Pod článkem o medové výstavě jsme se v diskuzi dostali k palčivému tématu. A sice moudré radě, kterou si můžete přečíst v časopisech pro maminky i v internetových poradnách  pediatrů. Med není pro děti do jednoho roku (někde pro sichr uvádí roky dva či tři) vůbec vhodný, protože může obsahovat botulotoxin, jež může malé miminko zabít.
Samozřejmě, to obyčejně botulotoxin dělá rád či se o to přinejmenším pokusí…

A kdysi jsem nad tím moc nepřemýšlela, ač mi to bylo divné. Sypala jsem hnědé cukry, fruktózy, po lékárnách honila
glukopury… a med ignorovala. Moje škoda, protože to, co obsahuje med, jen tak v lékárně nenajdete. Posuďte sami:

Med obsahuje:

• · dextríny
• · oligosacharidy,
  což jsou cukry, skládající se z více než dvou až deseti jednoduchých cukrů
• · vodu
• · bílkoviny,
  kterých je v medu 0,1 – 0,5 %. Jejich obsah je různý podle původu medu.
• · enzymy
• · inhibin
• · vitamíny A,
  B1, B2, B6, B12, C, D, H, K, E, P
• · vonné látky
• · barviva –
  karoten, flavony
• · pylová zrnka
• · různé
  minerální látky: vápník, fosfor, draslík, sodík, chlór, síra, hořčík, železo,
  křemík, mangan aj.
• · včelí mateří
  kašičku
• · volné
  organické kyseliny
• · aminokyseliny

Požádala jsem Evžena Báchora, předsedu Pardubických včelařů, aby se mi pokusil vnést do celé situace a zmatku trochu jasno. Poskytl mi nejen odpovědi, ale i výše uvedené základní informace o medu. Přijde mi, že dobrý med je vlastně pro bakterie neprostupná hmota?

„Ano, med je především konzervační látka, která zabraňuje množení mikroorganismů. Svým vysokým osmotickým tlakem a složením je antibakteriální a léčivou látkou.

Oproti cukru, který jíme ve velkém množství, včelí med obsahuje převážně monosacharidy, glukózu – cukr hroznový a fruktózu – cukr ovocný. Těchto jednoduchých cukrů organizmus člověka bez jakékoliv zátěže využívá již jako stavební kámen pro růst buňky. Cukr je pro náš organismus v podstatě jedem.

Med je nejen vynikající potravinou, ale dá se využít při léčbě různých nemocí.“

Takže určitě i pro děti?

„Med je cennou potravinou ve výživě dětí. Ideálně se v něm doplňují vlastnosti léčebného a výživného charakteru. Med svým obsahem železa a mědi zvyšuje obsa krevního barviva (hemoglobinu) a
podporuje tvorbu krve. Má velký vliv na růst.

Mnozí vědci prováděli různé výzkumy. Např. Wetzel na základě důsledných lékařských pozorování dokázal, že vitamín B₁₂ nacházející se v medu a podávaný v dávkách 10 mikrogramů dětem slabého vzrůstu přispěl k růstu, fyzické síle, zvyšování hmotnosti a k povzbuzení chuti k jídlu.

Dorval (Montreal – Kanada) dělal mnohé pokusy s požíváním medu u dětí. U anemických a tělesně slabých dětí zjistil po podávání 30 g medu denně zvýšenou hladinu hemoglobinu o 8 až 25 % a zvýšení hmotnosti o 2 až 6 kg. Tyto výsledky připisoval kromě cukru obsahu minerálních látek, železa, vápníku, fosforu a enzymů nacházejících se v medu.

Damede zjistil příznivé účinky medu, hlavně u malých dětí při podrážděních a žaludečně střevních zánětech. Přímo
zachraňující účinky měl med při smrtelných průjmech kojenců.

Med se může podávat kojencům už od prvního týdne života v malých dávkách.

Například energetická hodnota kravského mléka je nižší než energetická hodnota ženského mléka. Rozdíl se vyrovnává přislazování 5 – 7 % cukru. Běžně se přislazuje řepným cukrem sacharózou. Tento cukr v porovnání s jednoduchými cukry medu velmi zatěžuje trávicí orgány dítěte. Kromě toho průmyslně vyrobený řepný cukr už neobsahuje vitamíny, enzymy, minerální látky a další vzácné látky nacházející se v medu. Z uvedeného vyplývá opodstatněnost používání medu jako sladidla v umělé výživě kojenců, a to v množství 6 – 8 procent. Z těchto důvodů je vhodné používat ke slazení všech pokrmů dětí, ale i dospělých domácí včelí med.“

No, takže pohled z jiného úhlu.
Jsem svým způsobem ráda, že tohle už řešit nemusím, ale kdybych opět někdy stála nad kojencem a přemýšlela,  jestli ho „zamedovat“ nebo ne, tak bych to asi udělala.Ovšem jen s ověřeným medem přímo od včelaře. Jak nám může říci i selský rozum, pokud je med mnohokrát jakkoliv zpracováván a navíc ředěn cukrem a kdoví čím ještě, je tu zákonitě i prostor pro jakoukoliv nečistotu, tedy i nebezpečné botulotoxiny.

V tuto chvíli jsem zaujala stanovisko, že celá ta aféra a varování před medem je tak trochu podobné jako miliony nežádoucích účinku na příbalovém letáku u léčiv.  Může se stát, riziko existuje, tak proto budeme varovat, abychom byly „z obliga“.

P.S. pokud vím, tak na botulotoxin jsou v extrémní míře citlivé také kočky a veterinářka nám velmi srdnatě radila
ve chvíli, kdy kočka JEN zvracela, ani nepila… abychom jí dali černý čaj s medem! Zcela jistě však měla na mysli ten od včelaře.

Takže – MEDU se nebojte. Pravého medu se bát opravdu nemusíte!!!

Snad jen případné alergické reakce, na toto riziko nesmíme zapomínat, ale to by bylo zase na jiný článek…

Renata

[sexy_author_bio]