Ale víte! Kdo by ji neznal? Vždyť jejímu kouzlu podlehly nejen malé holčičky, ale namnoze i holčičky velké, jejichž touha přivést své tělo do křivek převratného modelu hračky stálo některé i zdraví. Narodila se Barbie a s ní hračka, model, móda i životní krédo mnoha žen a dívek…

9. března 1959, byla na veletrhu hraček v New Yorku firmou Mattel představena štíhlounká, necelých 30 centimetrů vysoká, dlouhonohá kráska. Svými tvary symbolizovala ideál dokonalého ženského těla.

Barbie tehdy veřejnost doslova šokovala.

Panenky svým vzhledem do té doby připomínající batolata, či malé krásné holčičky se rázem staly nezajímavými. Následovalo bezpočet diskusí bezpočtu psychologů, pediatrů a vědců na téma, zda je zmenšenina sexy dámy pro děti vůbec vhodná.

Zatímco se vědecká obec hádala v médiích, časopisech i sáhodlouhých debatách za dveřmi ústavů, děti vzaly Barbie útokem.

Stvořitelka sličné Barbie, paní Ruth Handlerová, zemřela před deseti lety věku 85 let.  

A takhle prozaicky vzniká nápad.

Nápad, který doslova zaplavil svět, a který stále žije díky faktu, že děti jsou prostě pořád stejné.

Paní Handlerová totiž stvořila Barbie téměř náhodou

Při hře pozorovala svou dcerku, u které si všimla, že malá Barbara více, než do rolí miminek obsazuje své panenky do rolí mladých žen a dívek.

Vždyť si vzpomeňme, nač jsme si s panenkami hrávaly my samy.

První Barbie měla černé vlasy do ohonu, byla oblečena do černobílých pruhovaných plavek a měla sluneční brýle i lodičky, které se jí zasouvaly do děr v nohách.

Nesmrtelná Baribe na sebe do dnešní doby vzala stovky podob.

Stala se i černoškou, Hispánkou, Indiánkou, Eskymačkou, Číňankou a bere na sebe podoby političek, zpěvaček, hereček….

Drobnou figurku oblékali největší módní návrháři od Christiana Diora až po Gianniho Versaceho.

Barbara Millicentová-Robertsová.

To je civilní jméno dnes 53 leté dámy zvané Barbie.

Ale že na to slečna Millicentová-Robertsová, která do naší české kotliny oficiálně zavítala v listopadu 1990, ani trochu nevypadá?

A proč vám to vyprávím?

Je to můj tip, jak být o 150,- korun na jednou vstupném lehčí, ale současně i bohatší o rozzářené oči vašich malých dcer, vnuček, sestřiček…

V Praze v Rytířské ulici číslo 6, za těmito historickými dveřmi je tolik Barbín a tolik nádherných domečků, aut, šatiček a doplňků, že stojí za to sem děti vzít.

Byť jsem z věku domečků pro Barbíny již několik let venku, výstava se mi moc líbila.

Dokonce jsem si vybrala i šaty.

Zatracený tři konfekční čísla a byly by mi.

Za tento obývák bych se rozhodně nestyděla a upřímně závidím.

Malé i velké dámy určitě upoutají panenky rozestavěné a naaranžované tak, že zbývá, jen aby promluvily.

Otevírací dobu a vše potřebné najdete ZDE.

Když byly moje holčičky malé, neměla jsem tehdy 4 900,- na domeček pro Baríny a moc mě to mrzelo, protože si ho moje dcerky pro svoje hubeňoučké milované ikonky moc přály.

A tak jsem měsíc před Vánoci zrušila starý botník, vyrobila výtah z klícky od morčete, rozebrala světýlka na stromeček (kvůli lustrům, které musely fungovat), do noci jsem vystřihovala z kartonů nábytek a potahovala ho látkami, vystříhávala jsem televize i vany, zlikvidovala jednu záclonu a svým holčičkám jsem domeček vyrobila.

A byl i větší, než ten za téměř celý můj tehdejší plat.

Asi se mi to fakt povedlo.

Napřed štěstím plakaly a druhý den se do něho vecpaly samy.

Přeji pěkný den, a pokud se na výstavu vydáte, tak i hezkou zábavu vám i vašim malým slečnám!

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]