Views: 30
Včera před polednem, když Tom přijel z Prahy, jsem pochopila, proč je hrdlička symbolem lásky. Ne, nikde ji neulovil, aby mi ji předal jako důkaz náklonnosti. To ona si, jako další opeřenec v řadě našla nás. Přesněji Toma, který ji našel u silnice, kde se před tím, chudinka přetlačovala s autem.
„Má něco s křídlem, snad bude v pořádku“, pravil.
V dlaních mu seděl překrásný ptáček, poměrně velký, a jen úplný jouda by v ní hrdličku nepoznal.
Křidélko má potlučené, ale jinak to nevypadá, že by jí trápilo něco víc, když pominu, že byla hrozně vyděšená.
Aby ne, když prý zmateně pobíhala u krajnice a snažila uletět ostatním autům, což nešlo, protože jedno křidélko jí nelétá. Pak přijde ještě k tomu nějaký člověk a vezme ji do rukou.
Dostala jméno Princezna, protože tak vypadá.
Brzy pochopila, že v kleci po sýkorkách Čekance a Pohance, které se staly čestnými obyvatelkami Kerska, jí nic nehrozí.
A já zase pochopila, proč je právě hrdlička symbolem lásky.
Je to opravdu velmi krásný ptáček.
Má moc hezké oči, jako korálky, kterými se tak nějak zvláštně moudře a pozorně, ale i nesmírně něžně dívá.
Jakoby se člověk díval skrz ní na něco zvláštně věčného, na klidnou moudrost, ale i do určité míry smutek – těžko to popsat.
Působí na mě až nezvířecím dojmem. Andělsky či co.
Naštěstí máme jak slunečnice, tak i přístup k pšenici a i k salátu, protože to je hlavní potrava hrdliček.
Vyrazila jsem do pšenice a vzala s sebou Ječmena, který tvrdil, že určitě musí být u toho, neb potravě hrdliček rozumí jako nikdo jiný.
V poli ovšem záhy přišel na to, že kilometr odsud hárající slečna, potřebuje jeho pozornost mnohem akutněji, než bedlivý výběr hrdliččího menu a obratem vzal kramle.
Donesla jsem domů vyloupané klásky, dala je Princezně a následovala Toma, který místo zaslouženého spánku po noční, pobíhal po vsi a pískal.
Když už jsem startovala auto, protože máme stejně, jako Ječma potencionální nevěsty tady zmapované, řítili se … no neřítili… Ječmen se plížil a Tomáš rázoval… proti mně.
Ječmen byl opakovaně pokárán a odběhl.
Tomáš odpadl.
Princezně jsem povídala dlouhé minuty o tom, kterak je to jen na chvíli, že se jí křidýlko zahojí, a že se nemusí ničeho bát a ona naslouchala a přísahám, že snad i rozuměla.
Pak jsem jí vyloupala slunečnice, smíchala je s pšenicí, doběhla pro list salátu a dala jí to pod nožičky.
Seděla jako socha celý den a ani se nehla.
Dostala jsem strach, že nebude v zajetí jíst.
No, v tuhle chvíli je půl desáté a zhruba před půl hodinou Princezna slupla všechna zrníčka a taky hodně pila.
Na zkoumání křidélka je brzy, to necháme asi na zítra odpoledne.
Momentálně je její klec v blízkosti klece s paní Ptáčkovou, která jí snad také řekla své.
Každopádně o sobě vědí, to je poznat.
Ještě než se setmí, musím pro novou pšenici, aby neměla princezna ráno hlad a uvidíme.
Na závěry je brzy.
Křidélko má ale u těla, takže mu nijak neulevuje, což je dobré znamení. Kdyby bylo dočista zlámané, nepřimkla by ho k tělu.
Tak doufejme, že jde jen o drobné poranění, které se klidem dá do pořádku.
Jinak bychom museli na veterinu.
Netušila jsem, jak je hrdlička ve skutečnosti překrásný pták.
Až bude trochu v pohodě a hovornější, pokusím se jí požádat o rozhovor.
Je to zvláštní…
Napřed Pohanka, pak i Čekanka, mezi tím jsem ze silnice sbírala špačka, který ovšem náraz kamionu přede mnou nepřežil a má tady v poli hrobeček a teď hrdlička.
Naposledy jsem se, pokud si vzpomenete, ptala, co bude příště.
Tak teď už to vím a můžu se ptát znova.
Si tak říkám, že my asi s Tomem „po ptákách“ mít rozhodně nebudeme nikdy.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
