Ani já si, stejně jako všechny osobnosti přede mnou, které jste uhodli, nemyslím, že budu nějakým extra oříškem a mohu potvrdit, že s cenou pro vítěze této soutěže cosi společného mám. Mohl jsem tento úvod klidně zveršovat, ale ono by mě to nevystihovalo přesně. Jak asi správně pozorní čtenáři vytušili, jsem muž…nebo dobře, byl jsem…

Narodil jsem se v roce, ve kterém se jen deset dnů přede mnou, narodila nejstarší dcera krále Jana Lucemburského, Markéta.

Byl jsem tedy Rak.

Rozhodně se nechci nijak sebevystřeďovat (hezký termín, co? No, to jsem celý já, klidně bych to mohl zkusit i v latině, nebo třeba Italštině…) už jako dítě jsem vynikal brilantním humorem a hlavně schopností upoutat společnost barvitým vyprávěním, které jsem rád nadnesl i trochu dramatizoval a fabuloval.

Společnost se bavila a mě to také bavilo.

Můj tatínek mi věnoval hodně času a měl v úmyslu ze mě udělat po svém vzoru kupce. Poskytl mi skvělé vzdělání.

Snad mi chtěl nahradit maminku, kterou jsem nikdy nepoznal.

Nebo si ji prostě nepamatuji, protože zemřela, když jsem byl ještě hodně malý a ani to nebyla otcova zákonná žena.

Byl jsem dítko nemanželské a maminka bývala moc krásná vdova a šlechtična. Otec ji měl velice rád. Nikdy jsem o ní nezaslechl zlé slovo.

Řekl bych, že otec dost truchlil.

Krátce po její smrti se dokonce i se mnou sebral a odstěhovali jsme se z města nad Seinou do města více na jih.

Dětství hodnotím jako hezké, ačkoli učení mohlo být méně. Na druhé straně je fakt, že díky otcově autoritě, jsem nakonec dostal skvělé vzdělání od skvělých učitelů a měl jsem možnost se pohybovat k kruzích velice moudrých mužů.

Odešel jsem studovat práva, neboť otci se sice moje básničky a povídky, kterými jsem zásoboval zásuvku svého psacího stolu a přátele, sice líbily, ale na praktické profesi pro mě nadále trval.

Právně jsem se od svých devatenácti let vzdělával ve městě, které byste dnes nazvali třeba kolébkou slavných bossů z Camorry.

Jenom o pět let později už jsem se strašně zamiloval a bylo to tak silné a tak smutné, že by stálo za to o tom něco napsat.

Například báseň, nebo třeba elegii.

Byla to dvorní dáma a dáma, jejíž původ mi moc připomněl ten můj … a já na ni nezapomněl. Postaral jsem se pak o to, aby na ni ani kulturní svět nikdy nezapomněl.

K návratu mě přiměla ošklivá nemoc, která se šířila tak, že je dodnes svou rychlostí a nakažlivostí příslovečná.

Bylo to v roce, kdy u vás Karel IV. založil slavné Nové město pražské i Univerzitu.

Byl jsem tou dobou již nejen dobře znám v oboru, ze kterého mě jistě znáte i vy, ale byl jsem také díky otci vzdělaným mužem a uznávaným učencem.

Otcova smrt mě zastihla nepřipraveného a já jsem to neustál.

Vím, že muž by měl být silný, ale já nebyl. Onemocněl jsem, zhroutil se a poměrně dlouhou dobu jsem se zdržel mezi čtyřmi zdmi.

Nakonec mě zachránil můj talent a přátelé, kteří tak volali po nějakém čtivu, že jsem se opět zvedl.

Vznikla má nejznámější díla, a nechci se vytahovat, ale psal v jsem jak v rodném jazyce, tak i v latině a byla to právě latina, do které jsem osobně přeložil i Homéra.

Stal jsem se také prvním životopiscem jedné slavné osobnosti, jejíž Komedii zasahující přímo nejvyššího, dozajista znáte.

O něco později jsem o této osobnosti rovněž přednášel a to rovnou v kostele.

Bohužel, jsem měl nejen vysoký krevní tlak, ale také problémy s cévami a dýcháním a vůbec, dnes byste řekli, že jsem měl v nepořádku imunitní systém.

Ledva jsem se z jedné choroby dostal, už tu byla druhá a také mě trápily nervy.

Málokdo by mě asi poznal jako prvotřídního mezinárodního diplomata, což byla jedna z mých funkcí, kterých bylo v rámci mého vzdělání bezpočet.

Budete mě znát a jistě jste už poznali předně podle mých jiných aktivit.

Řekl bych neskromně nezapomenutelných děl, z nich jedno je tak známé, že by stačilo jen jediné slovo a byli byste doma.

Pokud tam už nejste.

Ono dílo, tedy vedle toho, že ho jako jediné měla v době dospívání od matky zakázané autorka tohoto článku, a také bylo logicky první, které z knihovny své matky, četla, inspirovala velice ošklivá zkušenost, jíž jsem nikdy nebyl schopen zapomenout.

To dílo není smutné, byť podtext ano. A ten podtext jsem myslím, velice silně vyjádřil větou, “oběti obědvali s přáteli a večeřeli už se svými předky.”

Patrně víte, kdo jsem.

Jsem velkou osobností a jsem zakladatelem umělecké prózy své země.

Bylo mi dvaašedesát, když se mé nervové obtíže značně zhoršily a já dokonce většinu svých děl popřel.

Nazval jsem je nemravnými a měl jsem v úmyslu je spálit, protože… budete se asi smát, ale já se bál, že přijdu do pekla.

Zemřel jsem v den zimního slunovratu. Ve stejném v roce byl u vás v Brně založen cech pekařů.

A v pekle nejsem.

Víte, kdo jsem?

Pevně věřím, že teď už ano, protože na vylosovaného výherce čeká takováhle pěkná manželská postel.

A co mám společného s manželskou i nemanželskou postelí teď už určitě tušíte.

Odpovědi můžete psát odteď do 11.6. 2015 –  na soutez@popelky.cz (NEpište jméno osobnosti do diskuze, prosím )

Cenu do dnešní soutěže věnovala firma

MONTERO

HODNĚ ŠTĚSTÍ VŠEM!

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]