Nesouhlasím s tím, že je něco lepší než čokoláda! Maximálně tak ta bdělá pozornost, kterou u jedení čokolády stejně používáme. Tak, a jsme u jádra problému. Perličkou je, že autor chtěl pro název této knihy použít „… je lepší než sex“, ale rozmluvila mu to manželka. Čokoláda, nás ženy, prý osloví více. 

No asi ano, styčných bodů má sex a čokoláda hodně včetně třeba takových detailů, že když jednou ochutnáte nějakou plnou dobrou, kvalitní, tak o nějakou tukovou náhražku už nezavadíte.

Ovšem bdělou pozornost si můžeme nadělit každý a každá. Nic to nestojí a kniha je plná úžasných malých tipů, jak si udělat život „živější“.

A tak mi dovolte vůbec nepsat o knize jako takové, tu vám představím až na konci, ale popsat vám to, co mě při jejím čtení napadalo.

Mnoho z nás si stěžuje často na to, že život nám nějak utíká mezi prsty, že ho vlastně nežijeme a že pořád chceme něco, těšíme se na něco, byť by to měl být jen víkend, který je za malou chvíli pryč a potom zase trpíme pět dní v práci?

Vlastně to ani nemusí být závislé na tom, jak doopravdy žijeme, ale na tom, jak život vnímáme.

Tohle se nám autor snaží stále dokola vštípit, až mě tím asi na padesátépáté stránce už docela štval. A asi proto, že měl pravdu. Ve chvíli, kdy tohle přijmeme, stane se to pouze informací a nikoliv trnem, který mám pocit, že mi pořád někdo zapichuje do pozadí, ale já nechci, protože…

Protože proč?

Protože už jen samotné uvědomění si toho, že jenom z pohodlnosti, byť je sebevíc omluvená únavou, jenom přežíváme, je celkem bolestivá věc. Zasahuje ego, zasahuje právě ten pocit pohodlí, a taky tušíme, že změna bude bolet. No ano, budeme muset použít mozek. A to někdy bolí. Na druhou stranu jsem si z knihy vzala tenhle návod, na to, jak si prostě jen uvědomit, že právě něco dělám…

Malý tip pro každý den:

„Pokud máte mobilní zařízení, které umožňuje nastavit různé buzení, nařiďte si je tak, aby se spouštělo náhodně během dne, a aby to byly pokud možno nějaké příjemné zvuky nebo melodie.

Bude to vaše buzení k pozornosti.

Ať v tom okamžiku budete dělat cokoliv, snažte se to dělat s větší pozorností a bdělostí. Pokud budete řídit auto, jen řiďte. Pokud půjdete někam pěšky, jen jděte. Zkuste vypnout mentální vyprávění, které se k dané činnosti nijak nevztahuje, přitom ale provází naše jednání 47 procent času, a zaměřte se jen na to, co zrovna děláte.“

Dalším způsobem, jak si tohle přivodit i bez mobilního zařízení, je nalepit si barevné štítky po bytě nebo třeba papírové kytičky, cokoliv, co vám ve chvíli, kdy na tom zavadíte pohledem připomene – hele, teď se na setinu vteřinu zastav a chvilku vnímej plně a naplno to, co děláš.

Je to zvláštní, ale taková činnost naplní člověka radostí.

Pochopením a je jako pohlazení: jako když sami sebe pohladíte?

Ejhle – není tohle ta sebeláska?

Hmmm… možná si o tom v knize přečtete, ale musím říct, že ač jsem knihu četla asi před měsícem, tak jsem její přesný obsah zapomněla. Zůstala mi v hlavě jenom ta nadšenost, prvotní myšlenka, kterou autor protkal celou knihou. Nepamatuju si už o čem přesně všude psal, ale ono připomínání si bdělé pozornosti mě provází už celý měsíc.

A výsledek?

Lépe spím… či spíše, budím se odpočatá a mnohem dříve jsem unavená, když přetahuju a tím pádem se i dříve dostanu do postele, nahnat si spánek (začala jsem prostě jen lépe vnímat potřeby svého těla).

Všimla jsem si, že si víc pamatuju ze svých dnů… (jasně, protože se častěji zastavím, abych si to do paměti „otiskla“).

A začalo mi všechno dávat mnohem víc smysl (asi puzzle mého žití získalo víc na barvách a najednou vidím obrazy i tam, kde dříve byly jen roztříštěné střepy).

Takže doporučuju minimálně toto, pokud se chcete opřít i do další knihy Davida Michieho, tak prosím. Je to kniha, která vám dá základ, hodně se věnuje meditaci, takže kdo tíhne k těmto metodám, bude potěšen, v opačném případě tenhle „o level výš“ text budete muset nějak přežít. Myslím si, že množství opravdu praktických rad a ta omáčka kolem za to určitě stojí.

A pak si dejte čokoládu.

A vychutnejte si ji s bdělou pozorností. Ne, od téhle chvíle fakt už čokošku nechroustám jako chipsy, ale nechávám rozpustit na jazyku!

A jen tu nejlepší, jen tu nejlepší – a takhle to dělejte i se životem!

O autorovi

David Michie již řadu let seznamuje čtenáře uspěchaného západního světa s buddhismem, a to formou esejistickou i beletristickou. Michieho tituly Pospěš si a medituj a Buddhismus pro zaneprázdněné byly přeloženy do mnoha jazyků, včetně češtiny. Celosvětový úspěch sklidila i jeho mistrovská série Dalajlamova kočka. David Michie se před čtenáři neskrývá za spisovatelským stolem.

Pořádá populární semináře o meditaci a o práci s myslí, pravidelně vystupuje na významných humanitárních konferencích, spolupracuje s neziskovými organizacemi a přispívá do periodik, jako jsou The Daily Telegraph nebo USA Today.

Na webové stránce www.davidmichie.com najdete jeho blog, ve kterém se pravidelně zaobírá tématikou bdělé pozornosti a příbuznými tématy.

David Michie se narodil v Zimbabwe, studoval v Jižní Africe, žil v Londýně a nyní bydlí s rodinou v australském Perthu.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2016, www.synergiepublishing.com

Renata Petříčková

[sexy_author_bio]