Views: 32
Musím vás nějak rozveselit, minulá recenze audioknížky nebyla příliš veselá. Amina to snad spraví.
Spojení s hlasem Jiřího Lábuse je noblesní. Usměvavé. Jaroslava Kretschmerová v roli maminky mě překvapila. Čekala jsem od ní zprvu rozjařenější akci, to víte, je to především „Evik“ ze Slunce, seno…
Jenže ona paní „povoláním manželka poštovního úředníka“ není žádné trdlo a je to vcelku seriózní , později i láskyplná paní plná pochopení. Takže je to hlas známé herečky ve zcela jiném podání a musím říci, že se mi velmi líbila v této vážnější poloze.
Snad proto, že si člověk barvu jejího hlasu lépe vychutná a elegantní dobový náboj, který v knize maminka Pučálková nese, dokázala velmi dobře převést do svého hlasu.
Humoristický příběh, jediný to spisovatelský počin úspěšného herce Jindřicha Plachty, o štěněti, které se nakonec ukázalo býti žirafou, znají už generace našich rodičů.
Milý příběh připomínající staré časy, kdy děti měli ještě k rodičům úctu a lidé žili na druhé straně v trochu sobeckých vztazích, strachu z pana domácího a ve víru věčného „co by tomu řekli lidi“, případně „co tomu teď řeknou lidi“.
Příběh jako takový většina z nás zná. Toto zpracování se velmi opírá o předlohu, ač je upraveno do 67 minut.
Ale ten typický tatínek Pučálka tu zůstává, se svou naivní vírou, že Amina je vzácný druh bernardýna (později tedy rohatého), který jim přinese peníze a slávu, latinsky „doga“. Nikdy bernardýna neviděl, ale vždyť přece čte noviny!
„Lidi zlatý, tohle je divnej pes…“ řekla babička s obavami, když viděla Aminu a potom… už si vzpomínáte? Při štědrovečerní večeři babička zůstala Aminou jaksi konsternována a pak to babičku napadlo. Je to srnka! Už jen proto, že nežere maso, ale jen zelený…
Ale liliputánský druh bernardýna, latinsky zvaný doga, toho dne sežral i vánoční stromeček. Bylo jasno, pes to není.
Neopoměly se ani dopisy – a to je dobře.
Tam vpravo – vidíte? Se skví knižní skvost z roku 1969....
V knize Pučálkovic Amina je několik míst, kde si můžeme přečíst dopisy psané sestře paní Pučálkové nebo pana Pučálky domů. Jsem ráda, že i tady byly zachovány, protože to je další odraz tehdejší doby, styl, slovosled, volba slov.
Hudba je příjemná
Hudební a zvukový podkres je příjemný, hlasy herců dominují, což je dobře. Nejsou tu nepříjemné výkyvy jednoho ani druhého, vše je tak akorát pro vyvážený poslech před usnutím.
Video ze křtu cédéčka v pražské zoo…
CD je čtvrtý titul z volné řady pohádek, souvisejících s pražskou zoologickou zahradou. Stejně jako tomu bylo u předchozích titulů – Moja a páv, Moja, Tatu a tiplíci či Pošta v zoo – je výtěžek z jeho prodeje určen na projekty, kterými se snažíme pomáhat ohroženým druhům živočichů: gorilám nížinným a antilopám Derbyho v Africe, koním Převalského a gaviálům indickým v Asii nebo řadě druhů ptáků.., říká ředitel pražské ZOO na přebalu.
Text upravil a nahrávku režíroval Jan Jiráň, hudbou doplnil Dominik Renč a ilustrace na titulu jsou z dílny Heleny Zmatlíkové.
Vydalo vydavatelství Českého rozhlasu, Radioservis, ve spolupráci s vydavatelství Tympanum, 2011, www.radioservis.cz
Renata
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
- Rozdvojený člověk s hlavou v oblacích a nohama kdovíkde. Má slabost pro knihy ze všech úhlů pohledu, možných i nemožných. Má zvláštní schopnost vidět svět černobíle. Neumí plavat a neumí kynuté těsto. Miluje kočky, koně, lečo a postel. Ráda by si dala s Hawkeye Piercem suchý Martini. Nejlíp v bažině.
