Views: 62
Možná po této ranní kávě nabudete dojmu, že se svou dcerou trávím 24 hodin denně při učení, a že jsem vzorová matka zralá na řád zlatého rodiče. Ne, není tomu tak, ale snažím se. Častěji si připadám spíš jako El Bunda.
Nicméně je pravda, že už to bylo teď druhý den po sobě, co jsme spolu strávily večer, což je fakt náhoda, protože Johanka tráví večery nejraději s pubescenty, což nejsem, ačkoli…. Někdy … 
No nic, přijela ze školy, chvíli měla tělo odložené v ložnici vedle pracovny a pak se připlížila se sešitem a se slovy, jestli bych se s ní mohla učit, nebo jí spíš vyprávět, že si to pak líp pamatuje.
„Johanko, jedná-li se o matematiku, nebo zeměpis, bude to velice krátké povídání. Bude to holá věta“.
„Ne je to děják“
„Bože dej, ať to není VŘSR“
„Je to antický Řím“
Odsunula jsem klávesnici i rohlík, narostla jsem o několik centimetrů a zhluboka se nadechla.
„Odkud to chceš?“
„Od Romula a Rema do konce“
„Fajn..“
Nu probraly jsme vlčice, bratrovraždy, další hromadu vražd, sebevraždy, model „I ty Brute“, pana Botičku a jeho apetit, sexuální apetity a vady řeči, „Není římského lidu“ a plamennou poezii velkých vládců…
….U Konstantinopole se na mě moje dítě zálibně podívalo, já si přihnula kávy a Johanka pronesla:
„Už vim, proč se ten V Y P A L O V A C Í program jmenuje Nero“.
„Skvěle, jsi bystrá“
„Je zajímavý, že se žádný lékařský chirurgický zákrok nejmenuje Caligulace“, zauvažovala. „Mami, mám klíště v pupíku. Potřebuji, abys mi ho vyndala, ale vrať se napřed raději z Říma do současnosti“.
„No vida! A pak, že nebude Caligulace!“
Musím říct, že vyndávat klíště z pupíku a ponechat toho zmetka (to klíště) naživu, a také vcelku, to není žádná legrace.
„Potřebuju, abys to břicho maximálně vysunula“
„Zkusím to“
„Hmmm, netušila jsem, že to ovládáš tak, že budeš vypadat jako hladový Somálec“.
Nevydržela to dlouho, takže jsme kroužily asi dvacet minut a mezi tím jsme odříkávaly důležité události z předešlého vyprávění.
„Je venku!!“
„Je celý?“
„Vzhledem k tomu, že leze, tak asi ano…“
„Upal ho, složím při tom báseň !!“
Hodila jsem členovce do popelníku. To jsem neměla dělat.
Půl hodiny jsme ho hledaly a nenašly.
„Tutově je hajzl schovanej za tím vajglem a čeká, až nás to přestane bavit“.
„Není tam“, pravila Johana a tvářila se jako Cicero. „Byl to totiž Fénix“.
No klíště jsme fakt nenašly, ale byl to moc příjemný večer u části historie, která mě moc baví, a která Johanku snad také zaujala, vyjmuly jsme parazita bez toho, abychom ho drolily, a pak jsme ho zase ztratily.
Johanka voní Tomášovou kolínskou, protože jinou desinfekci jsme nenašly.
Furt ještě zírám do toho popela, jestli se někde nezačne hýbat.
Zatím nic.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
