Společnost

Soud a Petr Kramný: Síň plná nenávisti a zkouška sil JUDr. Long – Slámové

S ohledem na fakt, že se případu věnuji celé dva roky, od samotného začátku, jela jsem do Ostravy s pocitem, že celý cyklus se mi nějakým způsobem uzavírá. S pocitem, že jsem se nemýlila ani jako redaktor, ani jako člověk, který vedle klávesnice, diktafonu a pera, používá občas i ne úplně pragmatické pomůcky. Čekala jsem uvolnění. Něco, jako když má maratonec před sebou posledních pár metrů k cíli.

17926NDV.jpg

 

(Program líčení – předvolaní znalci, jejichž závěry obsahuje spis,

jsou kapacity ve svých oborech a vše k čemu dospěli, dopodrobna soudu vysvětlí)

 

Překvapilo mě, jak namáhavý kilometr to je.

 

Z celé etapy je to nejtěžší úsek.

 

Člověk si zvykne za dva roky na to, o jak neskutečné tragédii píše, nač se ptá soudních znalců při rozhovorech, o čem komunikuje s přáteli obětí, o čem hovoří se soudními lékaři i na co vlastně vykládá tarot.

 

Zvyknete si.

 

Jste schopni přijímat informace a pak o nich psát a jde to lépe, než v samém začátku, kdy vás sebere výklad například na otázku, co cítil otec k dceři, a kdy se zdráháte výklad i popisovat.

 

Čím dál snadněji pokládáte otázky, a čím dál méně vás emočně zasáhne odpověď odborníka, mluví-li o fibrilaci, otoku mozku, devastaci srdeční chlopně, posmrtných skvrnách, časovém sledu městnání krve a dalších a dalších…

 

Nakonec máte dojem, že soud bude spíše faktorem uklidnění, a že se vám odlehčí.

 

Do chvíle, než se ocitnete fyzicky jen několik málo metrů od člověka, o kterém tušíte dva roky, že je vrah.

 

17919MjM.jpg

 

Nedíváte se mu do obličeje zdaleka tak často, protože ho znáte.

 

Znáte každý mimický rys. Máte načtenou tvář toho muže za dva roky tak dokonale, že vás jeho ironické úšklebky a pohrdavé pohledy nepřekvapí a pocitově nezasáhnou.

 

Díváte se mu na ruce!

 

Na dlaně, prsty, zápěstí a předloktí a to je nové, nezpracované, náročné. Tyhle ruce.

 

V hlavě vám běží obrázky malého děvčátka v bazénku, na klouzačce … rozesmátá tvář bezstarostné holčičky plné života.

 

Tvář mladé, krásné ženy v náručí s dcerkou, kterou milovala.

 

A pak obrázky z pitevního stolu, (nerozkostičkované), které jste následně jako novinář logicky časem měli k dispozici, logicky pouze osobně.

 

Díváte se na ruce člověka, který tohle podle všeho způsobil. Jak náročné je to emočně, by vás do té chvíle ve snu nenapadlo.

 

Po hodině se modlíte, aby byla přestávka, abyste mohli odejít, nadechnout se, alespoň trochu to ze sebe dostat.

 

Na chodbě se díváte do tváře matky onoho člověka, a říkáte si, jak to pro ni musí být vlastně těžké, i když se drží.

 

Říkáte si to, protože na ni nahlížíte jako matka.

 

Přece nemůže za to, že její syn …. nevybrala si to a je jasné, že za ním bude stát. Tak přece vnučku měla ráda, jistě jí nic špatného nepřála, jistě nic špatného nepřála ani snaše … je přece člověk!

 

Ale dítě je dítě. Její dítě. Její syn.

 

17924Yjl.jpg

 

Při tom pohledu její postoj vlastně i omluvíte. Můžeme od matky čekat něco jiného, než obhajobu syna?

 

S tímto pocitem jsem se vracela do soudní síně a ten mi zůstal i ve chvíli, když se paní Rychlá postavila do ohrádky před senát.

 

Do chvíle, než začala mluvit.

 

Ne, nebyla to pochopitelná obhajoba syna. Nebyl to výstup ženy, která hájí bytost, které dala život.

 

Byl to projev naprosto bezcitné, zlé, nenávistné, hamižné, pokrytecké a po určité rovině i zvrácené osobnosti, který neměl nic společného s jakoukoli láskou a náklonností.

 

Paní Rychlá není milující matka!

 

Je člověk, který jedná pouze s ohledem na taktiku a všeobecně očekávaný postoj a ani to nezvládla.

 

Není to matka medvědice, která se bude do roztrhání těla bít za svoje mládě.

 

Utopila by ochotně Kramného na lžíci vody, kdyby jí to cokoli přineslo, kdyby to mělo pro ni společenský, nebo hmotný efekt.

 

Nemiluje ani jeho, ani kohokoli jiného.

 

O dceři ani nemluvím.

 

A neumí ani roli, kterou si vybrala, byť průměrně zahrát.

 

Nikdy jsem nebyla přítomna ničemu tak ohavnému.

 

Parodovala vlastní dceru. Až hystericky nadskakovala a měnila hlas, když popisovala, kterak Lenka nabádala přítomného policistu, aby vysvětlil matce, k čemu došla kriminální policie, a proč ztratila v bratrova slova důvěru.

 

Doslova se třepetala a gestikulovala před senátem, pískala…. Jako imitátor, nebo dabér, který propůjčuje svůj hlas animované postavičce – byla v tom taková nenávist, že skutečná matka by něčeho takového nebyla schopna.

 

Absolutní absence jakékoli piety, zato náklad ironie, pohrdání, nenávisti, lhostejnosti, zloby a bezostyšné degradace byť základu čehokoli, co patří pod slovo „lidský“.

 

„Vždyť jsem ten hrob uhrabala, aby to tam holčiny měly pěkné“… nebylo v tom nic, než ironie, lhostejnost, zaslepená hamižnost a zášť.

 

Na lavici se pak smála a dobře se bavila, jako v kině, kde na plátně legračně šmajdá Charlie Chaplin.

 

Ta groteska, kde patrně postrádala jen popcorn a colu ale byla o smrti její vlastní vnučky, které bylo osm roků!

 

Jsem ráda, že tu chvilku zaznamenal i senát, proti kterému se v té chvíli zcela odkrytá nacházela.

 

Z výstupu této ženy, jejího celého teatrálně nechutného projevu, jak před senátem tak i později, mi bylo zle.

 

A nejsem jediná.

 

Došla jsem k tomu, že tato paní je horší, než sám Kramný. Protože ona je dle mého zdroj, jádro, základ, možná i příčina.

 

On je pak prodlouženou rukou, jakýmsi realizátorem.

 

Jsem po tom, co jsem viděla, přesvědčena, že tato žena o jeho vině ví, a mám za to, že jí to řekl.

 

Chvílemi jsem se dívala na paní Slámovou, jestli tohle ještě dává a docházelo mi, že to pro ni musí být v jejím stavu ještě horší, než v době, kdy si před rokem a půl případ přebírala.

 

V obrovském kontrastu pak působil otec Moniky Kramné a dědeček Klárky (že nebude vypovídat, jsem tušila. Pomohla pomůcka Tarot).

 

Viděla jsem psychicky zlomeného, starého pána, který se nevědomky odtahoval směrem doleva od místa, kde seděl Petr Kramný. Mluvil tiše.

 

„Nerad bych to znovu rozebíral. Nerad bych se k tomu vracel, prosím …“ byl zmatený, zjevně rozhozený, na hranici možností a bylo patrné, že chce odejít.

 

Bylo mu to umožněno a paní soudkyně mu nijak pobyt neprodlužovala.

 

Radmil, bratr Moniky, odpovídal co možná klidně. Je to muž jako hora a zcela očividně se velice snažil, aby vše důstojně ustál.

 

17922YTV.jpg

 

Nakonec v jedné chvíli situaci přes veškerou snahu emočně nedal. Může být ale klidný, vždyť těch pár slz na jeho velice kultivovaném a do určité míry kulantním projevu nic neubralo.

 

Lenka, sestra Kramného, byla naopak odhodlaná, velice statečná a pevná. Její výpověď je k dispozici, vy jste ji jistě četli.

 

Zde stojí za zmínku, že pozorný pozorovatel si nemůže nevšimnout faktu, že právě jí se Petr Kramný přímo – nepřímo k činu, který popírá, doznal.

 

Jak jinak si vysvětlit, že na její poznámku, že mu nevěří, jí s úšklebkem odpověděl: „Nejsou důkazy“?

 

Lenka uvedla, že pro ni bylo velice náročné, když přišla do bytu Kramných a viděla botičky malé Klárky. V téhle chvíli plakala. Podrobně hovořila o nechutnostech, které se děly v době „stěhování“ náhrobního kamene a desky z hrobu Moniky a Klárky i o nátlaku, který činil Petr Kramný na rodinu, aby se vzdala dědictví.

 

Pokud byl celkově první den procesu náročný, byl ten druhý pro mě osobně hraniční.

 

Vnímala jsem, jak náročné bylo jednání i pro JUDr. Kláru Slámovou, která v procesu hájí zájmy obětí a pozůstalých na straně Moniky Kramné.

 

Zde jsou dojmy paní doktorky:

 

17918ZDF.jpg

 

Kláro, překvapil vás něčím Petr Kramný u soudu?

 

Petr Kramný mě nepřekvapil, čekala jsem, že bude takto vypovídat. Domnívám se, že je to zvrácený člověk. Narcis, který je natolik chladnokrevný, ale souběžně natolik hloupý, že si není schopen ani kontrolovat, zdali právě nemluví proti sobě samému.

 

Co by pro vás bylo naplněním s ohledem na proces. Co byste byla schopna pokládat za satisfakci a spravedlivý efekt?

 

Výjimečný trest. Myslím si, že obžalovaný by se do společnosti v jejím zájmu již neměl vrátit.

 

Je tedy někdo, kdo vás doposud v rámci soudního líčení překvapil?

 

Překvapila mě paní Rychlá. Musím říci, že jsem za svou praxi už viděla a slyšela leccos. Setkala jsem se s lidmi, kteří spáchali ty nejhorší zločiny. Nikdy jsem ale dosud neměla možnost naživo poznat ženu tak zlou, bezcitnou … nikdy jsem neviděla ženu, která by v takto koncentrované podobě byla schopna nenávidět vlastní dceru, která by pokládala za normální rozhrabat hrob své malé vnučky, a která by se smála na místě, kde se projednává násilná smrt dítěte, které jí bylo blízké.

 

Kláro, z dosavadního působení JUDr. Rejžkové, jsem měla dojem, a napadlo mě to poprvé za dobu, kdy si převzala obhajobu Kramného, že snad ani nechce, aby byla prokázána jeho nevina. Vždyť jediná, byť mizivá naděje pro Kramného, alespoň na cestu neudělení výjimečného trestu by bylo prokázání plánu na rozšířenou sebevraždu. A ona de facto pomohla státnímu zástupci, aby si tento bod takříkajíc odfajfkoval v kolonce „NE“. Opakovaně totiž položila svědkům i obžalovanému otázku zdali někdy uvažoval Kramný o sebevraždě, kdy všichni odpověděli, že nikoli, což ji uspokojilo. Další její otázky byly bezcenné a nic nedokazující, až skoro zbytečné. Napadá mě, jestli je tak bezradná, nebo tak geniální. Mám na mysli, že by sama nechtěla, aby byl Kramný osvobozen a tohle byla její taktika. Jinak si to prozatím neumím vysvětlit. A pokud vím, je JUDr. Rejžková sama matkou.

 

Ano, i já jsem čekala, že se bude chovat minimálně tak, jak proklamovala v médiích a i mě otázky překvapily. Očekávala jsem víc. Domnívám se ale, že nejde o taktiku proti klientovi, že spíše podcenila dosah a rozsah spisového materiálu.

 

Napadá mě, když jste přebírala případ, bylo to zhruba před půl rokem. Nyní budete sama brzy maminkou holčičky. Má tahle skutečnost, ta změna ve vašem osobním životě nějaký vliv? Dotýká se vás celý případ v tomto stavu jinak? (Vzápětí jsem litovala, že jsem otázku takhle formulovala, protože se Klára neudržela, a rozplakala se. Připadala jsem si hloupě).

 

Jistě, že je to jiné, je to o hodně jiné. Já prostě umím pochopit … ne omluvit, ale pochopit, mnohé. Když někdo v afektu ublíží člověku, po nějakých neshodách, ve zlosti, že se někdo může dostat do stavu, kdy jedná neuváženě … prosím… jak ale může někdo ublížit tak malému dítěti, prostě dítěti, které ještě ani nestihlo komukoli jakkoli ublížit??? Jak se někdo může hrabat v jeho hrobě, zničit ho a mít to za normální … a nestydět se … já tady teď brečím nad holčičkou, kterou jsem neznala a ti kdo byli její nejbližší, se smějí v jednací síni !!! … ano, je to pro mě nesmírně náročné. O to ale možná budu odhodlanější.

 

Klárko, co pokládáte v celém procesu za zásadní, jaksi nejvíce neodiskutovatelné, usvědčující?

 

Když pominu důkazy jako celek, ale měla bych tedy vybrat ty nejzásadnější, tak jsou to zcela určitě znalecké posudky ze soudního lékařství, znalecký posudek elektro a paradoxně i výpověď samotného Kramného.

 



 

Už vám to jen shrnu po rovině vlastích dojmů, které jsem si z Ostravy zatím dovezla:

 

17925NWZ.jpg

 

Soudkyně paní JUDr. Gilová – Na celý proces je výtečně připravená. Zjevně má spis velmi dobře nastudovaný. Otázky pokládala sofistikovaně a byly to stejné otázky, které jste pokládali v diskuzích pod články vy sami! Bylo příjemné sledovat, jak by měl vypadat a jednat soudce, který na toto místo skutečně patří. Je velice přísná, umí si zjednat pořádek, je pozorná a má přirozenou autoritu. Možná je v civilu samá legrace a tahá z louží topící se broučky, ale za soudcovským stolem je to tvrdý profesionál, zaměřený detail.

 

17917OWF.jpg

 

Rovněž přísedící v senátu jsou dobře s případem obeznámeni a i otázky jimi kladené měly účel, smysl i údernost.

 

Státní zástupce Mgr. Vít Legerský – Je šarmantní, slušný a též dobře připravený. Otázky mají souvislosti, které člověk, minimálně seznámený s případem pochopí. Řekla bych, že není tak přímočarý. Shledávám v systému jeho dotazování taktický směr. Odpovědi eviduje a klidně za více než hodinu na ně navazuje nenápadnou formou. Obžalovaný, nebo svědek si tak nemusí souvislost ihned uvědomit, což je myslím velmi důmyslné.

 

17921NTI.jpg

 

JUDr. Rejžková – Jako obhájce obžalovaného na mě prozatím působila spíše jako druhá ruka státního zástupce. Otázky byly buď nic neříkající, nebo žádné. I já jsem čekala ono cupování. Prozatím, nechť se na mě nehněvá, se nechala sama poněkud pocupovat samotnou JUDr. Gilovou, která zjevně rozladěně zareagovala na přání číst odposlechy, které více přitěžovaly obžalovanému, než by mu jakkoli pomohly. Rovněž mi stále uniká, kde je cíl vyvracet tak usilovně možnost rozšířené sebevraždy. Ale třeba paní doktorka překvapí.

 

17923MjF.jpg

 

JUDr. Slámová – Je systematická a nezapře Pannu, která soustavně analyzuje detaily a má dobrou paměť. Doslovně odcituje dlouhé statě výpovědí. Je takovým živým diktafonem. Nelze si ale nevšimnout, že pro ni případ přepadává z profesionální roviny do osobní. Přesto v rámci přelíčení prozatím vložila emoční otázky a poznámky přesně do momentů, kam patřily a kde byly cíleně efektivní.

 

17927M2M.jpg

 

Lenka – Překvapila mě odhodlaností a je dobře této paní neupřít velkou dávku osobní statečnosti. Není totiž snadné se v zájmu spravedlnosti a objektivity obrátit proti rodině a nechat se za svůj postoj z rodiny prakticky vyobcovat. Domnívám se, že je to právě Lenka, pro kterou musí být proces velice náročný z mnohem širšího úhlu pohledu.

 

Radmil – Není moc co psát o člověku, který měl evidentně rád svou sestru a neteř. Snad jen ocenit, že ač musí mít v sobě obrovský náklad emocí, ustál svou výpověď a nedal průchod všemu, co zcela evidentně cítil. Jednoduše se dokáže ovládat i ve chvíli, kdy by každý pochopil, pokud by se tak nestalo.

 

Tatínek – Doslova potvrdil, co vypověděla do článku před časem kolegyně Moniky, která Popelkám poskytla rozhovor jako jedna z prvních, kdo rodinu znali. Kolegyně Moniky Kramné: Byla sluníčko, Petr mi přišel jako pavouk

Jsem ráda, že po tom, co si mohli všichni přečíst přepis výpovědi Moničina otce z přípravného řízení, byla tato Moniky kamarádka očištěna. Nezapomenu, kolik zla a osočování se sesypalo na její hlavu v diskuzích ze strany fanynek Petra Kramného.

 

Paní Rychlá – Soudní líčení si spletla s divadelním jevištěm a smrt vnučky a snachy se zábavnou show. Prostá pieta, nebo lidská slušnost, či úcta k člověku, nebo jen slušné vychování či emoční inteligence … to všechno buďto nikdy neměla, nebo to ochotně prodala za cenu jednoho kamenného bloku s několika písmeny.

 

Petr Kramný – Je opravdový asi tak stejně, jako umělé nehty, což ostatně všichni ví. Přelíčení bere jako rozptýlení, vyreklamování své osoby, publicitu a zajímavé vytržení z nudy a šedi vězeňské cely. Náležitě si užil jak roli zkroušeného otce, tak i roli vzdělaného advokáta, když svou vlastní sestru nazýval „vážená paní svědkyně“ a snažil používat termíny jako „ve své části výpovědi jste uvedla, že …“, opíraje se rukama o stůl s výrazem, kterému chyběl snad jen talár a dřevěné prkénko s kladívkem.

 

Domnívám se, že je zcela mimo mísu, a že dosud nemá povědomost o tom, co vlastně obsahuje spisový materiál, co znamenají v konečném důsledku závěry znalců či jaký dopad mají existující odposlechy a forenzní důkazy.

 

Je zřejmě natolik zaměřený na sebe a hmotnou část světa, že mu pro ten zbytek nezbyl v hlavě prostor.

 

17920MTF.jpg

 

Jsem zvědavá, jak se bude tento domýšlivý komik tvářit, až se jeho veselá poznámka „nejsou důkazy“ mine s realitou.

 

Michaela Kudláčková


Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“ on Facebook
Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře,sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti. Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.

Hodnocení k článku

Komentáře - Napsat soukromou zprávu ZDE

  Zaregistrovat si reakce na váš komentář  
Upozornit na
tibetusmev   protibet 1
Montero   textilsvet
PHP Code Snippets Powered By : XYZScripts.com