Views: 64
Týdny by měly začínat úterkem, svět by byl docela jiný. Lepší. Nechápu, proč tolik lidí brojí proti pátkům třináctého, když běžné pondělí je daleko větší peklo. Po dvou dnech volna je tělo jaksi vláčné, ještě v režimu „PAUSE“, na tváři otlačený polštář a v tukových polštářcích všude po těle dobře uložená nedělní mňamka.
A do toho po vás chce někdo výkon, myslet, vytvářet hodnoty a netvářit se u toho jako blbec.
Já nezvládám nic z toho. V pondělí ráno jsem zralá maximálně uvařit kávu a podrbat jednu kočku na bříšku a vyměnit ji za druhou, která chce podrbat na bradičce. Pak přijde ta první, žárlivá a chce drbat znovu. Pak se dohodneme, že já si vypiju tu kávu a ony si mi lehnou na klín a bude nám všem dobře.
Tohle pondělí začalo obzvlášť divně a měla jsem už od rozbřesku tušit, že to nemůže dopadnout dobře.
Když mi hned u snídaně kolegyně napsala, že je nemocná a nepřijde, byl to jen prvotní rozjezd. Tohle peklo-pondělí mělo každou chvíli akcelerovat. Můj počítač byl zapnutý a došlo mi, že jsem ho pravděpodobně v pátek nevypnula. Už vím….protože mi přestala fungovat myš a hrála jsem si s ním tak dlouho, až jsem jí stejně nespravila a odešla od zapnutého domů.
Zkusila jsem myš, jestli to náhodou přes víkend nevyležela nebo nepřechlastala. Ani jedno. Kurzorová šipka pořád ležela schlíple na monitoru. K zármutku mému i kočičímu. Zvlášť naše Šváca (celým jménem Schwarz) ráda honí kurzor po obrazovce. Pak sebou unaveně praští na klávesnici. Zpravidla mi nějakým záhadným trojhmatem…nebo trojlehem zadkem a ocasem spustí tureckou klávesnici nebo mi obraz otočí o sto osmdesát stupňů, čas od času během lovení blech pozotvírá okna, která nikdo nechce a to nejlépe milionkrát.
Nic se nedělo.
Vzhledem k tomu, že mi kolegyně vylila na myš v pátek kávu s mlékem, ani jsem se nedivila. Bylo mi jasné, že myš špatně snáší kofein a bude potřeba se poohlédnout po mladším a funkčním modelu.
Nedávno jsem si dělala pořádek na stole a celou změť kabelů jsem učesala několika elektrikářskými svorkami do úhledného lanoví, které volně splývá ze stolu kamsi k útrobám zásuvek. Namísto předchozí afrokabeláže, v jejímž labyrintu zmizelo ledacos.
Včetně stáda pavouků, několika zánovních náušnic a části účetnictví.
Vymotat ocas mrtvé myši z úhledného copu by znamenalo ho celý rozpustit a začít nanovo. Místo toho mne napadlo, že zjistím, který ocásek je ten pravý a pod svorkou ho jednoduše ustřihnu. Myši určitě nebude vadit, když půjde do nebe ve dvou kusech.
Pečlivě jsem tahala za černé ocásky, až jsem si byla jistá, že držím mrtvou myš za správný ocas.
Střihla jsem.
A zhasnula mi klávesnice.
Proboha, je teprve devět ráno. Tohle pondělí bude nekonečné.
S vědomím, že nemám, co ztratit, jsem střihla podruhé a kupodivu trefila svou myš.
Od vedlejšího počítače jsem přetáhla novou myš a novou klávesnici. Byly stejně mrtvé jako ty předchozí. Že by to bylo v počítači?
Pro jistotu jsem ho zrestartovala.
Za chvíli naběhl systém a myš na mne zamrkala svým červeným okem. Probudila se i klávesnice. Aha, byl zamrzlý. Že jsem ustřihla funkční klávesnici, už vím. Ale mám vtíravý pocit, že ani ta odšmiknutá myš nebyla otrávená kofeinem a mohly jsme spolu zažít ještě spoustu srandy.
Týdny by měly začínat úterkem.
ToraToraTora
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Má ráda humor, život a kombinaci obojího. Miluje východ slunce a palačinky. Nesnáší formuláře, duševní malost a jogurt k snídani.
Ráda by se osobně setkala s Kopčemem a Veverčákem.„Neměli ponětí, jak se zeměkoule koulí, ale měli super fígly na mamuty.Jeden nikdy neví“.
Tyhle taky napsala:
Dům a Byt18.06.2019O šípkových růžích
Tělo13.06.2019Nic vás tak neochladí jako to, co vás zahřeje
Společnost08.06.2019Všechny vůně léta
Rodina a Drobotina24.05.2019Záhady kolem nás
