které mají potřebu druhé ovládat. Nečekejte jejich odsuzování, tady autorka uměla zachovat dekórum a úctu i k nim, přesto se vám velmi dobře podaří pochopit, že opravdu je to JEJICH věc. Nikoliv vaše. Vy jste se z nějakého důvodu stali pouhými oběťmi a pro vás vede cesta ven. Naučí vás rozlišit výchovná pochybení rodičů a citové týrání. Jaké zdravotní potíže jsou typické pro oběti podobného chování (závislosti, nemoci pohlavních a vylučovacích orgánů, potíže v sexuální oblasti, potíže ve vztahu, v sebehodnocení či poruchy spánku).

Příběhy klientek jsou tím, co je v knize nejsilnější a co vám dá sílu postavit se často nemyslitelnému:

„Další moje klientka se zdržovala jídel, na kterých byla závislá – hamburgerech se sýrem s vysokým obsahem tuku a hranolkách – celé dva týdny, než se u ní začaly vynořovat první vzpomínky na incest. Bylo to na skupinové terapii na naší psychiatrické ambulanci. Najednou začala plakat a pak hystericky křičet. Celou dobu měla oči pevně zavřené.

Když se trochu uklidnila, řekla ostatním o děsivém obraze, který ji právě probleskl před očima: viděla svého otce a sebe při análním sexu, když byla ještě malá holčička. Ačkoliv Dolores věděla, že otec obtěžoval její sestru, která podstupovala psychoterapii už mnoho let, domnívala se, že jí se otec nikdy nedotkl. Stalo se však, že vzpomínky na hrůzu, kdy ji její otec análně  znásilnil, potlačila.

Dolores soustředila všechnu svoji energii na pomoc své mladší sestře. Vždycky dávala přednost péči o ostatní, což byl vedle přejídání další způsob, jak udržet paměť mrtvou. Ona sama přišla na naši kliniku proto, že její kolegyně z práce, která navštěvovala naši kliniku kvůli své nadváze, začala opravdu hubnout. Terapeutovi, který ji přijímal, řekla: „Kéž by se mi u vás podařilo zhubnout 25 kilo. To bych byla moc šťastná.““

Způsoby, jakými v sobě vůbec rozklíčovat princip, jež nás užírá, jsou v této knize přesně popsány a Doreen Virtue jako psycholožka a terapeutka neselhává v žádném z bodů. Slibuje, že když dojdete na konec této knihy, budete na tom podobně, jako kdybyste terapii absolvovali u ní v kanceláři.

„Když budete psát onen jedno-či dvouvětý popis vzpomínky, všímejte si všech svých pocitových reakcí. Jste nervózní, cítíte napětí, naplnila vás úzkost. Máte sevřené zuby? Nebo jsou vaše ruce sevřeny v pěst? Bije vám srdce rychleji? Máte závrať, točí se vám hlava? Anebo máte pochybnosti, zda je vaše vzpomínka opravdu skutečná? … Všechny tyto emoce vás mohou zastihnout během psaní…“

„Mnoho obětí incestu říká přesně totéž, co Joanne: „Je to moje chyba, protože…. jsem neřekla ne…. jsem ho provokovala… se mi to líbilo… jsem to nikomu neřekla… apod… U většiny obětí incestu, obtěžování a znásilnění je sebeobviňování a sebevina přirozenou reakcí…“

Co je tu ovšem opravdu úlevné, jsou i záležitosti velmi intimní. Chemická reakce v mozku během znásilnění může být velmi podobné té při vzrušení (jen vzrušení tu nahrazuje silný stres a obava o život) a tak tělo reaguje někdy tak, že se za to stydíte. Je velmi přínosné pro každého, kdo něčím podobným prošel, aby věděl, že pokud žena zvlhla nebo prožila orgasmus či libé pocity, neznamená to v žádném případě, že se jí to líbilo. Byla to prostě chemická a fyziologická reakce, jejíž příčiny ale byly úplně jiné! Potlačování vzpomínek je opravdu účinné, ale tělo a mysl se oklamat nedá. Všechen tento stres, zdánlivě zvládnutí, se může provalit ven ve formě přejídání, neschopnosti zhubnout nebo v jojo efektu.

Druhá polovina knihy je potom o samotné terapii, kdy se Doreen snaží zvednout ženám sebevědomí a naučit je praktické kroky, jak pomoci duši i tělu, aby se nemuselo trápit kily bolesti navíc. Používá vizualizaci, pevnou morálku i netradiční alternativní metody hubnutí. Naučí vás udržet si své tělo i duši lehkou a hlavně, nechat svá kila bolesti navždy za sebou. Jde to, drtivá většina jejích klientek to zvládla.

Nám musí postačit kniha.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2013, www.synergiepublishing.com

Renata 

[sexy_author_bio]