Vzdát se svých myšlenek? Vzdát se svých názorů? Kdybych to udělal, vzdal bych se sám sebe! Ne! Raději budu trpět, než abych se vzdal svých názorů!“ Možná to zní komicky, ale přesně to vystihuje situaci, ve které se nachází většina lidí. To je stav mysli, z jakého většinou vycházíme. Jestliže ovšem nejsme ochotni si připustit, že to, co jsme pokládali za realitu, ve skutečnosti žádnou realitou není, jestliže se odmítáme vystavit tomuto otřesu, znamená to, že nemůžeme být šťastní…“

Takže autor nás přesvědčí o tom, že je opravdu vhodné se všeho vzdát, všech svých myšlenek, představ a všeho se pustit. Pak prý spadneme přímo doprostřed toho milostiplného okamžiku, v tu chvíli nás prostoupí svoboda. No co s tím? Není to moc jednoduché? Moc přitažené za vlasy?

Pád do milosti…a?

Když se touto knihou a i docela hezky jemně napsaným textem, dojde vám, že se vlastně nemusíte od ničeho násilně odtrhávat a něco nutně nechávat za sebou s nějakým velkým smutkem. Naopak, jde spíše o přijetí svých myšlenek a hlavně uvědomění si svého ega, které se v tom dokonalém stavu možná úplně neztrácí, ale stává se součástí nás samých stejně jako duše a mysl a my máme nad těmito součástmi své osobnosti dokonalou vládu. Takové probrání se o z omámení egoismem. Změní se nám úhel pohledu a rozšíří vědomí, řekla bych. To už mi připadalo jako mnohem schůdnější myšlenka.

Potom se začne náš život ubírat, prý lepším směrem, tvrdí autor. Adyashanti se velmi zajímavě dívá třeba i na proces narození, vtělení se do lidského těla a často se věnuje tématu strachu nebo vůbec té každodenní možné aplikace „probuzení“ do všednosti. Ono totiž není tam vzácné zažít ten nádherný stav pádu do „milosti“, ale vzácné je, když tento stav umíme vědomě pěstovat. Autor občas utíká ke svým vlastním zážitkům a vlastním cestám, ty však přece jen jsou obyčejnému českému člověku vzdálené. Ovšem jako příklad jsou dobré.  Jde spíše o to si nějak uvědomit princip toho, co autor píše.

V něžně napsané knize si můžete spíše procítit, než nějak prakticky zkusit, tento pád do milosti, ten restart svého života. Jak udělat ten krok zpátky ze stresu do klidu a z toho klidu, z toho klidného středu, vykročit ještě jednou.

Adyashantimu se podařil jeho záměr vytvořit knihu, která nebude přímým návodem, ale spíše inspirací k přemýšlení, meditaci a vlastnímu hledání cest.  Jak správně píše, ta cesta není pro každého stejná, stejně jako jeho příklady nám mohou být velmi vzdálené, tak i on by mohl vnímat zrovna ten váš život, jako něco, s čím by si nevěděl rady.  Vždy jsou tu důležité vlastní zkušenosti a tak bych celou knihu viděla spíše jako lehkou inspiraci k vlastnímu hledání.

Svým způsobem mi pak chvílemi přišlo, že text příliš klouzá po povrchu a nenoří se do hloubky toho, co potřebuju… a rázem jsem byla v textu po uši potopená, ani jsem nevěděla jak.  No prostě jako to pampeliškové pírko, které je na přebalu knihy. Nahoru dolů, jako babí léto.

Vlastně je to taková poetická báseň mezi návodnými knihami na téma cest k vnitřnímu probuzení a uzdravení duše.

O autorovi:

Adyashanti (jehož jméno znamená „prvotní mír“) vyzývá všechny, kdo hledají mír a svobodu, aby si uvědomili, že dosáhnut osvobození v tomto životě je možné, a aby to vzali vážně. Učit začal v roce 1996 na žádost své zenové učitelky, u níž studoval čtrnáct let. Od té doby se jeho působením probudilo už mnoho duchovně hledajících lidí do své skutečné  přirozenosti.

Je autorem řady knih (Emptiness Dancing, The Impact of Awakening, True Meditation, The End of Your World, My Secret is Silence), které zatím v češtině nevyšly. Nabízí v nich přirozené a přímé nedualistické učení, které bývá přirovnáno k učení prvních zenových mistrů a k moudrosti advaita-védanty.

Adyashanti, který se narodil v severní Kalifornii, žije se svou ženou Annie (Mukti) u sanfranciského zálivu, kde také učí, vede satsangy, víkendové semináře a tichá soustředění. Více informací najdete na adrese: www.adyashanti.org

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2015, www.synergiepublishing.com

Ranata Petříčková

[sexy_author_bio]