Když nás nedostanou Vánoce, žijeme i 40 let. Kapr.

Říkala jsem si, že když už se nám nezadržitelně blíží to vánoční veselí a s tím spojené tradiční radovánky, že byste si třeba rádi popovídali s jedním z hlavních protagonistů. Ne, Kristus to není, ale také k Vánocům patří…

Obecně se ví, že kapr je všežravec.

K tomuto rozhovoru si pan Kapr nechal na posilnění přinést hrst pšeničných zrnek.

Dokážeme z vody filtrovat hrubší plankton a přerývat při tom dno až do hloubky 15 cm. Bříško si plníme bentickými organismy. Na vysvětlení, jsou to například larvy pakomárů. Moc rádi máme vodní měkkýše, zejména mladé škeble.

Také olamujeme mladé výhonky rákosu a dalších vodních rostlin. V nouzi nepohrdneme ani mrtvou rybkou, nebo se dokonce pokusíme ulovit i živou.

Odkud vlastně pocházíte původem?
Můj původní areál rozšíření sahá od povodí Dunaje až do Japonska. Brzy jsem byl ale vysazen na mnoha místech světa.

Někde jsem ceněnou produkční rybou, například tady, nebo i v Izraeli, Indonésii nebo některých státech Afriky, a jinde jsem zase nenáviděným škůdcem a původcem zhroucení mnoha původních ekosystémů. To třeba v Austrálii nebo USA.

Proč ty rozdíly?
Mému tažení světem předchází pověst všežravého rychle rostoucího druhu s kvalitním masem, navíc dobře snášejícího manipulaci a transport. Jen málo druhů jiných ryb je tak vhodných pro komerční chov, a já jsem dokonce jednou z nejdéle chovaných ryb na světě. V Evropě i na Dálném východě má můj chov tisíciletou tradici.

Kdyby vás to zajímalo, tak v Číně jsem byl chován už v době před narozením Krista. V Evropě mě pak chovali staří Římané.

Vy jste si mě oblíbili také velice rychle a brzy.

Jak se rozmnožujete?
A to vás asi bude zajímat. Totiž tím, že mě máte tak v oblibě, vysazujete mě prakticky všude, a to není vždycky pro mě dobré. Na některých místech se mi nelíbí, ale dokážu tam žít. Nicméně se tam nejsem schopen rozmnožovat.

Dokonce na většině míst se nerozmnožuji vůbec, a můj výskyt je tak podmíněn pouze umělým vysazováním.  

Mé přirozené a také největší a nejchutnější exempláře pocházejí z údolních nádrží, velkých pískoven a rybníků nebo z dolních toků velkých řek.

Typickou vodou a také přirozeným prostředím pro mě je Dunaj.

Aha, a tam se také tedy rozmnožujete?
Ano. Pohlavně dospívám v závislosti na podmínkách, zejména na teplotě vody. V tropických oblastech dospívám už v prvním roce života a tady u vás mezi 3.–5. rokem. My, samci, obvykle dříve.

Milujeme se nejčastěji v květnu a červnu na mělkých zarostlých místech. Jikry kladou naše ženy na vodní rostlinstvo.  

Tady se milujeme, vaší terminologií třeme, jen jednou za rok, ale třeba v tropech i několikrát za rok.
Nejraději se, tak jako vy, třeme po ránu.

Náš akt je velmi bouřlivý. Ne že bychom při tom křičeli, jako vy, ale rozhodně je to většinou zdaleka vidět.

Jiker je obrovské množství – obvykle statisíce. Nicméně, dobrá a velká matka jich může mít až 1,5 milionu.

Nezlobte se, ale za jak dlouho od vylíhnutí se nám dostanete řekněme opatrně – „na stůl“?
Chápu. No tak, růst kapra je poměrně rychlý. Rybniční kapři rostou samozřejmě daleko rychleji než říční, ale třeba v oněch tropech je přímo závratný. Dvouletý kapr tady nedosahuje ani zdaleka 1 kg.

V tropech je ve věku 16 měsíců moje hmotnost 4 kg. No a v Zambii například váží někteří z nás ve stáří 2,5 roku 11 kg!

To je zajímavé. Když pominu Vánoce, kolika let se dožívá kapr?
Jsme jednoznačně dlouhověké ryby.  

Kdyby nebylo vámi zmíněných a námi již jako součást karmy přijímaných Vánoc, dožívá se kapr běžně věku i přes 40 let!

To je neuvěřitelné! To vám chovem pro vánoční stoly asi hodně zkracujeme život, že?
Ale tak my to zase nijak tragicky nebereme. Divoké formy kaprů takto normálně žijí, zatímco uměle pěstovaní jsou prostě smíření s tím, že skončí na talíři. To je osud holt. Nakonec, ryby patří na stůl člověka odnepaměti, takže žádná křeč.

„MŮJ DĚDA. MÁM PO NĚM OČI A SKVRNU U HŘBETNÍ PLOUTVE. ZEMŘEL SEŠLOSTÍ VĚKEM V OSMATŘICETI.“

Jednou se mi stalo, že jeden kapr, když jsem byla malá a měli jsme ho ve vaně, jedl housky, které jsem mu házela. Všichni říkají, že to není možné. Chci se zeptat vás…
No tak, jak vidíte, tak jsem vaši pšenici vzal. Nicméně, udělal jsem to proto, že se jaksi necítím být ve stresu, neb mě vrátíte zpět domů. Jinak ale kapr nejí v zajetí z důvodů zjevných.

Předně je vystrašený, také podchlazený, chlór mu zvedá žaludek, čili abych to shrnul, vašemu zážitku s tím kaprem se osobně velice divím.

Šlo zřejmě o otrlého jedince, ale možné je všechno. A jak to s ním dopadlo?

No, naši mi ho předložili v podobě řízků a já se zhroutila. Bylo mi šest. Od té doby kupovali moji rodiče jednoho kapra zabitého a druhého jsme chodili pustit. Byla jsem ráda.
Hmmm – no ten kapr ale asi moc ne.

Jak to? Copak jsme mu nedarovali život?
Nedarovali. Děvče zlatý, odsoudili jste ho k ještě horší smrti, než by byla ta paličkou. Chápu vaše bohulibé úmysly, ale takový kapr z 95 % umíral pomalou a dost bolestivou smrtí.

No, ale abych nebyl krutý, třeba některý i přežil do jara značně vysláblý, a pak se z toho možná vyhrabal.

To mě mrzí. A závěrem, co byste vzkázal lidem?
Jestli se nebudete zlobit, tak veselé Vánoce tedy asi ne. I když vás chápu.

Spíš nás mrzí, a to je i náš vzkaz, že se chováte nelogicky. Pokud chcete zdravé ryby, dopřejte jim čistou vodu. A to nejen tam, kde si pěstujete ryby na stůl, ale i tam, kde žijí ryby divoké. Nebo si snad myslíte, že právo na dobré životní podmínky a život jako takový mají jen ty ryby, které chcete jíst?

Není to trochu sobecké? My ryby chceme také žít a být zdravé. Vychovávat své jikry v hezkém a přirozeném prostředí.

Prostě lidé, lovte si nás, nakonec to je potravní řetězec a my tomu rozumíme, ale herdek, nechovejte se tady, jako byste tu byli sami!

Ze znečistěných a jedovatých vod si dobrou rybu nevylovíte. Nevylovíte totiž žádnou.

Není to škoda pro obě strany?

Pan Kapr

Děkuji za rozhovor. (A pak že jsou ryby němé)

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]