Views: 86
A že nevíte, kdo je princezna? Nechám vás hádat, ale ono vám to bude jasné hned. Od doby, co jsme tady, jsem jí věnovala nejvíc fotek, které jsem fotila na zahradě. Nejvíc jsem o ní mluvila, nejvíc se řídím jejími předpověďmi počasí…a kvete i na podzim, když už plodí.
Jasně!
Princezna je ta jablůňka u plotu u pole, co jí mám ze všech nejraději.
Ani vlastně nevím proč, protože jablíčka sice nemá špatná, ale třeba s těmi, které má Mary, nebo vedle Píďa nebo Skalnice, se nedají srovnat.
Já k ní mám ale prostě nějak osobní vztah.
Znám každou větvičku, a když ráno vstávám a jdu k oknu, první koukám na ní.
Ona na mě taky.
Znáte ji z desítek fotek a i vám se kdo ví, proč líbila.
Vůbec nemám ponětí, jak se která jablíčka ve skutečnosti botanicky jmenují, jabloně mám pojmenované, podle úplně jiného klíče a Princezna má tohle jméno proto, že má dlouhé šaty a skoro závoj a taky proto, že tak strašně ráda kvete a hned dvakrát do roka.
Minulý rok už ale měla takový závoj, že jsme došli k tomu, že jí to musí i vadit.
Nejen proto, že tím, jak má strašnou spoustu jablek, ohýbají se jí větve až na zem, kde když jedu se sekačkou, tak jí pořád nerada ubližuju, ale taky proto, že jsou ta jablíčka čím dál menší.
Tomáš chtěl pozvat nějakého člověka, který by nějak radikálně prořezal nejenom Princeznu, ale vlastně všechny jablůňky.
No, vedli jsme dlouhé diskuze, protože mě nějak přišlo, že bychom tyhle věci, které strom určitě v první chvíli nehodnotí nijak pozitivně a možná … určitě, ho to i bolí, měli dělat sami.
Jenomže člověk není sadař.
Naštěstí má Tom málo času, a já neznám žádného sadaře, a protože je březen, což je poslední doba, kdy to je vůbec možné, řekla jsem si, že se snad přece s těmi stromy domluvím.
Pustila jsem si asi dvacet instruktážních videí, kde mluvilo dvacet odborníků, načetla hromady článků a došla jsem k tomu, že taková povědomost se neztratí a jablůňky mi nějakou tu chybku snad i odpustí.
Napřed jsem myslela, že vezmu takovou vrtačkopilu, co mají kluci v garáži, ale byla k ničemu.
Když jsem se s prodlužovačkou vydrápala na žebřík, po tom, co jsem dva dny analyzovala, které větve, kde, jak, pod jakým úhlem … pila pižlala, Princeznu to akorát pálilo, a tak jsem našla čupr dřevorubeckou ruční pilu.
Pravda je větší pomalu než já, ale šlo to s ní mnohem líp.
Přiznám se, že když jsem odstranila tu první velikou větev, která Princeznu tak strašně táhla dolů, visela jsem tváří na tom řezu, který byl vlhký, voněl a byl teplý asi deset minut, pomalu jsem brečela, a vysvětlovala, že to myslím dobře.
Je to zvláštní.
V tom řezu bylo tolik života, je to jako cítit, že ten strom je vážně živý, vidět ten život uvnitř něho … je to těžké popsat.
Princezna to pochopila, takže když jsem pak dávala pryč další strategické větve, už se tak nebránila.
Ponechala jsem jí tvar koruny, protože vím, jak je pyšná, prosvětlila jsem jí, takže až se zalistí, bude to krásná holka s načančanými šaty, hromadou květů a narovnají se jí záda.
Jablíček bude mít méně, ale dělám si naděje, že budou větší, protože Princezna nebude zbytečně živit tolik větviček.
Celá se holka pozvedla.
Měla jsem dojem, když jsem Princezně řekla „hotovo, holčičko“ (Jsem infantilní, já vím, ale když mě fakt přišlo, že cítí), že Mary, Skalnice a ostatní holky mají strach.
Mary na tom totiž byla podobně.
Větve až k zemi, věčně polámaná a navíc, Mary měla jednu velkou větev, která byla prasklá a nemocná.
Takže ta musela celá pryč.
Věřím, že ta druhá větev, tím, že jsem odstranila tu těžkou nemocnou, se nejen trochu zvedne, ale že to Mary pomůže.
I jí jsem nechala tvar, aby si nepřipadala blbě, ale vprostřed jsem hodně větví dala pryč, aby se nelámaly navzájem, a aby do ní šlo sluníčko.
Jeden sadař v jednom z videí řekl dvě moc zajímavé věci:
„Ničemu se nebude dařit bez hlavy“
a
„Nakonec, pokud máte trochu citu, ten strom vám napoví sám“.
Líbilo se mi to, protože když si člověk udělá rámcovou představu, co nesmí, je pak skutečně možné se podívat a vidět, co kde vadí a co je naopak pro strom srdeční záležitost.
Řeknu vám, není to sranda, nacházet se v koruně stromu na žebříku a zápasit s pilou a jeden prosí ten strom, aby ho podržel, ale je to i dobrá rozcvička s dobrým pocitem.
Mary je tedy hotová taky.
Chtěla jsem včera pokračovat Skalnicí, ale od rána pršelo. Pak sice vysvitlo sluníčko, ale lézt po mokrém stromě se mi přeci jen nechtělo, tak si Skalnice počká.
Moc času nemám, čili snad v týdnu, nebo o víkendu.
Doufám, že jsem moc chyb neudělala.
Když jsem usínala, myslela jsem na Princeznu.
Fakt mám ten strom hrozně ráda.
Jednou přestěhuji ložnici na zahradu 
Jo a Mary je Mary proto, že její jablka jsou úplně rudá, lesklá a jsou načervenalá, jakoby krvavá i uvnitř.
Skalnice je prostě u skalky, nejblíž k jezírku. (tu ještě úprava čeká)
Pak je tam Růžovka – má jablíčka růžová, potom Píďa, protože je malá, pak je jablůňka vánoční, protože jí na Vánoce zdobím, a pak ještě Rohovka, protože je v rohu. Jablíčka má velká a dobrá, ale moc jich nemá. S tím těžko něco uděláme. Mám za to, že to je proto, že je zasazená tam, kde jsou pod zemí ještě základy bývalého domu, co tu stál a je tam hodně kamenů a cihel, a taky je to trochu z kopce, tak třeba má i méně vody.
Na to se musím zeptat.
Každopádně zkusila jsem to, uvidím, učím se, Tomáš mě nechal, abych pracovala na dovednosti navíc, a jsem za to ráda.
Budu se učit dál, protože zrovna tohle se myslím neztratí.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
