Tedy všichni úplně ne, až na tu menšinu. Když jsem si předevčírem přečetla článek na idnes o tom, že v čítankách pro druhý ročník základních škol je podpora rasismu, usmála jsem se a jala jsem se býti zvědavou. No jo… cikáni kradou, dej si na ně pozor milé dítě – to je rasismus jak hrom. Však se proti tomu ohrazuje i Muzeum romské kultury v Brně, které na ni upozornilo vládní radu pro romské menšiny.
A pak se objevilo jméno spisovatelky Ivony Březinové. Dámy, kterou osobně považuji za velmi kvalitní spisovatelku. Nejenom úspěšnou, ale i kvalitní – ono tohle tak trochu často nejde ruku v ruce.
A to mě úsměv trochu přešel…
Co ta žena napsala tak špatného, kde ujela, že se to dostalo až na kobereček před ministra, a nad čím se pohoršuje zmocněnkyně pro lidská práva?
jazyků a rozeslány do všech členských zemí IBBY.
Budu ráda, když se s nimi takto stručně seznámí všichni zmocněnci a zmocnitelé. Na čtení knih jim asi nezbývá čas.
Já se přiznám k neznalosti, znám mnoho Vašich knih, ale tuhle zrovna ne. A tak pro ujištění, šlo tam opravdu o to, že maminka byla spíše v zajetí předsudků a touto „rasovou pointou“ příběhu bylo spíše to, že dospíváme k názoru, že ne všichni jsou takoví?
„Přesně tak. Ta špatná figura v příběhu je právě tahle maminka. Tři malí cikánci jsou v knize vlastně za hrdiny, i když si do nich občas šťouchnu, podle mě jsou napsaní tak, že vzbuzují sympatie.“
V případě, že by prokázalo, že jde opravdu o rasismus, hrozí Vám nějaký postih?
“To opravdu nevím, za co by mi postih hrozil. Pokud by kniha, která má podle mě, ale i podle mnoha posuzovatelů, výrazně protirasistické poslání, byla označena za rasistickou, byla by to už asi manipulace se svobodou slova. Ale nejsem právník.”
Máte na řešení této kauzy právníka, nebo zatím řešíte sama?
“Nikdy jsem na nic právníka nepotřebovala. Věřím, že Začarovaná třída nebude natolik začarovaná, abych tento postoj musela změnit.”
Jaký je Váš názor na tuto věc, proč podle Vás vznikla?
“Problém se poprvé objevil asi před třemi lety, pokud si dobře vzpomínám. Se stejnou ukázkou ve stejné čítance. Tehdy jsem se dívala na zprávy v televizi a najednou vidím malou romskou holčičku, jak slabikuje ona hrozná slova. A jedna romská maminka se z obrazovky bouřila. Tehdy to bylo plácnutí do vody, protože někdo asi aktivistům rychle vysvětlil, že ukázka je z knihy, která na Romy pohlíží s velkou dávkou sympatií.
Zdá se, že je to třeba vysvětlit znovu a důkladněji. Nemá cenu zastírat, že problémy v soužití s romskou menšinou tu jsou. Ale problémy se mají řešit. Jenže i řešení problémů je činnost, kterou se člověk musí naučit. Předpokládám, že to byl důvod, proč byla do čítanky zařazena právě tato ukázka z mé knihy.
Napadení ukázky a její nařčení z rasismu považuji za zneužití poslání literárního textu k politickým tahanicím. Nebo myslíte, že je náhoda, že se o závadnosti čítanky začalo mluvit právě v době vyostřených konfliktů v jistých částech republiky? “Ne, to si nemyslím, navíc si vzpomínám na tu reportáž v televizi… V čem podle Vás spočívá “rasismus”?
“V tom, že manžel chce jezevčíka a já kokršpaněla?”
Jak vidíte stav dnešní společnosti právě v přístupu k těmto “nepřizpůsobivým menšinám?
“Já to vidím tak, že všem je třeba měřit stejným metrem. Při výhodách i přisankcích. Mně je úplně jedno, jaké barvy pleti je taxikář, kterého jsem si zavolala.
Nebo úředník, který vyřizuje nějakou mou žádost. Zajímá mě jen to, jestli kvalitně odvádí svou práci. Pokud ji neodvádí kvalitně, měl by mít smůlu on a ne já. A je fuk, jestli je pleti zelené nebo třeba oranžové.
V případě, že byste se v některé ze svých knížek mohla dotknout opět podobného tématu, budete opatrnější?
“Ne. Opravdu se nedomnívám, že bych při psaní Začarované třídy v něčem chybovala. Tahle kniha je prověřená devíti lety své existence, třemi českými a dvěma zahraničními vydáními, přičemž se další chystají. Ani dnes necítím potřebu na ní cokoliv měnit.
A pokud mě nějaké téma zaujme, tak o něm prostě napíšu. Užívám si totiž svobody vyjadřování.
A vůbec se nebojím problémových témat.
Jinak bych nemohla napsat pro šestileté děti knihu o Alzheimerově chorobě (Lentilka pro dědu Edu – Cena knihovníků Suk 2006, nominace na Zlatou stuhu 2006, 4. místo v anketě 20 nejčtenějších knih roku – Suk 2006), o poměrech v některých dětských domovech (Držkou na rohožce – nominace na Zlatou stuhu 2010), o třeťákovi na invalidním vozíku (Kluk a pes, vyšlo letos) nebo o vztazích homosexuálů (Blbnutí s Oscarem – vyjde za necelý měsíc).
A věřte, že ke každému psaní přistupuji s velkou láskou a velkou pokorou. Dětský čtenář vám totiž nic neodpustí. Začarovanou třídu, na rozdíl od ministerstva školství, děti s nadšením přijaly.”
Napadá mě ještě jedna otázka… poskytla Vám vůbec média prostor, než zveřejnila takové obvinění?
“Ano, včera mi volala redaktorka z NOVY a já jsem jí poslala písemné vyjádření. Nakonec chtěla, jestli bych nepromluvila přímo na kameru.
Nechala jsem vší práce a rozjela jsem se na Barrandov, protože po telefonu, jak mi také nabízeli, jsem odpovídat nechtěla.
Do kamery jsem řekla asi pět delších vět, v odpoledních zprávách zazněla jediná.
Něco v tom smyslu, že jsem překvapena reakcí, protože Začarovaná třída je kniha proromská. Nezasvěceným lidem z ulice dali větší prostor. Ale oceňuji, že mi redaktorka zavolala a tu možnost vůbec dala. Efekt byl ovšem mizivý.
Odpoledne mi pak volali z lidovek.cz, to jsem Vám vlastně psala a posílala. Jinak nic.”
Přiznám se, že pohledu normální matky normálních dětí, které tedy teprve čítanka pro druháky na základce čeká, jsem poněkud rozčarována. Mohla bych to tedy uvést do extrému a říci, že zásadně protestuju, aby máma mlela maso a Ema solila, protože to je obrovská diskriminace, poněvadž to nabádá k tomu, aby ženy byly považovány za kuchařky a hospodyňky.
Proč by jako v rámci rovnoprávnosti pohlaví nemohl občas mlít a solit a vařit a smažit a píct a motat housky a čistit záchod a koupelnu a luxovat a navlíkat zástěru a mýt okna a…a…a… taky chlap, že jo?
Táta solí a Mirek mele maso… Třeba. No ne?
Nene, tak to prostě je.
Cikáni jsou takoví a makoví a potrefené husy ozývají? Nebo chce ministr školství či ona zmocněnkyně pro lidská práva rozčeřit zdánlivě klidné vody svého resortu zase něčím rádoby atraktivním?
Těžko říct a popravdě mě to ani nezajímá.
Tyhle žabomyší války…
U mě se nic nezmění.
Jak je psáno v čítance. Cikáni jsou takoví a makoví, ale někteří ne.
Někteří kradou měděný okapy a stříhají elektrický dráty do sběru, kradou poklopy, aby noční chodci měli zastávku buď ve špitále, nebo rovnou v márnici a tím jim ulehčují od každodenního marastu dodávání financí do státní kasy…a někteří jsou třeba Lucie Bílá nebo Vlasta Horváth… nebo ten nadmíru šikovný a poctivý truhlář odnaproti.
Nebo ten doktor od nás z nemocnice, který má pro každého úsměv a je si moc dobře vědom toho, s jakým předsudkem k němu kdejaký pacient přijde.
A jak rád se na chvíli, kterou s ním stráví, toho předsudku zbaví.
A dokud bude ve většině existovat ta první skupina, budou i předsudky.
Není to totiž rasismus, ale pouhá opatrnost.
A nesmírně mě mrzí, že se politici i někteří novináři neví „kudy z nudy“ a zneužívají k tomu velmi kvalitní literární díla a špiní jména lidí, kteří narozdíl od nich UMÍ.
A kdo bude další na řadě?
Jirka Macháček a MIG 21? Přece já být cikánská holka, tak TOHLE mě teda notně urazí!!! Lehká děva a ještě ke všemu kradu slepice!!!
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
- Rozdvojený člověk s hlavou v oblacích a nohama kdovíkde. Má slabost pro knihy ze všech úhlů pohledu, možných i nemožných. Má zvláštní schopnost vidět svět černobíle. Neumí plavat a neumí kynuté těsto. Miluje kočky, koně, lečo a postel. Ráda by si dala s Hawkeye Piercem suchý Martini. Nejlíp v bažině.
Nahrávání ...
