Návštěvy: 31
Myslím, že se po čtrnáctiletých dětech chce moc, když se musejí rozhodnout, jak chtějí žít.
Když se nás zeptají ve školce, čím chceme být, až vyrosteme, odpovíme třeba princezna, kosmonaut, nebo v mém případě popelář.
Když se nás zeptají v první třídě, tak většinou chceme být tím, čím jsou naši rodiče.
Když se nás zeptají v páté třídě, odpovíme prezident, potápěč, modelka, doktor, nebo v mém případě policajt.
V osmé a deváté třídě si už ale uvědomujeme, že se musíme rozhodnout doopravdy. Jak to ale máme z fleku říct? Názory se přece mění a my nevíme, co chceme dělat po zbytek života.
Proč po nás chtějí, abychom na začátku života, když jsme ještě ani nic neprožili, rozhodli o svém životě?
Téměř nikdo neví, čím chce být, tak se na rychlovku přihlásí na nějakou školu, kterou mu většinou stejně vybírají rodiče.
Když už má střední skoro dodělanou, tak si někdy třeba uvědomí, že ho obor vůbec nezajímá a že tímto povoláním vůbec být nechce.
Není ten čas pak ztracený?
Já jsem v osmé třídě, a už po mě chtějí, abych řekla, čím bych se chtěla živit.
Já nevím.
Tuším…ale nevím. Beru to jako hodně vážné rozhodnutí.
Myslím, že by děti měly mít po základní škole nějaké dolaďovací prázdniny, a třeba chodit na brigády do různých oborů, aby si je zkusily a rozhodly se podle vlastních zkušeností, čím se chtějí jednou živit, co je bude bavit a co chtějí dělat téměř do konce života, který je sakramentsky krátký.
Určitě dost krátký na to, aby člověk v patnácti udělal chybu a do třiceti se ji snažil napravit.
Já mám známou, které je osmnáct let.
Doteď měla jen základní školu.
Ale během tří let jí došlo, co opravdu chce dělat, a tak teď začala studovat.
Někdo si řekne, že je hloupá, ale podle mě je to ideální.
Myslím, že člověk by měl mít opravdu čas na to, aby si vyzkoušel, nebo doladil, co ho opravdu baví.
Taky si myslím, že mezi čtrnácti a patnácti lety nemá člověk ještě ani úplně vyvinuté tělo.
Tak jak by mohl mít vyvinutý mozek?
V tomhle věku nemáme vůbec nic za sebou.
A máme se rozhodnout skoro o všem, co je před námi?
Chtěla bych dostat čas dospět.
Johana Schreierová
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
- Milujeme všechno, co je rodu ženského a ctíme rod mužský. Klaníme se nekonečné kráse přírody a moudrosti našich předků. Víme, že hranice jsou vždy tam, kde si je postavíme. A proto je vůbec nestavíme, abychom nepřehlédly kouzlo a věřily v zázrak.
Tyhle taky napsala:
Komerce18.04.2024Deprese není jenom o antidepresivech: Proč je důležité zabývat se podstatou problému
Móda03.04.2024Historie parfémů: Od Mezopotámie přes maďarskou královnu a první kolínskou až po Chanel
Komerce13.02.2024Technické zajištění akcí: Pronájem kvalitní audiovizuální techniky
Ranní kávy18.10.2023Demystifikování cen letenek – jak najít nejlepší nabídky kdekoli?
Nahrávání ...
