ROZHOVOR: Petra Hřebíčková jako manželka v naději

A že to s ní v Mužích v naději dopadlo nejlépe, jak mohlo. V podstatě se jí to vše kolem zas až tolik netýkalo a z milostných propletenců vytěžila pro sebe, jakožto pro manželku dříve slušňáka manžela, poté trochu pokaženého svým tchánem, úplně nejvíce.  Tedy, i tu „naději“.

Petra Hřebíčková (1979 ve znamení Panny) se narodila v Hodoníně, kde také vystudovala Obchodní akademii a poté v Brně JAMU, obor činoherní herectví. Do podvědomí diváků seriálů se dostala rolí Pavly, sexy učitelky angličtiny Lumíra Nykla v seriálu Ulice.

Hrála v brněnském divadle Polárka, hostovala v Činoherním klubu a v divadle ABC a  téměř  7 let hrála ve zlínském divadle.  Zde si vysloužila dvě nominace na cenu Thálie a podruhé jí vyhrála. Hrála v muzikálu Kudy kam nebo Hvězdy na vrbě a současné době hraje ve Švandově divadle na Smíchově mimo jiné také ve hře Biomanželka, jejímž autorem je Michal Viewegh.

Výraznější filmovou roli dostala v Obsluhoval jsem anglického krále, kde ztvárnila Marušku.

Po projekci Mužů v naději si na mě udělala malou chvilku a příjemně jsme si popovídaly. Otázek by bylo asi mnohem více, ale vzhledem k omezenému času…

Ve filmu Muži v naději jste ztvárnila manželku Ondřeje (Jiří Macháček), maminku asi šestiletého syna snažící se o další miminko, vztah je v takové té fázi vyhoření…. Jak se Vám hrála, byla Vám  postava Alice něčím blízká?

Byla, já jsem jí tak nějak přirozeně rozuměla, tak jak byla role napsaná. Je to taková žena, o které si myslím, že by jí mohla rozumět většina žen, které jsou v manželském svazku, starají se o dítě, o chod domácnosti a docela hodně pracují. Tím pádem ona může zpočátku působit trošku nesympaticky, ale je to bohužel úděl těch žen, které se  stále starají o domácnost a nevidí ve svém muži oporu. Což je tak trošku chyba, že ve svém muži právě tu oporu nevidí, protože v momentě, kdy taková žena získá zpět ztracené sebevědomí, k čemuž dospěla i Alice, začíná se nějak více angažovat a starat se i o manžela i o chod restaurace, kterou spolu vedou, pak se stává i ona sama taková víc sympatičtější, zamilovanější a tím pádem taková,no prostě… více rozkvétá. Já jsem této postavě velice rozuměla.

Alice byla „slušňačka“, řeknemě nebo tak trochu obyčejná žena.  To je trochu v kontrastu s tím, co hrajete například v Ulici, tam jste vyloženě za „mrchu“?

To ano…(smích)

Daří se Vám přecházet z jedné role do druhé? Která se vám třeba lépe hraje?

On je rozdíl v tom způsobu natáčení. V Ulici jsem už delší dobu a ty scény se tam točí velice rychle, tady ve filmu jsme si s každou scénou hráli, zkoušeli jí a snažili se přijít na to, jak to má správně fungovat. Takže tady je rozdíl i v tom natáčení jako takovém.

Ale vždycky se dá od těch postav, co hraji, jaksi oddosobnit, takže není problém  s tím, hrát někoho, kdo je jiný. Spíš naopak, jakoby si tím trošku pročistíte hlavu.

Nenosíte si role domů?

Většinou ne. Ale je pravda, že když se točí ten film, tak je to tak intenzivní zážitek, točí se to třeba měsíc, a vy to musíte naplni. Jenže ten další den máte natáčet nějakou scénu a to nikdo nezmění, takže si nosíte práci domů, něco se naučit a tak. Ale co se týče práce v divadle, tak tam si nosím někdy postavy domů, ale není to tak, že bych se chovala podle těch postav, je to praktická práce, je to spíš tak, jako byste si vzali domů štos papírů, které musíte doma vyplnit.

S panem Macháčkem a s panem Polívkou se musí hrát úplně skvěle. Byli vtipní i mimo scénu, nebyla nouze o legrační situace?

Těch legračních situací bylo spousta, protože oni jsou opravdu oba dva velice příjemní  a inteligentní muži, takže s nimi opravdu nuda nepřichází, navíc jsou to džentlemani, takže se o nás s Vicou (Vica Kerekeš, představitelka Šarloty, úspěšné svůdnice obou dvou mužů) krásně postarali , žádná pauza nebyla o nudě. Taky pomáhali , pokud jsme měly problémy s natáčením, mě osobně určitě. S Jirkou Macháčkem jsem logicky byla delší dobu. Ale na nějakou konkrétní situaci si nevzpomenu, protože to je provázáno celým natáčením, kdy jsem se opravdu jenom bavila, bylo to hodně milé natáčení. 

Jak reagují Vaši blízcí na tuto roli, na film?

Moji blízcí film ještě neviděli, protože pochází většinou z Moravy, menšíich měst, tam přijde film později, určitě se těší a uvidíme, jak budou reagovat.

A jak regují na Pavlu v Ulici?

S rezervou, oni mě znají, takže se smějí tomu,že hraju něco takového. Mamka mi třeba může říkat – teda, ty jsi tam ale potvora! – ale snad se na tu Ulici nějak nedívá ani pravidelně, zapíná televizi jednou za čas a mě tam náhodně uvidí. Pavla je taková potvora, někteří s ní mohou mít problém, to je pravda, nesympatická postava a někdo ze štábu se mě ptal, jestli nemám skoro strach nakupovat v krámě rohlíky, že si spousta lidí už ty postavy ztotožňuje s hercem, kterého vidí dnes a denně. Ale to je bohužel riziko povolání, že si vás lidi s tou rolí spojí. Takže jsem ráda, že jsem mohla natočit ještě tento film a dát najevo, že já nejsem Pavla, ale že jí jenom hraju.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů a mnoho dalších příjemných filmových rolí.

Zdroj: www.csfd.cz

www.svandovodivadlo.cz

foto: www.falcon.cz,

Renata Petříčková

Renata

[sexy_author_bio]