Views: 23
Kolikrát já už jsem slyšela hlášku, že kdyby chlapi rodili, patrně by zemřeli. Dle vědců ano, protože jejich tělo a mozek na to nejsou uzpůsobené a to hlavně kvůli tlaku na cévy v hlavě. Ale není to až tak o bolesti samotné. Za naši odolnost vůči ní může totiž hlavně mutace genu. A to bez ohledu na pohlaví.
Osobně mám vedle sebe pohlaví, které svůj SCN9A až tak zmutovaný asi nemá.
Maje za úkol vyhloubit díru ve zdi, do které bych si pomalu spolehlivě stoupla, a s cílem učinit prostor pro solární mechanizmeček k bojleru (mluvila jsem o tom nedávno), dlabal Tomáš zdivo věcí, které říkal kango.
Osobně bych si, než jsem to viděla, klidně myslela, že kango je druh opice, nebo jiného tropického tvora.
Tak ne, je to taková vrtačka, ale mockrát vetší a velice, velice hlasitá.
Po hodině práce Tomáš na rukách krvácel asi na šesti místech, i na zdi byla krev… vzpomněla jsem si, jak by tu líbilo týmu z kriminálky NY, co do odběru materiálu na rozbor DNA… a teprve, když to vypnul, zjistil jak je rozsápaný.
Navíc, díky všudypřítomné hustotě prachu, měl obličej jako umrlec a oči jako angorský králík.
Následně jsem mu v garáži vyhrabala lyžařské brýle po tátovi.
I vybavila jsem si onen gen, o kterém již nějakou dobu vím (ale zapomněla jsem název, tak jsem ho musela znova najít) a také mi došlo, že je fakt, že člověk zabrán do nějaké činnosti, často ani neví, že se zranil.
Pokud mu neplandá paže ledabyle u kolen a jeho práce neměla spojitost s cirkulárkou.
Prostě, co je pro někoho jen malá bolístka, dle mé maminky „pšouk“, může být pro jiného člověka nesnesitelné utrpení a nemusí to být tím, že je rozmazlený padavka. (může – ale nemusí)
Rozdíly ve vnímání bolesti jsou totiž podle studie vědců zakódovány nejen v našem pohlaví, ale hlavně v genech.
Během posledních deseti let vědci zkoumali tři poruchy spojené, cituji časopis Medical, „s mutacemi v genu SCN9A“.
Tento gen se dle zprávy podílí na stavbě sodíkových kanálů, které přenášejí do mozku nervové vzruchy.
No a právě porucha tohoto genu, může způsobit podstatně silnější vnímání bolesti, protože v takovém případě se sodíkové kanály „otevírají“ příliš snadno, nebo se vůbec nemohou uzavřít.
Ono otevřený kanál vždycky způsobí starosti, potažmo i bolest. 
Opačnou poruchou pak je, když se sodíkové kanály vůbec neotevírají.
I takto disponovaní lidé existují.
Patrně právě díky takto postiženým jedincům vzniklo ono okřídlené „Mohlo by se na něm dříví štípat“.
Je to zajímavé.
Vedle dávno ověřených studií, které odhalily, že ženy obecně jsou schopné snést bez úhony podstatně větší intenzitu URČITÉHO DRUHU bolesti než muži, existuje tedy i porucha, která větší bolestivost způsobuje bez ohledu na pohlaví.
Spíše je ale údajně mnohem častější u mužů. (mrzuté, ale já to nevymyslela 
)
Práh bolesti má tedy pravděpodobně i biologické základy, a není to jen otázka míry „rozmazlenosti“, ale zase netřeba z pánů umírajících na rýmičku a vyžadujících plnou anestezii při sádrování palce u nohy dělat chorobou postižené jedince.
Takže já bych z těch sodíkových kanálů zase takovou kovbojku nedělala, aby se na ně nezačali lidé moc vymlouvat.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
