Když jedete po dálnici směrem na Hradec Králové, nemůžete si ho po své levé ruce nevšimnout. Zajímavá zřícenina, kterou snad viděl z dálky každý. Moc toho o téhle bývalé kapli na netu nenajdete. Zato německy psaná kronika, ve které jsem ležela, abych zjistila, proč mi bylo na každé straně stavby úplně jinak, než na druhé, byla sdílnější…

Už mockrát jsme o tom místě mluvili s Tomem a hledali jsme, co bychom se o něm dozvěděli dřív, než se tam budeme drápat. Máme hůrku za rohem u Starého Vestce a z dálnice ji rovněž nelze přehlédnout.

Nenašli jsme toho vskutku moc.

Kaple byla postavena 1714 a vyhořela 1818 patrně při pálení čarodějnic. Kopec byl uměle vysázen borovicí černou. Proč, zrovna borovicí, proč černou a proč uměle zalesněný už se nikde nevysvětlilo.

Na to, jak zajímavý ten kopec a dominanta kraje je, na to jak moc je tahle stavba výrazná a zvláštní, jak nádherný je u ní západ slunce, je toho žalostně málo.

Snad možná proto, že se toho moc neví, nebo vědět nechce, nebo nevím…

O kdejakém kameni u cesty se toho napsalo víc.

Tak já to napravím a na pomoc si vezmu jakéhosi německého kronikáře, jehož dílo jsem vyšťourala a dílem z vlastní školní doby a dílem pomocí překladače, se něco dozvěděla.

Bude to zajímavý a nakonec i tajemný příběh.

Ale napřed vlastní dojmy.

Prvně jsem se drápala ke kapli v Bříství s Tomem, a bylo to úplně neplánované. Jeli jsme totiž s Ječmenem od pana doktora Mecery z přeočkování a zastavili se tu.

Neměli jsme ani foťák, jenom Ječmena a náhlou chuť to tady prozkoumat.

Pravda, není to sranda se sem škrábat, ale stojí to za to a to opravdu. Já bych to neřekla, protože mojí vášní jsou zříceniny a pamětihodnosti, které leží na rovině, nebo je přímo u nich parkoviště.

Tady to za tu námahu stálo.

Je to neskutečně zvláštní místo a pohled na všechny strany je prostě přenádherný!

Zvláštní je i energie tady.

Tam, kde je zhruba západní strana je velmi příjemně, člověk se cítí hezky a odpočatě a má optimistickou náladu.

Dobře se tu dýchá.

Stačí ale zříceninu oběhnout a na její východní straně na vás padne takový smutek, tíseň, strach a temno, že by člověk řekl, že snad ani není jen o pár metrů dál.

Odnesla jsem si zajímavý pocit, spoustu otazníků v hlavě rozhodnutí, že se sem musíme vrátit s foťákem, a že do té doby najdu nějaké informace, abych si to vysvětlila.

No našla jsem v češtině to, co jsem uvedla na začátku.

Téměř nic.

A teď z úst germánského kronikáře.

Břístevská hůrka, patří ke třem základním a významově pro naše předky z dob Keltů, důležitým horám. Takzvaným trojvrším.

Semickému a Přerovskému.

Dříve se na všech třech dělávali ohně a slavnosti.

Byla to místa setkávání s Bohy a každé mělo svou funkci.

Semická byla muž – žádalo se tady o sílu, vítězství a všechno, co mělo spojitost s mužskou rolí.

Patřila bohu Cernunnovi.

Přerovská byla dítě – tady bylo možné požádat bohy o podporu v novém začátku, zbavení strachu a nejistoty, o radost ze života a ochranu pro své děti.

Zasvěcena byla bohyni jménem Damara.

Břístevská pak byla žena – tady se žádalo o uzdravení, lásku, plodnost, ale i úrodu i milosrdenství a shovívavost pro nešťastně zamilované.

Patřila bohyni Ainé, která byla bohyní nejen lásky, sexuality a plodnosti ve všech kontextech, ale byla také bohyní magie a ochránkyní léčitelů a kořenářek, také kněžek a podobně.

Byla to velmi navštěvovaná hora, na jejímž vrcholku bylo posvátné místo.

Uprostřed byl velký kámen. Konaly se tu slavnosti, zapalovaly ohně a modlit se sem chodili nejen prostí lidé, ale také kněžky a mágové.

Sem se nosily za úplňku důležité amulety a hlavně léčivé rostliny. Lidé věřili, že je Ainé, nabije ještě vetší silou a ony budou ještě více pomáhat.

A teď to bude zajímavé.

Když jste se chtěli zbavit nemoci, odevzdat ji, prostě odložit, odnesli jste ji symbolicky na východní stranu hory.

Naopak pokud jste cosi chtěli získat, například zdraví, štěstí, plodnost, počkali jste, až vám to od Bohyně přistane na západní straně.

Rovněž bylinky se nabíjely na západní straně hory.

Ohně se zapalovaly na jaře a v létě na jihu a v zimě a na podzim na severu hory.

Zajímavé že?

Tady mi došlo, proč mi na východní bylo blbě.

A znovu jsem si to zopakovala a potvrdila, když jsem se s foťákem a Ječmínkem vydala na Bříství opět a sama.

Bylo tam kouzelně.

VŠECHNY OBRÁZKY JSEM VÁM NECHALA ZVĚTŠOVACÍ

Zatímco budete klikat na obrázky, já budu pokračovat.

S nástupem křesťanství nebylo moc žádoucí, aby se lidé tak často drápali na Bříství, ale i na ostatní vrchy, které jsem jmenovala, a bylo rozhodnuto, že tady bude postavena kaple.

Postavili jí již zmíněného roku 1714 a složili se na ni sami farníci.

Několikrát vyhořela.

Myslete si, co chcete, třeba že si bohyně nepřála, aby se její domovské místo bez dovolení něčím zastavělo a taky musela být rozladěná, že jí zadělali ten kámen.

Nebo je to pro pragmatiky také místo velice vysoko a tak logicky přitahuje blesky.

Naposledy vyhořela kaple v roce 1818, při upalování čarodějnic.

Nějak mě to nepřekvapuje, protože být bohyní Ainé, tak mě tímhle aktem už rozčílí dočista a hodně, i kdyby měla být Ainé sebemírumilovnější.

Od té doby proběhlo ještě několik pokusů o znovupostavení kaple, ale pokaždé se něčím pokus zhatil.

Narazila jsem na zmínku o blesku, který základ do rána zničil, ale také na bleskem zabité dělníky, stejně, jako na tajemná světla, která byla na místě rozvalin spatřena.

Ať tak či tak, křesťané se v devatenáctém století už tak báli tady novou kapli stavět, že se na to vykašlali docela.

A já myslím, že to je celkem dobře, protože když jsem to tady prolézala, napadlo mě, že se sem možná konečně Ainé může vrátit.

A kdo ví, jestli už dávno není zpátky.

Je tady totiž, zvláště na západní straně a také na straně jižní tak strašně hezky a příjemně, že člověk pomalu cítí přítomnost něčeho vyššího.

A právě s Ainé bych se tu setkala moc ráda.

Mimochodem původní stavitelé původní kaple, tedy ti, kterým se to v roce 1714 povedlo, ji situovali do tvaru kříže a to od jihu na sever.

Proč asi.

Ještě dlouho jsem pak seděla několik metrů pod hůrkou, na kterou se leze a slézá nejlépe právě po její východní, tedy problematické straně.

Tohle je strom, kde jinde, než na stradě k východu. Ten musí dostávat pecky.

Nic dramatického jsem právě tady necítila, kromě nervozity, aby sem zase neuhodilo a tak jsem raději šla.

S Ainé jsem se sice osobně nahoře nesetkala, možná tam byla a já jí jen cítila.

Zato jsem se dole osobně setkala s Tomem, který se vracel z práce a z dálky viděl dole pod horou auto a došlo mu, že jsem nahoře.

Společně jsme se pak jeli ještě podívat kolem a hele, co jsme tam uviděli!!

Ti jsou že?

Mimochodem, že nekecám…tohle je západ slunce nad Břístvím.

Nevidíte ji tam někde?

Krásnou Ainé?

Tady blízko je ještě další tajemné místo se zajímavou historií a energií.

Hrad Mydlovar.

Tam se chystám příště.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]