Views: 103
Nejsem moc zmrzlinová, i když miluji Míšu (viz Ranní káva – ne dělám si legraci, myslím nanuka) a v Římě kupříkladu, mě vedle samotného Říma (naprostá pecka) zaujala, namísto vyhlášených zmrzlin spíše mozzarella s neuvěřitelně luxusním pestem, které je doslova manou nebeskou. Doteď dumám, z čeho to dělají…
Pravdou ale je, že jsem taky poměrně staromilec, a tak mě ve středu dostaly spíše vzpomínky, než chuť.
Spatřila jsem totiž na chlup stejný polárkáč, který si pamatuji z dětství.
Takový ten, co má uprostřed dvě čárky s čokoládou.
Pamatuji si jako dneska, jak jsme se ségrou bojovaly, kdo má větší čárku .
Fakt jsem ho s chutí koupila. Jo, přesně s tou chutí, kterou si pamatuji, protože chuťová paměť existuje a dokonce jí máme dost vyvinutou.
Bývala to taková vanilková lahoda.
No, a protože opatřím k těm, kdo nemají moc rádi v puse ani moc horké, ani moc studené, vlastně ideálně všechno v pokojové teplotě, dělávala jsem to, že jsem kus polárkáče, který mi byl přidělen, rozmašírovala v misce na takovou kašičku … a to byla fakt ňamka.
Já to vlastně dělám pořád.
Trochu mě zarazilo, že polárkáč středeční, byl proti tomu v mé hlavě málo žlutý, ale řekla jsem si, že jsem ho možná jako dítě vnímala žlutěji.
Hlavně, že tam byly ty čárky.
S takovým, až břichopasecky infantilním úsměvem jsem doma zakrojila, lupla kousek kdo misky a pak jsem se dlouhé minuty bavila tím, že jsem vířila kašičku.
Těšila jsem se, a u toho jsem vzpomínala na dětství se sestrou, jak mě třeba málem přizabila budíkem, jak jsem jí pak vrazila klíč mezi lopatky … nebo jak jsme spaly v peřiňáku, ve skříni, ve vaně … ne jakože za trest, my měli hodnou maminku, ale prostě, že to bylo dobrodružný.
Oddávala jsem se tomu a …
Zkrátím to.
Ten polárkáč sice vypadá, jako ten tehdá, ale je hnusnej.
Nemá vlastně téměř vůbec žádnou chuť.
Úplně stejně člověk ale dopadne u ruské zmrzliny, která vůbec není ruská, takže se dá klidně koupit bez toho, aby člověku slézaly nehty v boji s politickým postojem. Ta je už totiž taky hnusná a oplatka se ani nedá rozžvýkat, (ani za několik minut intenzívní práce se sanicí). Možná jí začali fakt dělat v Rusku.
Kdysi jsem milovala piškoty rozmatlané v mléku.
No to už se teď taky nedá, neb se nerozmatlají ani za půl hodiny, a když je přinutíte, třeba v pračce, je to, jako jíst papundekl. Rozčvachtaný.
Co se to děje?
Proč to vyrábíme, když už to neumíme? A vyrábíme to vůbec my?
Ještěže jsou tu jiné, nové zmrzliny a jiné moučníky a sladkosti. Třeba ty vlastní, co si člověk upeče.
No, dobře, jsem nespokojený králíček…
A tatranky, polomáčené sušenky, věnečky a miňonky jsou taky hnusnější. Tak.
Akorát mi uniká, proč.
P.S. Jo, že si mám přečíst složení? Díky, ne.
Michaela Kudláčková
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:

-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Tatranky- jak které, některé jsou výborné, jiné, v kerých je více ztuženého tuku, jsou fakt hnusné. Ale třeba polomačené sušenky od Orionu mi chutnají . No a nanuky a mražáky musí člověk fakt pečlivě vybírat. Ten klasický polárkáč stojí u nás myslím jen 24 Kč, ale je teda nic moc.
Mám rada nanuky koupené v Lídlu. Nezkoušela jsem všechny, ale ty, co jsem si zatím koupila, tak ty byly moc dobré.