Tak milé Popelky, pokud rády postáváte u plotny a kuchyňské linky, pak je takhle kniha tou pravou inspirací pro vás. Ona totiž nahrazuj ve vaření bílý rafinovaný cukr pochoutkami mnohem vypečenějšími a chutnějšími. Jsem si jista, že pokud některý recept vyzkoušíte, tak u něj už zůstanete. Bílý cukr nemá absolutně žádnou chuť a chuť většiny jídel vyloženě kazí – to byl můj radikální názor ve chvíli, kdy jsem rozmazlovala svůj jazýček dobrotami z této knihy.

Jiří Kuchař a MUDr. Josef Jonáš napsali již před časem knihu Zdraví v ohrožení aneb hořká pravda o sladkém cukru. To byla naprosto vyčerpávající studnice důkazů, studií a zkušeností z léčitelské i lékařské praxe MUDr. Josefa Jonáše o tom, jak bílý cukr ničí naše zdraví. Může za mnohé vleklé zdravotní problémy od kloubů, trávicích obtíží až po deprese či úzkostné poruchy. Přesto sladkosti úplně nezavrhli a sám jeden z autorů, Jiří Kuchař v jednom rozhovoru sdělil, že on cukr nahradil agávovým sirupem.

Tak ten jsem tenkrát zkusila.

Je báječný  a jeho chuť lze popsat jako něco mezi medem a javorovým sirupem.

A pokud už budete v obchodě obhlížet nějaká ta zdravější sladidla, vezměte rovnou ta, se kterými se autoři „baví“ v této knize: stevie, sušené ovoce, med, demerara (hodně tmavý třtinový cukr) nebo melasa. V tuhle chvíli jsem ještě netušila, jaké divy se s nimi dají dělat.

Jako domáckou a rozněžnělou duši mne moc potěšilo pár řádků hned zkraje knihy, díky kterým jsem pak každý další řádek, každý další recept, pročítala s pokorou a úžasem rozšířenýma očima.

„Zvláštní poděkování patří editorovi této knihy Miloši Kozumplíkovi. Jeho babička Jiřina Kozumplíková,, rozená Nárožníková, byla vnučkou cukráře Josefa Maloty z Veselí nad Moravou, vyrůstala v cukrárně a dokonale znala technologicko-výrobní zázemí. Vše u nich bylo domácí výroby bez použití instantních preparátů. Celý život ovšem trpěla mimořádně silnou cukrovkou, a proto navrhla desítky vlastních receptů bez použití rafinovaného cukru. Jistě i díky tomu se dožila vysokého věku 85 let.“

Při pročítání sladkostí mi tekly sliny… musela jsem si alespoň udělat horké mléko s melasou. To je slast!!!

A protože současně s touto knihou mám doma dvě báječné a inspirativní kuchařky s vitariánskou stravou, připadal mi tento směr – vařit normálně, ale bez použití cukru – jako skvělým kompromisem. A navíc jsem zjistila, že už doma nemám kromě půlky podivného pytlíku bílého cukru, vůbec žádný bílý cukr.

Tak nějak samovolně jsem ho postupem času nahradila hnědým cukrem (protože docela dobře nahrazuje chuť medu v čaji), melasou (protože ji miluju v horkém mléce) a oním agávovým sirupem. Samozřejmě se člověk cukru nevyhne, pokud si dá občas nějakou limonádu nebo sušenky, ale vyloženě cukřenku s bílým cukrem u mne nenajdete.

S obrovskou chutí jsem pročítala recepty a u každého třetího jsem měla neodolatelnou chuť knihu zaklapnout a jít se realizovat do kuchyně.

Moc mě mrzí, ale opravdu MOC, že v knize nejsou obrázky. To by potom byl naprostý bestseller a i ten, kdo vaření příliš neholduje, by se hodně namlsal. Nejenže tu uspokojíme tradiční chutě, ale některá jídla tu dostanou vznešený nádech. Třeba švestkové clafouti s mandlemi  – což je francouzská obdoba české bublaniny a podává se vlažné nejlépe s kopečkem vanilkové nebo ořechové zmrzliny.

Učarovaly mne čaje na různé způsoby, od různých zpěněných koktejlů až po čaj se zmrzlinou. A uvítala jsem rady ohledně exotického ovoce, jak třeba poznat mango, že je zralé. Koupila jsem totiž jedna krásně červené… a mysleal jsem si, že zralost prozrazuje barva. Kdepak, jsou to jednotlivé druhy manga, ale zralost prozradí slupka.

Když ji stiskneme, nesmí být mango úplně tvrdé, ale ani moc měkké. Prostě pružné. Ovocné koktejly, maso zapékané s něčím sladkým (s melasou to nemá chybu), nepřeberné typy koláčů slazených stévií, kedlubnové zelí s medem  nebo s medem pečená petržel.

Kuchařka je to prý pro dva typy lidí, buď ji můžete brát jako přísného učitele a vařit striktně podle ní nebo ji pojmout jako inspirující krásku. Jednoznačně jsem to druhé – inspirovala mne k jinému pohledu na vaření, k nahrazení cukru něčím mnohem chutnějším, co není jenom ochucovadlo, ale přímo delikátní přísada.

A navíc, MUDr. JosefJonáš přispěl do knihy zajímavými částmi, které uvádí jednotlivé oddíly receptů. Podle denní doby tu rozebírá stav našeho biorytmu, kdy co trávíme lépe a hůře, jak by podle řeči našeho těla měl vypadat příjem energie. Kdy je čas na sladké pochoutky a kdy na lehká jídla.

Navíc, kdo nečetl Zdraví v ohrožení, nemusí zoufat. V úvodu knihy je velmi stručně, jasně a pochopitelně shrnut obsah této knihy. Naštěstí bez děsivých podrobností, které byly součástí předchozí publikace, přesto je to i  tak důrazně natolik, že se nad konzumací bílého cukru zamyslíte.

Anotace ani v nejmenším nelže: Bohatost receptů poslouží jako nesmírně cenná a netušená životní inspirace!

Vydalo nakladatelství Eminent, 2014, www.eminent.cz

Renata Petříčková

[sexy_author_bio]