ToraToraTora: 1.Září. Konečně!

PŘÍLOHA NA VÍKEND

Chcete vědět, jak vypadaly přípravy na první školní den u „TorůTorůTorů“? My víme, že chcete. I my chtěli. A nezklamali jsme se!
Dnes  jsem našla modelínu nalepenou na žehličce. Už ani nevětrám, abych se zase nemusela omlouvat kolemjdoucím za zásah legem. Ale jsem z posledních sil uvědomělá. Pro takové málé opáčko jsem zakoupila  dětem k obědu písmenkovou polévku. 

Stejně mi na nic jiného nezbylo, když jsem zaplatila družinu, plavání, školku, obědy, kroužky a školní potřeby.

Škoda, že je žebrota vyhláškou zakázaná, šla bych.

Během oběda se  rozhostilo  v bytě podivné ticho….

Snad si vzaly k srdci pravidelné připomínky, že u jídla se nemluví…

Ne, to si posílají nadávky po lžíci písmenkovou polévkou.

Tuší, sakra, někdo ve Vitaně, co všechno se dá z jejich polotovarů sestavit? Nemůžou třeba vynechat souhlásky nebo uvařit jednou číslíčkovou?

…Toro, to mají ve Vitaně od nás ! 

Už včera mi bouchly saze, když se mi ani po desátém upozornění nepodařilo ty smrady dohnat k úklidu. Co proti němu mají?  Pustila jsem nahlas CD Michala Davida a zpívala si nahlas:“ Céčka, luxuju cééééčka…“

Když konečně večer děti padly vyčerpány celodenním řevem a skákáním po nábytku do sladkého bezvědomí, našla jsem konečně dostatek energie otevřít poštu. Zatímco jsem žila poklidně v přesvědčení, že jsem dostatečně zajistila na důchod několik papírnictví a obchodů se školními potřebami, nevěděla jsem, jak daleko od pravdy se nacházím.

Podezřívám učitelku z příbuzenského svazku s majitelem papíren nebo z vlastnictví několika dětských dělníků v čínské továrně na penály.

Ne neměla dost.

Dokonce našla odvahu poslat mi seznam. Neváhala u některých položek uvést i požadavek na více kusů.

Chtěla jsem založit klub nepřátel školy a zkusila si jeho logo vytetovat kružítkem. Inhalace temper za cenu  víc než kapitalistickou přinesla pouze zjištění, že už ani ty barvy nejsou to, co bývaly. Pak už jsem v aktovce nepátrala.

Můj zrak dostal zásah tělocvičným úborem dcery.

I přes pokročilou hodinu jsem nepřemohla  nutkání  jít ji vzbudit a zeptat se, jestli  to myslí vážně. Myslela. Na zakončení rozhovoru, muselo stačit ujištění, že jsem ,uplně aut ´a že kdybych byla mladší, nedělala bych scény.

Něco na tom věku bude.

Když mi čtyři hodiny na to zazvonil budík, cítila jsem v kostech ještě jakoby třicetiletou válku. Pohled do zrcadla byl spíš výjevem z honu na čarodějnice. Nosní dírky nesly známky zelené a modré tempery a na tváři zůstal obtištěný formulář na přihlášení obědů. Co se divím, poslední, co si pamatuji bylo něco jako zde vyplňte jméno dítěte .

Konečně všichni vypadli….já vím, já vím, tohle bych jako matka, milující matka neměla. Navíc od loňska vím, že přitáhnou za dvě hodiny.

To víte, první den.

Šetří se i učitelky, aby je z toho nešvihlo. Ale i přes opatrný rozjezd je jasné, že moje agonie je u konce. I ten suchý chleba se mi bude chroustat až do Vánoc lépe, když vím, že jim začala konečně zas škola.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]

Toro, až někdy potkáš Toma osobně, buď tak hodná a vysvětli mu, že skutečně nejsem vinna toho, že měl včera jednou málem nervový záchvat, jednou si prokousl ret a nakonec utrpěl frakturu předloktí, když do třetice leknutím rozhodil rukama směrem k nočnímu stolku.

Řekni  mu, že prostě, jít spát ve chvíli, když mám v úmyslu číst Tvůj příspěvek, je krajně nebezpečné a nerozumné. Protože já naopak nemohu slíbit, že nebudu při čtení propadat hlasitým výbuchům smíchu!

FAKT VÝBORNÝ!

Míša K.