Detail příspěvku: K ranní kávě: Takže skořápky, Kentánko, jo? No tak jo…

K ranní kávě: Takže skořápky, Kentánko, jo? No tak jo…

autor: | Kvě 8, 2014 | Ranní kávy | 0 komentářů

Návštěvy: 10

Alespoň to bude výchovné pro naši dnešní mládež, i když si myslím, že právě tahle záležitost už má za zenitem. Tehdy ale neměla. Bylo to těsně po revoluci a mě pomalu ještě voněl tiskem oddací list.

 

Byla jsem vzorná novomanželka.

 

Učenlivá, trpělivá, obětavá.

 

No vážně.

 

Například jsem trpělivě dělala domácí knedlíky, i když se jimi dal hrát squash. Trpělivě jsem se učila, že svetr se na vyvářku vyprat sice dá, ale bude z něho potom přehoz na dvojpostej a pochopila jsem, že ponožky vybělené neředěným, savem se nedají obléct, protože vypadají jako polívka a tak dále…

 

Bylo hodně věcí, které jsem chvilku po dvacátých narozeninách nevěděla, ale pilně jsem se učila.

 

Hlavně ze zkušeností.

 

A protože člověk je jediný živočich, který je schopen učit se i z chyb, které sám neudělal, tady je jedna použitelná zkušenost jako memento.

 

Nikdy nevěřte lidem, co mají příliš mnoho zlata na krku, i když to není pravé zlato. Nebo vlastně právě proto.

 

Bývají stejně falešní, jako jejich ozdoby.

 

Manžel mi tehdy oznámil, že se jede někam na tři dny soustředit, což pro mě znamenalo, že přijede a bude mít obličej jako lívanec s jahodovou marmeládou.

 

Byl boxer.

 

Říkala jsem si, že mu udělám překvapení a naší malé dcerce, která už deska rozhodně není malá a jmenuje Pavlínka, také.

 

Vzala jsem ze společného šuplíku posledních patnáct set korun a rozjela se do Kotvy nakupovat.

 

Napadlo mě, že Pavlínce koupím kočárek na panenky.

 

Viděla jsem jich hodně, ale ty moje peníze stačily tak na ten nejlevnější, pokud jsem chtěla koupit také něco manželovi, vyjma sady náplastí, což bylo samozřejmé.

 

Před Kotvou stál dav lidí.

 

Jakýsi člověk v černé kožené bundě, ověšen zlatem, což bylo působivé, hbitě hýbal malinkatými kelímky, pod kterými schovával kuličku.

 

To mě zaujalo.

 

Dívala jsem se z povzdáli, jak to dělá, a zjistila jsem, že pokaždé jen tak sama pro sebe uhodnu, pod kterým ze tří kalíšků nakonec to nové koření, nebo co to bylo, skončí.

 

13940ZTc.jpg

 

Došlo mi, že mám asi postřeh.

 

Když si někdo z kolem stojících občanů vsadil na nějaký kelímek a uhodl kuličku, vyhrál jedenkrát tolik, než vsadil a ten „zlatý“ pán mu výhru vyplatil.

 

Ještě jsem se hodně dlouho dívala a pokaždé jsem uhodla.

 

Před očima se mi začaly objevovat obrázky dvakrát tak velkého dárečku a té dražší varianty kočárku pro Pavlínku, její rozzářené oči, parádní panenka – možná i čůrací.

 

„Dám tadyhle pět set korun na tenhle kalíšek,“ povídám nesměle tomu snědému muži.

„Madam je odvážná, madam jde do toho,“ všechny oči spočinuly na mně.

 

Madam. Hmmm gentleman, jeden. Lehce jsem se uzarděla.

 

Pán odklápěl pomalu kelímky a mě bouchalo srdce tak, že jsem měla dojem, že mám tři.

 

„Madam má postřeh a vyhrává!“

 

Měla jsem takovou radost, že bych mu dala pusu. Sklidila jsem aplaus.

 

„Madam to ještě zkusí?“

 

Madam to zkusila.

 

Během několika málo minut madam prohrála celých patnáct stovek!

 

Měla jsem pocit, že na mě spadla cihla. Chtěla jsem se rozbrečet, ale styděla jsem se. Modlila jsem se, aby to všechno nebyla pravda. Bulela jsem zapíchnutá v sedačce tramvaje celou cestu domů a pak ještě mámě v klíně.

 

„Prosim tě, tady máš peníze a jeď si nakoupit, někdy mi to dáš,“ pravila ta dobrá žena, když viděla, jak jsem zoufalá. „Gamblere jeden,“ dodala s úsměvem.

 

Byla můj zachránce a Anděl.

To už tak maminky bývají a ta moje k nim také stále patří.

 

Až časem jsem pochopila, že postřeh jsem sice skutečně měla, ale byl mi něco platný jen do doby, než jsem si vsadila.

 

Ti lidé, kteří zde vyhrávali, byli najatí tím člověkem a bylo takovým pravidlem, že jednou člověka nechají vyhrát, pak ho oholí jako lípu.

 

A není jim to líto.

Jako každému podvodníkovi.

 

Skořápky pak ještě chvíli letěly, ale já už jsem je míjela obloukem.

 

Zkušenost.

 

Jo a ty knedlíky už umím.

 

A Pavlínce jsem kočárek koupila.

 

Později. Měly ho s Michalkou pak dohromady a já měla obrovskou radost.

 

Ony taky.

 

Objevily na dvoře schody do zahrady a v korbě toho úchvatného kočárku je s hurónským smíchem a velice šťastně sjížděly dolů.

 

Chtěla jsem je napřed zabít.

 

Ale jsem přece maminka … 

 

13943ODl.jpg

 

13941YzU.jpg

 

13942ZWE.jpg

 

Hezký den!

 

Míša K.


[sexy_author_bio]


Článek pro vás napsala:

Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“
Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
 
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Aktuální motto

„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“
Václav Havel
 

Luna

Luna ubývá Co to znamená?
a nachází se ve STŘELCI. Jak to působí?

AdSense

Vaše jméno

Jméno Kamil je voňavé a maminku má latinu. Taťkou je mu „camillus“, což znamená „vznešený“. Odtud také pojmenování pro „heřmánek“, který byl ceněný jako lék a vzácná bylinka už od pradávna. U nás v ČR chodí aktuálně 14189 heřmánkových Kamilů.

V celosvětovém kalendáři je dnes

Světový den divoké přírody.

Nejnovější komentáře

Výklady pro Vás od Vás

Výklady Pro Vás Od Vás

Kameny pro ženy

kameny-pro-zeny

INTELIGENTNÍ SMART ZRCADLA

Škola tarotu

Škola tarotu

Runová magie – škola

runová magie

Ankety

Ponechali byste název pásky proti smrti pro reflexní prvky?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Sešit na vaření

sešit na vaření

Příspěvky od Popelek

Vyfotili jste něco zajímavého?

Podělte se se všemi! Zašlete foto na redakce@popelky.cz

Statistiky

  • 75
  • 2 029
  • 51 190
  • 379 600
  • 2 387 049
  • 3 790
  • 28
  • 1 834
0 Shares
Share
Tweet