Všimli jste si, že budou volby? Já málem ne. Čekala jsem, že se třeba někdo z politiků bude drát o můj hlas. Zatím nestojím nikomu ani za leták do schránky. Když jsem se dozvěděla, že jsou volby do evropského parlamentu na spadnutí, čekala, jsem, jak na mě z billboardů i z piksly sardinek budou vyskakovat slibné úsměvy provařených parlamentních tváří a líbivá hesla. A ono nic. 

Nikdo se o mě nepere. (?)

Na jednu stranu bych mohla být potěšena, že nejsem oblbována sliby, které budou hned po spočítání hlasů porušeny. Ale na straně druhé mám trochu pochroumanou voličskou ješitnost. Jako žena středního věku, matka, zaměstnanec, občan a pravidelný návštěvník volební místnosti jsem zkrátka myslela, že někoho zajímám.

I přestože to zrovna nekřičí do světa, kandiduje letos několik desítek uskupení.

O jejich úmyslech a motivech si nedělám iluze. Oni nemají na srdci mi přiblížit svůj program a já zas nemám kapacitu na všechny ty sociální jistoty, eurovize, euroobčany. Nechtělo se mi pídit v cizích schránkách po propagačních materiálech.

Šla jsem na to fikaně a použila jsem jednu z mnoha volebních kalkulaček, kterou jsem našla na netu.

Působila celkem důkladně.

Ptala se i na otázky, které snad nezajímají ani kandidáty do europarlamentu. A některé otázky pro jistotu doplnila obšírnými vysvětlivkami. Tak jsem si slíbila, že se nad otázkami skutečně zamyslím, abych se doškrabala k nějakému výsledku.  Ne jako když vyplňuji online ankety pod články o hemoroidech nebo kojení.

Volby totiž nehodlám vynechat.

Vyjádřila jsem se tedy k euru, promyslela jsem mandát, zvážila rozšíření EU a okomentovala pomazánkové máslo.

Výsledek mi vzal vítr z plachet.

Více než šedesátiprocentní shoda mi vyšla u většiny politických stran od komančů přes kalouskovce po nácky s lidskou tváří.

Asi jsem světoobčan se světonázorem.

Nebo jsou všichni politici ve vzácné shodě a kandidují proti sobě ze zvyku nebo z fair play. Je tu ještě šance, že názor postrádají, jelikož na eurokaši nezná recept žádný z nich natož jejich volič, tak nač čeřit vody informacemi.

Mám pocit, že je to i důvod, proč to televize nepřehánějí s volebními debatami. Nešlo by totiž o ostrý dialog, ale několik paralelních plytkých monologů.

Asi nejde o lukrativní kšeft, tak nač plýtvat gulášem a koblížky v předvolební kampani. Volič sice rád plný žaludek, ale stačí ve správný čas a správnou chvíli vytáhnout pomazánkové křivdy a tuzemské rumové bebí.

Třeba se ještě leklé politické ryby zamrskají a proberou.

Možná nás to ještě bude mrzet, až budou ty jejich sliby a hesla i na sáčku sušenek. Ale nedělám si iluze. Spíš se spolehnou na věrné fankluby a setrvačnost oddaných voličů. Koneckonců nějakou zábavnou mnohastránkovou normu na parametry krouhaného zelí asi vymyslí i ochablý reprezentativní vzorek naši politické populace.

Přičemž tloušťka zelných nudliček by asi nebyla vyspecifikována efektivněji, ani kdyby se k urnám dostavilo 95% populace.

Možná zase rozhodnou ti, kteří k urnám nedojdou.

I když ve výsledku to asi nějaký fatální význam mít nebude. Koneckonců z médií neslýchám příliš informací o aktivitě našich europoslanců, jako spíš o jejich neaktivitě, lajdáctví a malé domů.

U voleb se mění partaje, nikoliv tradice.

Bohužel.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]