Rodina a Drobotina

Tábor

0 Shares

Blíží se prázdniny. Ne, moment, ony už jsou tady a dychtivě mi klepou na rameno. Jako vždy jsem nemile překvapena a opět zaskočena. V záchvatu paniky jsem naplnila několik tašek, do kterých jsem nasypala vše, co mají děti ve skříni, aby jim na táboře nic nechybělo. Dcera si dobalila zbytek do třetí tašky, takže to vypadá spíš na emigraci než dva týdny pod stanem. Radši jsem jí zamkla pas.

Na jednu stranu se vždy těším, až na dva týdny osiříme a jediný, kdo bude doma hulákat budou hladová morčátka nebo nevychovaný papoušek. Obden napíšu dopis a počkám, až nějaký zmuchlaný, plný hrubek a dětské lásky doputuje do naší schránky. A i když se těším, jaký bude doma klid, mám trochu obavy.

 

Přeci jen …

 

Co jste dělali o prázdninách, když rodiče neměli hlídání a babička si myslela, že si hrajete na zahradě s kočkou?

 

Já si chvíli hrála s morčátkem a když mě po pěti minutách omrzelo, šla jsem na kopec za domem. Byla tam spousta vysoké suché trávy, která skýtala útočiště pro sršně a divoké vosy. Proto jsme tam měli zakázáno chodit. Chodila jsem tam skoro každý den. Na oplátku jsem nosila domů ostružiny a růžovky, které tam na tajných místech rostou houfně dodnes. Na otázky rodičů, odkud beru tolik ostružin jsem hrdě kontrovala, že na zahradě se letos urodilo. A protože jsme je ani nestačili spotřebovat, nenapadlo nikoho vydat se na zahradu a zkontrolovat úrodu osobně.

 

Ze všeho nejvíc mne lákala Skála. Schválně píšu s velkým S, protože tak se odedávna u nás říká opukovému lomu kousek za vesnicí.

 

Už je dávno opuštěný.

 

26541MmE.jpg

 

Jen opuka tam v tichu lesa zvětrává a drolí se v sutých polích na svazích, které pozvolna zarůstají náletovými křovinami. Na plochých kamenech se vyhřívají hadi a nestabilní skalisko se volně sype dál. Na ploškách rozštípané opuky se dá najít obtisk pravěké kapradiny nebo drobného korýše coby památka na dávné časy. Kdysi…to už je hodně dávno. Byl v masivu skály obtištěný dokonce pravěký ještěr, jehož tělo uvěznila písčitá sedlina. Bohužel se vojsko pokusilo tento unikát odstřelit a převézt a z ještěra nám zbyl jen ocásek a hromada suti.

 

Zkrátka romantika každým coulem.

 

Chodívala jsem tam hledat právě obtisky v opuce a lézt po skále. Samozřejmě bez jištění, nedbaje hadů, drolících se kamenů a nemaje sebou kohokoliv, kdo by dokázal zavolat pomoc v případě potřeby. To byly mobilní telefony ještě sci-fi.

 

„Ahoj, co jsi celý den dělala?“

„Nic, bylo vedro.“

 

A to občas fakt bylo, takže jsme se sestrou jezdily samy na koupaliště.

 

Tenkrát nám šlo primárně o koupání, nikoliv o chytání bronzu. Provozovateli koupaliště šlo zase o zisk. Takže měl otevřeno bez ohledu na to, jestli se rosničky svlékaly vedrem z kůže, nebo si štrykovaly z kočičích chlupů zimník. Od těch dob miluji koupání při bouřce. A že jsem jich na koupališti zažila?

 

Voda voněla nebezpečím a esencí léta.

 

Navíc to byl jediný okamžik, kdy v bazénu nebyla ani noha a to je škoda vylézat.

Myslím, že rodiče dodnes netuší, co všechno se o prázdninách dalo dělat na místech, kam jsme měli zakázáno chodit.

Pánbíček mi to oplatil na dětech a je mi mdlo, když se dozvím, že samy přecházely silnici.

 

Přitom mají telefon a mohou zavolat, kdyby něco. I když si spíš myslím, že kdyby se fakt něco stalo, asi by to spíš nejprv sdílely na facebooku, postly na instagram a možná by nějakou divočinu přímo streamovaly, aby nasbíraly laiky.  Achjo.

 

Chci, aby mi volaly, když nastoupí do autobusu a kdy z něho vystoupily a kde.

 

Přitom já si zkracovala cestu ze školy kilometr po kolejích. O prázdninách jsme běhali venku do noci a hráli si na stavbě hasičské zbrojnice s nehašeným vápnem. Na hřbitov jsme chodili krást višně, rotože z hřbitovní zdi jsme lépe dosáhli, zato hlídací pes nedosáhl na naše kotníky vůbec.

 

Dětičky mi za pár dnů odjíždí.

 

Budou pod dohledem vedoucích vybaveny známkami a dopisními papíry. Nejradši bych jim nastřelila pod kůži GPS čip a do batohu dala fotopast. Vím, že mi Jurášek bude psát, jak je to tam všechno fajn a jak se jim tam líbí, protože je to starostlivý „ráček“ a nechce, abych si dělala vrásky. Takže mi bude psát sluncem zalité dopisy, i když mu nateče do stanu, ztratí pravou botu a nedovolí mu si přidat knedlíky. Možná i zbije svého bratra, který je gramotný a občas projeví touhu vzít tužku a napsat svou pravdu na druhou stranu dopisního papíru.

 

Dcera mi napíše, jak jsem jí zkazila život tím, že jsme jí nepřibalila i ten červený nátělník, ve kterém vypadá štíhlá, krásná a báječná…skoro jako Angelika. A já se budu těšit, že odjely a že se mi vrátí.

 

A budu vědět, že dělají všechno to, co se nesmí, když dospělí nekoukají a ti druzí se o ně bojí.

 

26540ZWE.jpg

 

Jako já o prázdninách. Hned potom, je sbalím a vyrazíme na dovolenou spolu. Budeme chodit po výletech, koupat se při bouřkách, počítat blesky, sbírat ostružiny, kde nás napadne, přelézat ohradníky, toulat se do noci a spát pod hvězdami.

 

Protože od mala vím, že to je na prázdninách to nejlepší.

 

Navíc budeme spolu a nebudeme se jeden o druhého bát.

A to je ještě lepší než pusa od borůvek.

 

ToraToraTora


Kristina Doubravová (ToraToraTora) 31.07.1981 „Lev“ on Facebook
Kristina Doubravová (ToraToraTora) 31.07.1981 „Lev“
Má ráda humor, život a kombinaci obojího. Miluje východ slunce a palačinky. Nesnáší formuláře, duševní malost a jogurt k snídani.
Ráda by se osobně setkala s Kopčemem a Veverčákem.„Neměli ponětí, jak se zeměkoule koulí, ale měli super fígly na mamuty.Jeden nikdy neví“.

Hodnocení k článku

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
tibetusmev   protibet 1
Montero   textilsvet
PHP Code Snippets Powered By : XYZScripts.com
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x