Views: 16
Alespoň to bude výchovné pro naši dnešní mládež, i když si myslím, že právě tahle záležitost už má za zenitem. Tehdy ale neměla. Bylo to těsně po revoluci a mě pomalu ještě voněl tiskem oddací list.
Byla jsem vzorná novomanželka.
Učenlivá, trpělivá, obětavá.
No vážně.
Například jsem trpělivě dělala domácí knedlíky, i když se jimi dal hrát squash. Trpělivě jsem se učila, že svetr se na vyvářku vyprat sice dá, ale bude z něho potom přehoz na dvojpostej a pochopila jsem, že ponožky vybělené neředěným, savem se nedají obléct, protože vypadají jako polívka a tak dále…
Bylo hodně věcí, které jsem chvilku po dvacátých narozeninách nevěděla, ale pilně jsem se učila.
Hlavně ze zkušeností.
A protože člověk je jediný živočich, který je schopen učit se i z chyb, které sám neudělal, tady je jedna použitelná zkušenost jako memento.
Nikdy nevěřte lidem, co mají příliš mnoho zlata na krku, i když to není pravé zlato. Nebo vlastně právě proto.
Bývají stejně falešní, jako jejich ozdoby.
Manžel mi tehdy oznámil, že se jede někam na tři dny soustředit, což pro mě znamenalo, že přijede a bude mít obličej jako lívanec s jahodovou marmeládou.
Byl boxer.
Říkala jsem si, že mu udělám překvapení a naší malé dcerce, která už deska rozhodně není malá a jmenuje Pavlínka, také.
Vzala jsem ze společného šuplíku posledních patnáct set korun a rozjela se do Kotvy nakupovat.
Napadlo mě, že Pavlínce koupím kočárek na panenky.
Viděla jsem jich hodně, ale ty moje peníze stačily tak na ten nejlevnější, pokud jsem chtěla koupit také něco manželovi, vyjma sady náplastí, což bylo samozřejmé.
Před Kotvou stál dav lidí.
Jakýsi člověk v černé kožené bundě, ověšen zlatem, což bylo působivé, hbitě hýbal malinkatými kelímky, pod kterými schovával kuličku.
To mě zaujalo.
Dívala jsem se z povzdáli, jak to dělá, a zjistila jsem, že pokaždé jen tak sama pro sebe uhodnu, pod kterým ze tří kalíšků nakonec to nové koření, nebo co to bylo, skončí.
Došlo mi, že mám asi postřeh.
Když si někdo z kolem stojících občanů vsadil na nějaký kelímek a uhodl kuličku, vyhrál jedenkrát tolik, než vsadil a ten „zlatý“ pán mu výhru vyplatil.
Ještě jsem se hodně dlouho dívala a pokaždé jsem uhodla.
Před očima se mi začaly objevovat obrázky dvakrát tak velkého dárečku a té dražší varianty kočárku pro Pavlínku, její rozzářené oči, parádní panenka – možná i čůrací.
„Dám tadyhle pět set korun na tenhle kalíšek,“ povídám nesměle tomu snědému muži.
„Madam je odvážná, madam jde do toho,“ všechny oči spočinuly na mně.
Madam. Hmmm gentleman, jeden. Lehce jsem se uzarděla.
Pán odklápěl pomalu kelímky a mě bouchalo srdce tak, že jsem měla dojem, že mám tři.
„Madam má postřeh a vyhrává!“
Měla jsem takovou radost, že bych mu dala pusu. Sklidila jsem aplaus.
„Madam to ještě zkusí?“
Madam to zkusila.
Během několika málo minut madam prohrála celých patnáct stovek!
Měla jsem pocit, že na mě spadla cihla. Chtěla jsem se rozbrečet, ale styděla jsem se. Modlila jsem se, aby to všechno nebyla pravda. Bulela jsem zapíchnutá v sedačce tramvaje celou cestu domů a pak ještě mámě v klíně.
„Prosim tě, tady máš peníze a jeď si nakoupit, někdy mi to dáš,“ pravila ta dobrá žena, když viděla, jak jsem zoufalá. „Gamblere jeden,“ dodala s úsměvem.
Byla můj zachránce a Anděl.
To už tak maminky bývají a ta moje k nim také stále patří.
Až časem jsem pochopila, že postřeh jsem sice skutečně měla, ale byl mi něco platný jen do doby, než jsem si vsadila.
Ti lidé, kteří zde vyhrávali, byli najatí tím člověkem a bylo takovým pravidlem, že jednou člověka nechají vyhrát, pak ho oholí jako lípu.
A není jim to líto.
Jako každému podvodníkovi.
Skořápky pak ještě chvíli letěly, ale já už jsem je míjela obloukem.
Zkušenost.
Jo a ty knedlíky už umím.
A Pavlínce jsem kočárek koupila.
Později. Měly ho s Michalkou pak dohromady a já měla obrovskou radost.
Ony taky.
Objevily na dvoře schody do zahrady a v korbě toho úchvatného kočárku je s hurónským smíchem a velice šťastně sjížděly dolů.
Chtěla jsem je napřed zabít.
Ale jsem přece maminka …
Hezký den!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
