Pamatujete si na Začarovanou třídu? Knížku, jejíž příběh Mýdlová Madla pobouřil a podněcoval k rasismu? Prý… Začarovaná třída před nedávnem vyšla po deseti letech v nakladatelství JaS a je to určitě krok správným směrem.

Knížka opravdu může pobouřit. Nikoliv však kvůli Mýdlové Madle a tomu, že si cikánští kouzelničtí kluci  moc dobře nemyjí ruce, jsou černí a když se něco ztratí, jsou první v pořadí podezřelých. 

Pro lidi se špatnou zkušeností s cikánským etnikem to bude tak trochu tlak zvedající čtení, ne však proto, že by se tu cikánům stranilo.  Noapak – Ivona Březinová tu docela hezky rozepisuje realitu a hlavně poodhaluje kořeny jejich chování.

Tu mentalitu, zapomenuté kočování, životní styl a ty zásadní odlišnosti, kvůli kterým vznikají všudypřítomné problémy a jejich nepřizpůsobivost.

Tihle tři kluci – Máryfuk, Čáryfuk a Podkočárník Margošovi, kteří se na čas objeví v 3A a způsobí tam doslova fantazijní poprask, jsou však velmi sympatičtí chlapíci. Ke konci se dokonce naučíme i písničku v romštině, což byla část, kterou by měli případní kritici rozhodně ocenit.

Další zcela originální a poněkud zkostnatělou osobou je tu paní učitelka. Je trochu zmatená a ještě více zmateně se ptá, jestli rodiče vědí, že se jejich děti jmenují tak zvláštně. V kapitole 8 – Prvouka, druhouka, třetiuka docela nevybíravě odbude žíznivou žačku Madlu s tím, že se měla napít o přestávce a ještě pohrozí tím, že za další řeči bude poškola. Ale i to je obraz některých pedagogů a do pohádkového příběhu se taková rozmluva hodí.

Činí totiž akci, které je v knížce habaděj.

Třída chvílemi očarovaná je totiž živá a dějí se tu takové věci, že dospělí se budou divit a děti jásat.

Když nyní na chvíli zvážním, vyberu vám ukázku, u které jsem se nejvíce bavila. Margošovic totiž nemají kdy přijít na třídní schůzku, takže poslali kohosi, o kom do poslední chvíle nevíte kdo je, a je-li ten správný – z mého pohledu naprosto dokonalá zápletka!

„Ale pane Margoši.., začala paní učitelka.

„…já nejsem žádný Margoš,“ ozval se pán dotčeně. „Já jsem Kořán.“

„Kořán? Ale to téhle třídy nechodí žádný Kořán. Pokud vím, tak nějaký Kořán chodí do 4A k paní učitelce Zárubové.“

„Tak on kluk už není v 3A?“ vykoktal pan Kořán zmateně.

„Byl. Vloni,“ upřesnila paní učitelka. „Ale mezitím byly prázdniny a tak je váš syn teď o ročník výš.

„Tak to vidíte,“ rozčiloval se pán. „Mě se doma nikdy nic neřekne.“

Za panem Kořánem zapadly dveře a paní učitelka se nejistě rozhlédla po třídě.“

A takhle tam ten podivný pan Kořán seděl… no řekněte sami, paní učitelka si jistě po třídní schůzce musela dát prášek. O to víc, až se dozví, kdo vlastně na tu schůzku přišel místo rodičů Morgošovic. To ale neprozradím, to bych totiž zkazila úžasný happyend jedné kapitoly.

Kniha Začarovaná třída vyšla ve francouzštině, srbštině a slovenštině. V roce 2004 byla zapsána na Honour List IBBY.

Medailonky autorů:

Ivona Březinová

(* 1964)

Od dětství chtěla být spisovatelkou a svého cíle díky nadání, pokoře a píli dosáhla. Po gymnáziu a studiu na Pedagogické fakultě UJEP Ústí nad Labem byla odbornou asistentkou katedry bohemistiky. Od roku 1997 píše knihy, jezdí besedovat se čtenáři po celé republice a od roku 2011 pořádá vlastní talkshow v Knihkupectví Fantazie v Praze, která se jmenuje Ivona uvádí. Šest let působila na Literární akademii, odkud vzešli i někteří autoři nakladatelství JaS (Jiří Holub, Kateřina Hejlová, Monika Petrlová). Píše příběhy pro děti a mládež všech věkových kategorií a nejrůznějších žánrů. Její knihy získaly řadu ocenění a je rytířkou Řádu krásného slova. Z posledních titulů můžeme jmenovat: Eliáš a liška (2010), Medvědí pohádka (2010), Dárek pro Sáru (2011), Kluk a pes (2011), Natálčin andulák (2012). Je vdaná, s manželem a dvěma dcerami žije v Praze.

Jaromír F. Palme

(* 1963)

Maluje od malička, v osmdesátých letech minulého století se učil figurální kresbě u sochaře Michala Blažka a studoval pražskou Ježkovu konzervatoř. Dodnes se pohybuje mezi výtvarničinou a muzikou. Zprvu se věnoval kreslenému humoru, od počátku nového tisíciletí zvítězila knižní ilustrace. Rád ilustruje knihy pro děti či pro dospělé, kteří dosud nepřestali být dětmi. Začarovanou třídu ozdobil obrázky podruhé (poprvé v roce 2002). Jmenujme ještě další knížky s jeho kresbami: Jak jsme se učili slušně nadávat (Vojtěch Steklač), Povídky malostranské (Jan Neruda), Prastaré pověsti české (Petr Mašek), Žabákova dobrodružství (Keneth Grahame), Nesmrtelná teta (Zdeněk Zelenka). Jaromír F. Palme je nejen zdatným ilustrátorem, ale sám píše rozverné texty – zatím má na svém kontě dva příběhy – Tadeáš a hradní tajemství a Tadeáš v Bretani. Zpívá a hraje na kytaru v kapele Původní Bureš. Je autorem písní a kreslí i obaly na CD. Má rád čaj Puerh, cyklovýlety, plavání, dobré pivo, jídla z ryb, večery s knihou, přátele a hlavně členy své rodiny. S ženou Danou a dětmi Sárou a Mikulášem žije v Praze, mají králíka a chalupu v jižních Čechách.

Vydalo nakladatelství JaS, www.jasknihy.cz, 2012

Renata

[sexy_author_bio]