Návštěvy: 39
Od včely až k perníku, tak zní podtitul výstavy o životě včel a včelařství na Pardubicku. Úly, metomety, včelí vosky, oblečení včelařů, fotografie, mouka, medy různých druhů, vejce i perníky se přestěhovaly do Šatlavy pod výstavním prostorem domu Mázhaus v Pardubicích.
Měla jsem štěstí, když jsem se vydala na medovou výstavu, byl přítomen i sám autor Evžen Báchor, předseda Pardubických včelařů který na své farmě „uklidil“ a navezl do Šatlavy. Veškeré exponáty jsou tedy jeho. Celkem slušná nabídka na jednoho včelaře. A povídali jsme si o včelách z různých úhlů…
Včelařství totiž zdá se – při troše optimismu – neumírá, ba právě naopak! Cestičky k domácímu pravému medu (ne toho uměle vytvořeného z obchoďáku) si lidé nacházejí stále raději. A to je dobře. A cestičky si
nacházejí i k úlům a včelaření, což je ještě lépe.
nacházejí i k úlům a včelaření, což je ještě lépe.
Ale zpět do Šatlavy.
Návštěvník tady dostane ucelený přehled o včelařství, což byl záměr výstavy, není to postaveno jako vysoce odborná záležitost, ale i trošku, řekněme naivně, aby to pochopily i děti nebo laici, kteří se o tuto činnost nezajímají. Jsou tu dětské kresby, květiny na dokreslení atmosféry. Je tu také zachována odbornost, takže si tady najde své i odborník.
U vstupu Vás uvítají vítězné fotografie s tématikou včel…
Pod odborným výkladem se dozvíte nejen mnoho o životě včely, ale i o tom, co obnáší včelařství… Každá jednotlivá činnost je tu zdokumentována, třeba „hrabičky“ na odvíčkování plástů i s plástem – to si pamatuju z dětství, medová víčka jako pochoutku místo “žvýkaček” – , již zmiňovaný medomet (dokonce dva druhy).
asi nejchutnější část práce kolem včeliček...
Nebo tu máte dýmáky, do kterých se dává zapálené ztrouchnivělé dřevo. A tady jsme se s panem Báchorem na dost dlouho „zasekli“, protože jsem trošku nemohla pochopit, jaký je princip zklidnění. Včelu kouř jenom upozorňuje, že se bude něco dít a je klidnější či spíše zaměřená na případnou záchranu medu, mají prostě hlavu plnou starostí se sbalením zásob na tři dny, takže v tomto čase včelař stihne plásty vybrat. Dozvěděla jsem se například, že dnešní včely už jsou vyšlechtěny tak, že nejsou tolik agresivní, jako dříve.
Takže moderní včelař používá kouře opravdu minimálně a mé vzpomínky na dědečka zahaleného v kukle a oblaku dýmu u včelína vracejícího se za hodinu s prapodivnými tvary v obličeji a na těle, už jsou opravdu minulostí. Žihadel už není zdaleka tolik.
Víte, že medomet (odstředivou silou vymetaný med z plástů) je vlastně český vynález?
Když jsem nahlédli do vnitřku úlu, napadlo mě jaký je rozdíl mezi včelím voskem a propolisem? Zajímalo mě. Pan Evžen Báchor odpovídá:
“Veliký! Včelí vosk je forma tuku, kterou včela vylučuje ze svého těla a staví z něj své dílo, tedy plást, který slouží jako příbytek pro včely, špajz i porodnice. To vše slouží včelám a musí to být odolné bakteriím. V úlu je vlhko, teplo a bakterie mají pochopitelně velký zájem tam žít. Proto včely sbírají propolis, což je přírodní pryskyřice, kterou stromy potahují své pupeny, včela ji sbírá a přidává do ní výměšky svých žláz a vyrábí tak propolis. Tím potom potírají všechno, co je v úle. Propolis je přírodní antibiotikum, které likviduje mikroorganismy, mezi které patří bakterie, viry, mykózy, plísně…”
Včela jím utěsňuje různé škvíry. Potom také používá propolis jako nátěrovou hmotu. Zabraňuje tak vstupu mikroorganismů dovnitř úlu.
Včelař to potom oškrabavá, či na horní stranu úlu dává speciální sítě, které mají právě takovou velikost, která včely nutí je zatmelit. Právě propolisem, jež potom včelař sbírá.
Víte, co je strdí? Tak tady to máte černé na bílém…
A v tuto chvíli expozicí výstavy procházela základní škola – exkurze, děti ze sezemické základní školy, jež se podílely právě na dětských kresbách, jež výstavu zdobí. Poznaly si některé své obrázky a výstava se jim podle jejich slov velmi líbila.
Návštěvnost výstavy je skvělá. Má obrovský úspěch. Čas vyhrazený školám a školkám je beze zbytku naplněný a jezdí sem i exkurze ze zahraničí, z Portugalska, ze Švédka nebo z Bulharska a z jiných měst
v České republice. Od odborných včelařů, skupiny důchodců, až po běžné návštěvníky, kteří přijedou jen ze zvědavosti a u té příležitosti si třeba koupit výtečný med od včelaře.
v České republice. Od odborných včelařů, skupiny důchodců, až po běžné návštěvníky, kteří přijedou jen ze zvědavosti a u té příležitosti si třeba koupit výtečný med od včelaře.
Stoupá tedy zájem o včelařství? Ptám se dál pana Báchora.
„Já si myslím, že to platilo i v historii, že v podstatě každý včelař si musí vychovat svého nástupce. Tady žijeme v průmyslové oblasti, kde bylo zemědělství, které bylo koncipováno na výnosy, takže se pěstovaly industriální rostliny a v podstatě nám zanikly pastevní louky pro včely, jetely, rozkvetlé louky a podobně. Takže to tady není, takže tím pádem přestal být zájem o včelařství. Jednak mladí lidé mají jiné zájmy, za
druhé kolem včel je spousta práce, to taky moc netáhne a za třetí ta vstupní investice je poměrně vysoká, úly, zařízení, zařízení pro vytáčení medu je hodně náročné…”
druhé kolem včel je spousta práce, to taky moc netáhne a za třetí ta vstupní investice je poměrně vysoká, úly, zařízení, zařízení pro vytáčení medu je hodně náročné…”
Kolik?
„Tak jeden úl kompletně vybavený, se včelami s plásty vyjde na 5.000,-Kč. Kolem 2.000 stojí třeba jenom včely. Takže když chcete třeba 10 včelstev, což je taková běžná norma, tak musíte počítat s investicí zhruba 70.000,-Kč, připočítáme ještě kombinézy, medomet a podobné… Proto my včelaři jsme všichni truhláři, klempíři, zámečníci, tesaři, tak si to všechno vyrábíme sami, kdo má ty možnosti a úly si děláme… Ale snažíme se získat mladou krev, protože opravdu ten věkový průměr je zhruba 60 let.“
Krajský úřad začal podporovat dotací – podporuje mladé včelaře finančně, tato podpora umožní si za velmi slušnou cenu pořídit tři včelstva a základní vybavení. Díky tomu se pardubičtí čelaři rozšířili za poslední rok o 14 mladých včelařů. Pardubice mají dnes 210 členů a cca 2,500 včelstev. Klesající trend však stále trvá. Před deseti lety jsme měli v České republice asi 550.000 včelstev a dnes máme stále jen 450.000 včelstev. Takže stále, když to rozpočítáme, tak zhruba 1.000 mladých včelařů po celé republice chybí.
Pozn.: velmi mne překvapilo, když v sídlištním DDM jsem objevila také kroužek mladých včelařů. A to je dobře! Jen moc dobře nevím, kde mají ty včely. Toho jsme se s panem Báchorem také nedopátraly, ovšem pan předseda se přiznal, že sami mají kroužek mladých včelařů a že se právě s tímto DDM chystají spojit a domluví na další spolupráci. Veliký včelín se bude budovat také v Praktické škole Svítání, kde se sdružují postižené děti a tam budou mít právě kolem včel mnoho krásné práce a odměnou jim mimo báječné zkušenosti bude i výtěžek medu.
Je tu i cesta k perníku… ochutnáváno bylo dost, viz druhá oždibaná placka. A i já jsem si na závěr byla “nucena” ozdobit perníček, což je činnost, která se mi ani doma zásadně nedaří…tam to nebylo o nic lepší, nicméně jsem se dozvěděla pár fíglů, jak neúspěchům přecházet. 
Ale každopádně je i to krokem dobrý směrem k propagaci včelařství a vedení dětí k lásce k přírodě a včelkám zvlášť.
Jsou i děti bez medů… věřili byste? Pan kolega včelař, který dělal školním a školkovým výpravám výklad mi říkal, že se všech dětí ptá, zda-li někde opravdu vůbec nemají doma med. V lednici, na polici, prostě nikde. Nechtěla jsem tomu věřit, ale
v každé skupině se několik takových dětí přihlásilo…
v každé skupině se několik takových dětí přihlásilo…
Takže takových akcí je jistě třeba více. Pardubičtí včelaři mají jednoznačně nejbohatší doprovodný a propagační program, pořádají Dožínky nebo Dny medu v rámci městských slavností. Evžen Báchor dělá přímo setkání včelařů a kurz pro začínající včelaře na Kunětické hoře velmi úspěšnou akcí (200-250 lidí) jedno dopoledne, kdy lidé přijdou přímo k vozům plným včelích úlů, popovídají si o tom, jak se s včelami pracuje a zachází. Tímto způsobem se získávají také noví včelaři – jeden příklad za všechny. Paní šla vyvenčit psa a viděla hlouček lidí…
Zůstala a nakonec začala včelařit.
Zůstala a nakonec začala včelařit.
…………………………………………………………………………..
Výstava trvá od 12. září 2011 do 30. října 2011
Otvírací doba:
Pondělí a středa: 9:00 – 18:00 hodin
Pondělí a středa: 9:00 – 18:00 hodin
Pátek – sobota: 10:00 – 18:00 hodin
Neděle: 13:00 – 18:00 hodin
Vstupné: 20,-Kč a zakoupit si můžete různé druhy medů z farmy Evžena a Ivy Báchorových, včetně těch neobyčejných, například s přídavkem éterických olejů či čokolády, karobu a oříšků. A taky propolisové výrobky, odešla jsem s kapkami, takže na viry a plísně budu mít silnou zbraň. Jelikož jsou lihové, tak nemůžu bojovat často, neb bych byla patrně silně a stále veselá.
ale jestliže to nemáte daleko, přijďte se do Šatlavy pod Mázhausem potěšit…
Renata
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
- Rozdvojený člověk s hlavou v oblacích a nohama kdovíkde. Má slabost pro knihy ze všech úhlů pohledu, možných i nemožných. Má zvláštní schopnost vidět svět černobíle. Neumí plavat a neumí kynuté těsto. Miluje kočky, koně, lečo a postel. Ráda by si dala s Hawkeye Piercem suchý Martini. Nejlíp v bažině.
![2732405 1920x1080 [DesktopNexus.com]](https://popelky.cz/wp-content/uploads/2024/04/2732405-1920x1080-DesktopNexus.com_.jpg)
Nahrávání ...
