Plavky

Každoročně se v tomto období výrobci i prodejci předhánějí v plavkové disciplíně. Jednou je to vykrojeno tuhle, podruhé jinde, jeden rok frčí černá, další zase flitry. Hlavně na nás všude z výloh zírají do bronzova osmahnuté figury, kterým stačí i tkanička od bot a pořád vypadají dobře. 

Bývaly roky, že jsem to neřešila vůbec.

Ani hubnutí do plavek natožpak nějaké plavky. No jo, mládí. Když jsem čekala synka, propadla jsem myšlence, že se patrně již nikdy nesmrsknu do rozměrů, které by v bikinách nezpůsobily veřejné pohoršení.

Zakoupila jsem tedy koupací úbor, který kryl všechno, i to, co nebylo potřeba.

No středověk hadr.

..asi takhle, Toro?  Míša

Nakonec to s mou lachtaní postavou nebylo tak hrozné a já si slíbila, že až se inkriminovaný oděv rozpadne, zakoupím i něco odvážnějšího.

No kdybyste to měli v plánu, tak se vám něco tak kvalitního koupit nepovede.

Zatímco dřívější plavky opustila barva, tvar nebo prořídly jak síťka na motýly…..tyhle držely, jak helvétská víra.

Nepropálilo je žhavé slunce ani chlor v bazénu.

Neprodřely je kamínky z písku ani beton na koupališti. Bylo mi je líto jen tak vyhodit. Takové držáky jste ještě neviděli. Jenže má touha opálit si něco víc kůže, než dovolovaly, byla silnější a tak jsem poslední tři roky potajmu švidrala do výloh a regálů ve snaze pořídit něco efektivnějšího.

Nemusí to být zrovna trinitivriti.

Jednou jsem je měla. Když na pláži usnete s naprosto odhalenou a alabastrově bílou zadelí, kterou nekryje nic než šňůrka, slibuji netušený zážitek, který vás udrží v pozoru několik proklatě dlouhých dní.

Také se k takovým nitím dodávají jen podprsenky ve velikosti O až 0+ nebo s potiskem Hannah Montana.

Díky nechci, už jsem dospělá.

Se skafandry jsem ale také skončila.

Já chtěla prostě bikiny. Jo, ale ne opalovačky. To jsou takové ty nepraktické trojúhelníčky, které nespadnou jen pod sprchou, a když se grilujete na dece v horizontální poloze.

Já chci skočit šipku a po vynoření nalézt vše na svém místě.

Svá 75E i vše, s čím jsem do bazénu šla.

Jak může někdo za kus polyesteru chtít takové prachy?

Já plánovala zbytek léta proválet na písáku za městem. Za ty peníze, co všude chtěli, bych tam jen decentně postávala, aby se plavky náhodou neošoupaly.

Když už hrozilo, že zase vytáhnu ze skříně koupací mundůr, něco jsem objevila.

Nejenže to měli v mé velikosti ….. plavečky slibovaly, že udrží vše na svém místě a nebudu muset dokonce ani prodat svou ledvinu, abych na ně měla.

Nerozhodovala jsem se příliš dlouho. 

Jediné, co jsem fakt nepotřebovala byly ty vycpávky.

Nakonec jsem se s nimi smířila.

Co mi zbývalo.

Jejich premiéra se odehrála druhý den na to.

Slunce žhavilo jak o život, město se vylidnilo a léto si konečně uvědomilo, že jsou prázdniny.

Vyrazili jsme na písák.

Vycpávky se ukázaly být kamenem úrazu.

Většinou udělám pár temp, zařádím s dětmi a jdu se smažit na deku. Tak nějak mám vyzkoušeno, že mi nejdřív uschnou plavky, pak vlasy, párkrát se otočím, abych se nepřipekla, a jdu zas do vody.

Spokojeně jsem se v nových plavkách vyložila na ručník.

Když děti zjistily, že jsem nevzala peníze na nanuky, přestaly si mne nadobro všímat.

Asi jsem usnula.

Jakési dítě o mne zakoplo.

Všimla jsem si, že mé plavky jsou stále ještě mokré a tak jsem spala dál.

Další probuzení bylo horší.

Můj ksicht sálal jak poušť v pravé poledne. Plavky byly ještě stále nacucané vodou. Molitanové vycpávky držely vodu jak dobře trénovaný velbloud.

Můžu vám říct, že jsem si obličej spálila takovým způsobem, že byť jen významně pozvednout obočí mi způsobovalo hotová muka.

Plavky schnuly na okně do rána.

Do příštího roku se možná opět vydám mezi regály obchodů s plavkami.

Tentokrát chci něco, z čeho mi nevyraší na prsou mech.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]