PŘÍLOHA NA VÍKEND

O týden později, kvůli psímu počasí, ale přece. Pokud nevíte co s penězi, nebo nemáte čím vytrestat manžela, vezměte půl výplaty, jeďte na pražské Výstaviště a posaďte ho třeba na některou z italských atrakcí. Možná se pozvrací. 

Když mám hovořit za sebe, patřím k těm, o které se pokouší hysterický záchvat už při pohledu na zvonkovou dráhu.

Z pouti si nejvíc vychutnám cukrovou vatu a buřta.

Moc úspěchů ti, kdo mě sem lámou, neslaví, ale párkrát jsem tu byla.

Přežila.

Klec jsem při své postavě a kondici schopna rozhoupat asi do stejného výkyvu, jaký má závěsná houpačka pro kojence mezi dveřmi, takže pohoda.

Nicméně, musím říci, že i já jsem se nechala na pár příšerných atrakcí svého času zlomit.

Absolvovala jsem :

Jakési rameno, do kterého vás přikurtují, které se následně rozhoupe a zastaví.

Vy pak zůstanete předlouhý čas viset hlavou dolů. V této pozici jsem navíc zjistila, že ochranná konstrukce má přesně rozpětí mých ramen, čili jsem v zoufalém boji o život, příteli téměř rozdrtila ruku, slintajíc bezmocně směrem kilometr dolů.

Tolik oblíbená centrifuga měla jediný efekt.

Debil jsem na ni vlezla s cukrovou vatou, kterou jsem vinou přetížení hodinu dostávala z nosu a očí a týden ze zipu, kapes a z kabelky.
Dodnes mi voní občanský průkaz a nejde odlepit od průkazky VZP.

Dále jsem několikrát sjela horskou dráhu.

Za nejhorší považuji chvíli, když se klapající vozíček pomalu blíží k prvnímu sešupu. Nevydržela jsem napětí této chvíle a kousla jsem strýce do prsou.

Vzpomínám i na to, jak můj agilní bratr vypadl z lochnesky dobývaje míč a předkloniv se právě v zatáčce.

Převaloval se po plachtě statečně leč bezmocně.

Několikrát jsem také byla jako malá ve strašidelném zámku.

Tam  mě, dodnes nevím co, praštilo do hlavy, a když na mě sáhla nějaká studená ruka, kdo ví, zda nebyla otcova, počůrala jsem se a celý večer koktala. Už tam nejdu.

Nikdy.

Na ruské kolo mě nedostanete ani heverem.

Této věci nevěřím principielně už kvůli názvu, a navíc je to strašně vysoko. To si raději budu dloubat vatičkou z nosu cukrový pamlsek.

Jediné, co pokládám za zábavné, je střelnice.

Pravda, nejsem právě typ závodního střelce, a tak většinou střílím do toho, co je nejlépe vidět. Tedy do malých kovových soudků, nebo do obsluhy. Jednou jsem vystřílela plyšového medvídka.
Myslím, že důvodem nebylo mé hodinové snažení a 200 korun za diabolky, ale soucit.

Je mi jasné, že mnozí z vás díky svým ratolestem Matějskou kratochvíli budou muset absolvovat, a tak přinášíme několik informací, které se vám snad budou hodit.

Čeká na vás 130 atrakcí

Zvětšovací obrázek

Otevírací hodiny : Pondělí je zavřeno.

Od úterý do pátku od 14:00 do 21:00 a o víkendu od 10:00 do 22:00.

Vstupné mají děti a důchodci zdarma a ostatní přijde na 25 korun o víkendu a 10 korun ve všední den.

Většina atrakcí stojí stále, jako loni kolem mezi dvaceti a třiceti korunami, některé vytuněné padesát a najdete i takové, které stojí sto i víc.

Cena stoupá úměrně pravděpodobnosti, že odložíte obsah žaludku, nebo vás budou sundávat v šoku.

Nad dvě stovky ale prý nestojí žádná.

I tak bude ale asi dobré, vybrat z bankomatu polovinu peněz na nájem, protože jsem to zkoušela spočítat, když jsem průměrnou cenu za atrakci okoštovala na 70,- kč (něco je za 25, ale něco také přes 100,-)

Při rodině se dvěma dětmi:

Ze 130 atrakcí navštívíte řekněme 25 to je zhruba 1700,- Kč

Pak nějaké buřty, žužu, mandle v cukru, srdce z perníku, něco pro ty, kteří zůstali doma, pár opiček na gumě, balonky, vata, doprava….

Doporučuji tak 3 000,- když se budete držet při zdi.

Zase je to ale jednou za rok. 

Pěkný víkend, a kdo se odhodláte, dejte vědět, jak moc jsem se mýlila v počtech i jak jste celkově dopadli.

Michaela

[sexy_author_bio]