Musím říct, že kdyby se mi to zdálo, ani by mě to nepřekvapilo. A nepřekvapilo by mě, kdyby se mi zdálo i to, že píšu tuhle příhodu do ranní kávy, a kdybych se ráno probudila někde mezi Prahou a Českým Brodem.
Jsem totiž tak strašně unavená, že nevím, jestli sním či bdím.
Teď je to ale už dobrý, protože sním-li u compu doma, je to pořád lepší, než na dálnici.
Z přednášky jsem díky schůzce, kterou jsem si chytře naplánovala po jejím skončení, tedy na 22:00 jela domů něco kolem půl jedné po dálnici.
V tuhle chvíli je něco po druhé.
U „Meca“ v Praze jsem si ještě koupila jahodový shake.
Říkala jsem si, jak se těším domů a přes únavu mi bylo celkem fajn.
Zhruba na 9.kolimetru mě to přešlo.
Z levé strany vyběhla postava ženy, která měla na sobě něco bílého, jako šaty, nebo noční košili. Vyběhla k autu, vypadala, že tančí jako blidička, nebo tak něco a zase zaběhla do lesa.
Byla jsem tak vyplesklá, že jsem si myslela, že jsem usnula, nebo že mám halucinaci, rozklepala jsem se a zastavila s tím, že jsem skutečně nevěděla, co mám dělat.
Vážně jsem pochybovala, že viděla, co jsem viděla.
Byla to chvilička. A byl to šok!
Vysvobodila mě bílá dodávka.
Zastavila za mnou a z ní vyběhla černovlasá slečna a vytřeštěná jako já, přilítla k mému autu.
„Prosím vás, nezlobte se, ale viděla jste tu ženskou v bílém, nebo ne?“
Byla zmatená, jako já, ale mě v tu chvíli došlo, že jsem neusnula, ani že nemám halucinace z únavy a jí udělalo stejně dobře jako mě, když jsem řekla, „ano viděla jsem ji!!“.
Shodly jsme se na tom, že jsme si obě dvě myslely to samé.
Že jsme měly halucinaci.
Ta paní to tam udělala ještě dvakrát a stejným způsobem vyšokovala i nějakého řidiče tiráku, který ale nezastavil.
Nevěděly jsme, jestli zavolat policii, protože když tam povíme, že u dálnice straší žena v bílém hábitu, budou nás do rána zkoumat na drogy.
Nakonec jsme se shodly, že ona zavolá, ale až popojede, a že čekat nebudeme ani jedna.
Přemýšlela jsem, jestli se nedalo něco dělat, ale ono nebylo co.
Lovit tam paní v lese u dálnice nebylo možné, navíc jsme netušily, jak na tom vůbec je psychicky a obě dohromady jsme vážily tak 80 kilo i s postelí.
V každém případě, jsem ráda, že ta paní zastavila.
Protože jinak bych tady teď dumala nad tím, zdali jsem skutečně na chvíli neusnula.
Inu člověk nevidí každý den na dálnici bílou paní.
Možná si o tom dnes přečteme ve zprávách.
Pro jistotu jsem po ujetí asi pěti kilometrů volala policii taky a bylo mi řečeno, že tam jedou, že jsem sedmá!!!, kdo to hlásí.
Hezký den…
Teď jdu spát doopravdy.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
