čera, po nemilém víkendu, ( ani já nejsem ve své kůži), jsem chvátala ráno s dcerkou k lékaři. Dcera měla v neděli večer dost vysoké teploty a špatně dýchala. Hned ráno jsem mazala odmrazit auto a dcerku jsem vezla k prohlídce…
Měla jsem o ni samozřejmou starost a chtěla jsem být pak co nejdříve doma v teple.
V pondělním ránu se v Sokolově v centru, v jednosměrkách kolem lékáren, velmi špatně parkuje, a tak jsem si řekla, že nám ukrátím cestu, přemůžu se a pojedu od lékaře do Tesca, kde je i lékárna i obchod…a nebudu hledat místo k zaparkování a co nejdřív dostanu zas dítě domů, do postýlky.
Jak mi je také neveselo zdravotně, a k tomu na košíku dcerku plačtivou, chvátám v tom Tescu do lékárny a v ní ani noha.
Vjedu tam i s košíkem a DRNK…na zemi pod košíkem bílá obří tlustá peněženka !!
Ze zadní místnosti lékárny vyšla mladá slečna lékárnice a já tu peněženku vzala ze země a říkám: „Jéžiš, tady někdo ztratil peněženku! Slečno, kdo tu byl přede mnou!?“
Odpověděla, že mladá Vietnamka s kočárkem, a že to musí být její.
Mrkly jsme spolu jen na kraj narvané peněženky. Na fotkách bylo vietnamské dítě a pán.
Na obsah jsem se nepodívala ani já ani ona.
Ani na vteřinu jsem nezaváhala a požádala ji, ať mi pohlídá dceru a utíkala jsem ven do Tesca, hledat mladou Vietnamku s kočárkem…
Nikde nebyla.
Běžela jsem i do informací, ale tam mi odmítli hlásit do mikrofonu, že se nalezla bílá peněženka. Prý by stejně majitelka asi nerozuměla.
Tak jsem pořád běhala a koukala za kasy, jak jelen do prdele střelen…
pak jsem ji uviděla…
Volám na ní: „Madam…neztratila jste peněženku?“
Paní Vietnamka: „To moje, dík.“
Ani kapička emoce, nic.
Podala jsem jí peněženku a vrátila se do lékárny.
Pochválena za hodnou dcerku, vzorně tam čekající…jsem zakoupila za 268Kč naše léky. V Tescu nějaké potraviny a jely jsme domů.
Nikdy jsem peněženku nenašla a pokaždé jsem si říkala, když na podobné téma přišla řeč, jak bych si klidně nechala balík prachů, kdybych ho našla ležet na zemi…protože mně by asi taky mojí šrajtofli s pětistovkou nejspíš nikdo nevrátil…
Jenže dneska se mi to stalo, a ani na vteřinu mne nenapadlo si to nechat. Byla jsem i vylekaná, v tom smyslu, jéééžiš…nějakej chudák to ztratil a taky jéééžiš, ať nevypadám jako zloděj.
Až doma teď tady sedím a myslím na to, co tam asi bylo za hotovost.
Peněženka byla opravdu těžká, ale fakt jsem se až styděla podívat dovnitř a počítat, co tam cizí maminka s kočárkem má za poklad.
Skutečně jsem se nekoukla, než jen s lékárnicí na to, zda nejsou na kraji třeba doklady, ale byly tam ty fotky vietnamského pána a malého dítěte.
Víc jsme neotevřely a neokouněly.
Moje první reakce byla prostě – pohlídejte mi prosím dceru, musím tu cizí maminku s kočárkem najít…
Osobně ale napíšu jedno, mrzí mne, že na info byla paní mikrofonistka – lepička lístků tak chladná, a že majitelka peněženky byla ještě chladnější… 
Platí asi staré pořekadlo, za dobrotu na žebrotu.
Doufám jen v jednu věc, že ne každý skutek je po zásluze potrestán a krom rozladěnosti z rána už žádný trest nepřijde.
Kentánová ( chudá)
Milá naše, možná chudá, leč poctivá Kentánová. Ani sekundu nelituj, co jsi udělala, a že jsi to udělala. Možná byla paní Vietnamka, jen překvapená a nestihla zareagovat přívětivěji, možná úplně stejně doma seděla a zpětně Ti blahořečila.
Na každý pád si myslím dvě věci:
Jednak musela ona udělat v minulosti něco moc dobrého, že se jí tohle stalo, protože v opačném případě, bys peněženku nezvedla Ty, ale někdo, kdo by si nechal.
A jednak, fakt, že jsi se spontánně zachovala takto, mluví pro předpoklad, že Ty, příště narazíš na někoho takového, jako jsi Ty.
Zpětná vazba.
Chudoba cti netratí a Tobě čest rozhodně nechybí.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
- Milujeme všechno, co je rodu ženského a ctíme rod mužský. Klaníme se nekonečné kráse přírody a moudrosti našich předků. Víme, že hranice jsou vždy tam, kde si je postavíme. A proto je vůbec nestavíme, abychom nepřehlédly kouzlo a věřily v zázrak.
Nahrávání ...
