Views: 67
S vaším dovolením bych ráda dnešní celou ranní kávu věnovala jednomu, z mého pohledu velkému, člověku. S hlubokou úctou vzpomenu na pana spisovatele, dramatika, Pana prezidenta a slušného, charakterního člověka – pana Václava Havla. Včera by se dožil 78 let.
Za sebe jsem velice ráda a je mi nesmírnou ctí, že jsem měla tu čest pana Havla jen jedinkrát vidět osobně v době, když ještě nebyl prezidentem.
Že jsem mohla následně prožít dobu, kdy tento pán stál v čele mé země a za sebe osobně se domnívám, že se, při vší úctě k české politické špičce, již nemůže stát, aby Českou republiku reprezentoval člověk jeho formátu.
Pravděpodobně se nebude ani opakovat doba, abych se přímo těšila na novoroční projevy a nenechala si ujít jedinou příležitost poslechnout si názory, slova, postoje, filozofii a moudrost pana Havla.
Ráda bych složila poklonu jemu, jeho odkazu a věnovala mu uctivou vzpomínku.
Hluboce jsem si tohoto člověka vážila před a hlavně v době jeho úřadu.
Domnívám se, že již žádný státník, nebude všeobecně ve světě tak uznáván, a že se již patrně těžko najde někdo, kdo by tak malou zemi tak významně a pozitivně vyzdvihl.
Jeho zásluhou si mnozí státníci dali tu práci, aby po mnoha letech opět našli to malé nic v srdci Evropy na mapě.
Pan Havel tu měl být déle.
Bohužel nebyl.
I tak mu děkuji, že alespoň na chvíli vrátil mé zemi kredit, vážnost a hrdost.
Díky, že jste tu byl, Pane Prezidente!
A víte co? Já si rovněž myslím, že pravda a láska musí….ano, jsem o tom také přesvědčená!
Ať je Vám v nebi hezky! 
Míša K.
Dovoluji si připojit velice silný článek pana Petra Ďáska, jehož text je důležitou kapkou v moři charakterových rysů, postojů i ladění pana Václava Havla.
Myslím, že stojí za to si článek přečíst.
VÁCLAV HAVEL a Tibetan Freedom
O osobnosti našeho prvního českého prezidenta, který by se 5.10. dožil 78 let, bylo a bude napsáno hodně článků, statí, knih.
Světově uznávaný politik, disident, dramatik, pravdoláskař.
Rád bych se o těchto životních rolích zmínil z úzkého úhlu pohledu – nazvěme ho pracovně třeba „tibetský“.
NEPOLITICKÝ POLITIK
Václav Havel hned po svém zvolení jako první státník na světě pozval 14. dalajlamu na oficiální návštěvu. Nejvyšší duchovní a politický vůdce Tibeťanů, žijící od roku 1959 po okupaci Tibetu v indickém exilu, se pak stal dlouholetým přítelem našeho prezidenta.
Pád železné opony dal světu politika, který se nebál (obrazně řečeno) zvolat „král je nahý“.
Přes značnou nelibost čínských komunistů provedl jasný akt podpory utlačované země.
Možná oproti mnohým (nejen českým) politikům viděl určité historické paralely dvou malých národů v dějinách 20. století – jednoho v srdci Evropy a druhého na „střeše světa“.
Pozváním Jeho Svatosti Dalajlamy ukázal desítky let přešlapujícím západním politikům, jaký vklad může přinést naše země do světové politiky.
Poté začali zvát tohoto buddhistického mnicha prezidenti a premiéři mnoha dalších států.
K tomu perlička z historie – jedno „českotibetské“ prvenství jsme v té době měli už 660 let za sebou. Zřejmě jako první člověk na světě zanechal o Tibetu písemné svědectví r. 1330 Odorik de Pordenone zvaný též bratr Oldřich.
Misionář z Furlánska – po matce Ital, po otci Čech. Z jeho asijského cestopisu čerpalo posléze mnoho cestovatelů
DISSIDERE – NESOUHLASIT
Václav Havel ve své eseji „Moc bezmocných“ píše: „Disidentem se člověk nestává tak, že se jednoho dne rozhodne pro tuto svéráznou kariéru, ale proto, že vnitřní odpovědnost kombinovaná s celým komplexem vnějších okolností ho prostě do tohoto postavení uvrhne: je vyhozen z existujících struktur a postaven do konfrontace s nimi. Na začátku nebylo nic víc a nic míň než úmysl dělat dobře svou práci – a na konci je cejch nepřítel“. Přečteme-li si životopis současného dalajlamy (mimochodem narodil se o rok dříve než Havel), zjistíme, že v podstatě tuto životní zkušenost oba dobře znají – byť každý v jiných historických souvislostech.
HAWELL „1989“
Václav Havel bojoval proti bývalému režimu hlavně slovem, jehož sílu (pozitivní i negativní) si jako spisovatel uvědomoval. Nemohl si nevšimnout podobnosti orwellovského románu „1984“ s reáliemi mnohých států 2. poloviny 20. století.
George Orwell po druhé světové válce popsal režim, kdy děti budou udávat rodiče ideové policii, nevhodně smýšlející občané budou mizet (ať už zcela či do speciálních táborů), kdy vše staré musí být zničeno ve prospěch nového řádu.
To vše v určité podobě v Číně i Tibetu proběhlo.
U nás v méně krutější verzi také. Orwell si mimo jiné uvědomoval, jak ničivý vliv na společnost může mít obemílání stereotypních hesel, provádění nesmyslných rituálů. Havel mnohé z toho o třicet let později často zmiňoval.
Orwellovská situace se v centrálním Tibetu dodnes o mnoho nezměnila.
Zajímavě to řekl současný tibetský premiér Lozang Sengge: „Ve Lhase (hlavní město Tibetu) je stále více kamer než oken, více zbraní než máslových lampiček, více vojáků než mnichů, více Číňanů než Tibeťanů“.
PRAVDA A LÁSKA
…musí zvítězit nad lží a nenávistí.
Tento morální imperativ obsažený ve výroku V. Havla v revolučním čase roku 1989 zmínil v podobné formě už Mahátma Gándhí.
Je zajímavé, že oba státníci různých generací prošli stejnou zkušeností – perzekucí ze strany establishmentu, vězněním, vítězstvím nad režimem a svým způsobem i zajištěním odsunu okupantů ze země.
Někteří oponenti pojali označení „pravdoláskař“ jako pejorativní, jiní lidé se v k životu v pravdě a lásce hrdě hlásí.
I 14. dalajlama sděluje, že jeho náboženstvím je laskavost (láska k živoucím bytostem).
Americký kongres uctil v letošním roce památku Václava Havla a navrhnul umístit jeho bustu v budově Kapitolu.
Havel je ve 240-tileté historii kongresu čtvrtým zahraničním státníkem, kterému se tohoto ocenění dostalo.
Vzpomněl jsem si při čtení této zprávy na pár let starou historku, kdy jsem pocítil podobnou hrdost.
Jako dobrovolník obecně prospěšné společnosti MOST jsem několikrát navštívil Indii.
MOST zde na několika místech pomáhá napřímo téměř 400 Tibeťanům – malým dětem, které utekly za vzděláním a nejstarší utečencům z 60. let minulého století. Z všeobecných darů českých donátorů také zajišťuje řadu dalších projektů.
Po příletu do rozžhaveného Dillí jsem bloudil zapadlými uličkami malé tibetské enklávy asi hodinu jízdy od letiště. Pár hotýlků, obchodů, dílniček.
V zapadlém krámku jsem vedle hromádky pohlednic a knížek zahlédnul štos novin Tibetan Freedom.
Mezi tibetskými znaky se na mě usmívala tvář prvního polistopadového prezidenta.
„O čem se tam píše?“ zeptal jsem se starého Tibeťana. „Velký přítel našeho dalajlamy“ roztáhla se do úsměvu vrásčitá tvář.
A lámavou angličtinou stařec pokračoval „Vaclav Chavel – prezident ček repablik“.
Petr Ďásek, MOST, o.p.s. www.protibet.cz
Za redakci magazínu Popelky.cz
a s přispěním redakce www.protibet.cz
Michaela Kudláčková
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
