Dům a Byt

Polárkáč a nespokojený králíček

Nejsem moc zmrzlinová, i když miluji Míšu (viz Ranní káva – ne dělám si legraci, myslím nanuka) a v Římě kupříkladu, mě vedle samotného Říma (naprostá pecka) zaujala, namísto vyhlášených zmrzlin spíše mozzarella s neuvěřitelně luxusním pestem, které je doslova manou nebeskou. Doteď dumám, z čeho to dělají…

Pravdou ale je, že jsem taky poměrně staromilec, a tak mě ve středu dostaly spíše vzpomínky, než chuť.

Spatřila jsem totiž na chlup stejný polárkáč, který si pamatuji z dětství.

Takový ten, co má uprostřed dvě čárky s čokoládou.

Pamatuji si jako dneska, jak jsme se ségrou bojovaly, kdo má větší čárku wink.

Fakt jsem ho s chutí koupila. Jo, přesně s tou chutí, kterou si pamatuji, protože chuťová paměť existuje a dokonce jí máme dost vyvinutou.

Bývala to taková vanilková lahoda.

No, a protože opatřím k těm, kdo nemají moc rádi v puse ani moc horké, ani moc studené, vlastně ideálně všechno v pokojové teplotě, dělávala jsem to, že jsem kus polárkáče, který mi byl přidělen, rozmašírovala v misce na takovou kašičku … a to byla fakt ňamka.

Já to vlastně dělám pořád.

Trochu mě zarazilo, že polárkáč středeční, byl proti tomu v mé hlavě málo žlutý, ale řekla jsem si, že jsem ho možná jako dítě vnímala žlutěji.

Hlavně, že tam byly ty čárky.

S takovým, až břichopasecky infantilním úsměvem jsem doma zakrojila, lupla kousek kdo misky a pak jsem se dlouhé minuty bavila tím, že jsem vířila kašičku.

Těšila jsem se, a u toho jsem vzpomínala na dětství se sestrou, jak mě třeba málem přizabila budíkem, jak jsem jí pak vrazila klíč mezi lopatky … nebo jak jsme spaly v peřiňáku, ve skříni, ve vaně … ne jakože za trest, my měli hodnou maminku, ale prostě, že to bylo dobrodružný.

Oddávala jsem se tomu a …

Zkrátím to.

Ten polárkáč sice vypadá, jako ten tehdá, ale je hnusnej.

Nemá vlastně téměř vůbec žádnou chuť.

Úplně stejně člověk ale dopadne u ruské zmrzliny, která vůbec není ruská, takže se dá klidně koupit bez toho, aby člověku slézaly nehty v boji s politickým postojem. Ta je už totiž taky hnusná a oplatka se ani nedá rozžvýkat, (ani za několik minut intenzívní práce se sanicí). Možná jí začali fakt dělat v Rusku.

Kdysi jsem milovala piškoty rozmatlané v mléku.

No to už se teď taky nedá, neb se nerozmatlají ani za půl hodiny, a když je přinutíte, třeba v pračce, je to, jako jíst papundekl. Rozčvachtaný.

Co se to děje?

Proč to vyrábíme, když už to neumíme? A vyrábíme to vůbec my?

Ještěže jsou tu jiné, nové zmrzliny a jiné moučníky a sladkosti. Třeba ty vlastní, co si člověk upeče.

No, dobře, jsem nespokojený králíček…

A tatranky, polomáčené sušenky, věnečky a miňonky jsou taky hnusnější. Tak.

Akorát mi uniká, proč.

P.S. Jo, že si mám přečíst složení? Díky, ne. blush

Michaela Kudláčková  

Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“ on Facebook
Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře,sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti. Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Hodnocení k článku

1
Komentáře - Napsat soukromou zprávu ZDE

1 počet Komentářových podprocesů
0 Odpovědí na vlákno
0 Následovníci
 
Nejvíce reagovali na komentář
Nejhorší komentář
1 Komentáře autorů
Ailbe Recent comment authors
  Zaregistrovat si reakce na váš komentář  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Ailbe
Člen
Ailbe

Tatranky- jak které, některé jsou výborné, jiné, v kerých je více ztuženého tuku, jsou fakt hnusné. Ale třeba polomačené sušenky od Orionu mi chutnají . No a nanuky a mražáky musí člověk fakt pečlivě vybírat. Ten klasický polárkáč stojí u nás myslím jen 24 Kč, ale je teda nic moc.
Mám rada nanuky koupené v Lídlu. Nezkoušela jsem všechny, ale ty, co jsem si zatím koupila, tak ty byly moc dobré.

tibetusmev   protibet 1
Montero   textilsvet
PHP Code Snippets Powered By : XYZScripts.com