Views: 9
Ne vždycky musí adeptka na přídomek „Jezerní panna“ v jezeře bydlet. Některé si jej vyslouží urputným a opakovaným budováním. Kutáním, kopáním, napouštěním, vypouštěním, kopáním, kutáním a zase napouštěním. Takovéto Jezerní Panny mají navíc v genech krev Sisyfovu.
Jednoho dne, po několikaletém budování, vypouštění, kopání a zase napouštění jednoho a tohotéž jezera, získají v této oblasti takovou dovednost, že si otevřou firmu Jezerní království s.r.o. a jsou za vodou.
Doslova.
Pokud si ještě vzpomenete, začala jsem obyčejnou loužičkou s několika buližníky a docela maličkou miniskalkou.
Posléze mi došlo, že by nebylo od věci tuto vodní plošičku zdokonalit na vodní plošku, a po té na vodní plochu.
Měla jsem z ní radost a svým plotýnkám a krčnímu svalstvu jsem přislíbila, že teď už se budeme společně jenom kochat.
Omyl.
Když člověk ustrne a přestane se dále vyvíjet, musí prozíravé nebe (ano, věřím že to bylo shůry a ne zdůly) přistrčit nějakého impulsárota.
V mém případě to byla vskutku rozkošná fenečka kamaráda Davida, psík to k zulíbání, která se našla v koupání v čemkoli a ve vynášení všeho odevšad, včetně kusů folie z jezírka.
Následkem její píle se jednoho rána vodní šneci pobudili do apokalypsy v podobně vražedného sucha a fenečka Bonie do apokalypsy v podobě mojí.
Z pod kamene vykukoval zděšený potápník, plácající se v poslední životadárné kapičce, kterou si v pudu sebezáchovy naslintal.
Sdělila jsem Davidovi, že z jeho svěřenkyně vyrobím svépomocí osm čivav a odjela jsem do Bauhausu pro novou folii.
Celou cestu jsem byla nucena poslouchat své plotýnky, že neplním sliby.
„Bude hlubší, bude větší a bude tam pozvolný kamínkový vstup. Koupím čerpadlo a bude se tam filtrovat voda. To dám.“, řekla jsem si, načež se mnou plotýnky přestaly mluvit.
Začala jsem v pátek.
Ráda pracuji v horku a sluníčko mi dopřálo pěkných 37 stupňů. Po třech hodinách připomínal můj obličej značku “STOP”. Bylo mi jinak ale dobře a naopak mě potěšilo, že mi alespoň jednou nesplívá bělmo s tváří.
Skončila jsem včera, ale není to konec úplný.
Ještě chybí to čerpadlo.
Potápník se rozplakal štěstím a vodní šneci uspořádali výroční závod po dně v rámci nového svátku dne nezávislosti.
Měla jsem energie habaděj, takže jsem spolu s jezerem tvořila rovněž guláš a buchty, což oslavil hlavně taťka, který když viděl moji hlavu permanentně koukat jen venku z ďoury, usoudil, že si bude muset celý víkend kousat nehty.
Kdepak, nenechám zhynout žádnou faunu!
Když jsem zavírala pokličku na papiňáku, přišlo mi, že mám asi krumpáčovou křeč, protože jak jinak si vysvětlit, že mě při tom brní ukazováček.
Zkusila jsem to ještě jednou s jiným prstem a bylo to stejné.
Vydala jsem se vzhůru za Tomášem, který byl po dvanáctihodinovém nočním bdění v práci v hlubokém bezvědomí.
„Omlouvám se, že tě budím, ale může ten sporák probíjet?“
„Ne“
„Fajn. A mohl bys to tedy zkusit? Chtěla bych ti to ukázat“
„A nemohla bys mi to jen říct?“
„To dělám, ale musíš na to sáhnout“
Šel neochotně a měl otevřené jen jedno oko.
U sporáku zkonstatoval, že to vskutku lehce brní a sbíral se zpět na lože.
„Moment … nemůže mě to nic udělat??“
„Néééé“.
“Myslím, jako jestli mě to nemůže zabít”, upřesnila jsem.
“Podívej, kdybych měl jen sebemenší pocit, že by to mohlo komukoli něco udělat, řešil bych to hned. Podívám se na to o volnu. Musím to totiž rozebrat.”
Pravil a znovu omdlel.
Jistě, že věřím člověku, který má z elektriky maturitu a jím vytvořené zdejší rozvody nemají na svědomí ani jedinou živou bytost, ale jak mám vědět, že si je jistý, že se mu to všechno nezdálo?
Čili protože má Tomáš opět noční, vařím tak, že nandám hrnce na sporák, zavřu je a pak ho pustím.
Když je chci sundat, vypnu sporák.
Když je puštěný, chodím kolem v gumákách.
(Nás totiž ve škole učili, že guma a plasty nevodí, tudíž je to bezpečnější, než naboso. Plastový boty nemám.)
Říkejte si tomu klidně hysterie nevědomé blondýny, ale já tomu říkám opatrnost člověka, který si vyzkoušel nejen průchod blesku vlastní figurou, ale i neuzemněnou pračku a obě ruce v ní.
Přemýšlím, co bylo horší. Jestli bezvědomí po blesku, nebo bezvědomí po pračce.
A ano, bojím se i brnění nezbedné plotýnky.
Odedneška má Tom volno a já zatím žiju.
Hlavní je, že není nuda a člověk má nejen stále co dělat, ale také nad čím přemýšlet a tím si kultivovat tělo i mozek.
Jo a ty moje plotýnky ty nebrní. Ty mě opustily beze slova v sobotu večer.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
