Views: 16
Říkala jsem si, že snad nezaškodí na dámském magazínu věnovat více článků ptákům. Řekla jsem si to ve chvíli, když jsem pro vás natočila cosi na hezčí den a asi bude málokdo, kdo se po ránu neusměje. A to je účel.
Ledva jsem se rozhodla, našla jsem připravenu k vydání od Renči konečně upoutávku na moc pěknou knížku, její vlastní. A ta je taky ptačí.
Překvapivě, v těchto dnech. 
Když to vezmu zákonem synchronicity, tak mě to vlastně ani nepřekvapuje, protože jedna věc spouští další a mohli bychom už přijmout Jungovu tézi jako skutečný fyzikální zákon na úrovni Universa.
Co mě mate, je, proč zrovna ptáci?
Když jen, jak už jsem nastřelila včera, spočítám, kolik u nás prošlo ptáčků a zase se vrátilo a jiní zůstali, jenom za letošní rok, pak to statisticky už bude zajímavé a nepřehlédnutelné.
Symbolicky je pták o osvobození a nadhledu.
Fajn, protože poslední dobou je mezi lidmi tolik toho, od čeho by se rádi osvobodili, že to možná nějakou hlubší souvislost má.
Uvidíme, ale nějak se nemohu zbavit dojmu, že se význam a důvod dozvíme poměrně brzy.
Ale vážná dnes ještě být nechci, na to je čas, protože si to musím srovnat, ještě spolu s jinými souvislostmi, které nás obecně trápí poslední dobou celospolečensky a vlastně celosvětově.
Zatím to vezmu interně.
Vyrazili jsme s Tomem koupit Míšovi pítko a koupelničku a abychom pro samou péči o opeřence neumřeli sami na hlad, tak i nějaké poživatiny pro všechny.
Tesco v Poděbradech je vcelku slušně zásobené a je tu veliká akvaristika, kde jsem horkotěžko odervala Toma od klecí s Alexandrem a agapornisy.
Koupelničku neměli.
„Hele, to je krásné originální pítko, tam se to lije shora a zvenku. To je vychytané“… Tom radostně nesl předmět.
Přidali jsme k němu Ječmínkovi jakýsi žvýkací pařát, Žitovi konzervu, něco na zub Bedřichovi a panu a paní Ptáčkovým klas s prosem.
Stavili jsme se na večeři v místní zajímavé restauraci „Obora“.
Přivítala nás polovina bizona, celý grizzly, daněk, sob a samozřejmě pták, výr velký.
To všechno většinou přeříznuté v půli, vycpané a visící.
Vedle toho, že nemám ráda vycpaná zvířata, jsem měla zrovna bizona za pouhou napodobeninu v nadživotní velikosti.
Tomáš tvrdil, že je pravý.
Nebo býval, když byl celý a žil.
Servírka mu to potvrdila.
V životě by mě nenapadalo, že bizon je tak obrovské, ale fakt obrovské zvíře.
V přírodě musí být velice majestátním tvorem a už mě ani nepřekvapuje, proč se tolik Indiánů jmenuje po bizonech a proč je uctívali.
Sedli jsme si pod výra.
Tom si dal zmrzlinu, protože nic jiného, bezmasého neměli a on, po zhlédnutí videa, které pojednávalo o … prostě to bylo strašné, a bylo z Číny… maso prostě nejí.
Líbí se mi to, když je to z přesvědčení.
Hlavně, pokud máme maso tady z vesnice od chovatelů, tak s tím problém nemá.
Nechce jen kupované.
I já se mu zpravidla vyhýbám, ale ne kvůli tomu videu. (o tom zítra).
V každém případě já si dala jelena a dobře mi tak.
Snědla jsem knedlíky a zajímavou perníkovou omáčku. Jelena ne. Byl tvrdý… (kuchař za to nemohl, bylo to jinak fakt moc dobré).
Po necelé hodině jsem začala být nervozní, kvůli Míšovi, který má byteček standardně u mě za uchem, a teď byl doma, a v kleci, kde se mu pranic nelíbí.
Raději jsme jeli.
Doma jsem ihned přemístila Míšu za ucho, kde si klidně pobrukoval, uklidnil se a pospával.
Instalovala jsem nové pítko, a jak Tom v akvaristice odhadl, nalila jsem do něj vodu shora.
Ta ihned zdola vytekla.
Do klece.
Do prázdné klece.
„Je to rozbitý“.
„Musí tam být poklop, ne?“.
„Není tam“
„Není to pítko, je to krmítko, tady to píšou“
Jistě, to tam psali i v té akvaristice, ale člověk vidí, co chce vidět.
Máme osmé krmítko, nemáme žádné pítko, nemáme koupelničku, ale v kleci máme bazének.
Je nám to s Míšou ovšem zatím celkem jedno, protože o klásek se pokouší u mě na klíně, spí mi za uchem a papáme především takto:
Takže no stres.
Spíš naopak …
Ano, moje nejoblíbenější zvíře je pták a máme jich už docela hodně.
Moc ráda bych vám ale zítra představila někoho, do koho máme fakt daleko.
Jsou lidé, kteří ptáčkům věnují tolik pozornosti, času, lásky, obětavosti a náklonnosti, že je to až dojemné…
Je-li někdo ptačí máma, pak dívenka, která zítra „přiletí“ do vydání.
A já jsem ráda, že se s ní seznámíte.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
