Společnost

Můj sloupek

0 Shares

Krásné pondělní ráno všem dobrým lidem a Popelkám zejména. Máme tu začátek dalšího nového týdne a tak je čas ho správně nastartovat. Pokusím se k tomu svými podněty z minulého týdne trochu dopomoci a to následně každé další pondělí opakovat, do doby dokud mě vlastní klávesnice nepošle k šípku…

Třeba to pomůže k prvnímu úsměvu, kterým je fajn začít pondělí…

 

Minulý týden byl, jako prozatím každý z mého pohledu, příjemný a výživný. Vstoupila jsem do něj na své poměry poněkud brzy a to s odbitím již páté ranní. S přítelkyní Janičkou jsme se totiž vydaly na Vysočinu, přesně do Červené Řečice, na Čistění ženské energie. Jakožto osoba zaměřená tímto směrem jsem prošla nespočet výkladů karet, čištění energie a tomu podobných záležitostí. Nicméně tentokrát to byl opravdový zážitek. Nic podobného jsem v životě nezažila a rozhodně bych vřele doporučila, nejen ženám, alespoň jednou. Janička touto očistou již několikrát prošla, proto jí na naší zpáteční cestě nijak zvlášť nepřekvapilo, že jsem z vypětím sil dvě a půl hodiny ze spaní úspěšně slintala na její přátelsky nastavené rameno.

Díky, seš fakt kámoš.

 

A tak v oblasti lásky vyčištěná z Vysočiny, udělala jsem následně krok nezbytný k jejímu naplnění.

 


 

V duchu hesla „Milujte se a množte se“ zabalila jsem další den do bonbonu svoje telefonní číslo.

 

V představě o nalezení pravé lásky jsem téměř s jistotou slyšela bít svatební zvony a cítila zásah osudu.

Můj život směřoval k tomuto okamžiku.

 

Nastal Den D.

 

Emoční eden a smysl života ukrytý v bonbonu. Ten jsem svěřila do rukou té, které bych svěřila vlastní život, svojí sestře. S hlubokým pokynem jsem ji i s bonbonem vyslala k objektu touhy, kterým je dík zrzavým vousům, muž pracovně nazývaný, Ginger

 

Ten, který už nějakou dobu svírá mé myšlenky na šťastný život, dovolenou v Jugoslávii a následně „samá pozitiva.“

 

Z představ o čtyřech dětech, svatbě v lese a odpadu ucpaného mými vlasy, který on s láskyplným úsměvem čistí, zatímco já na obláčku pletu pomněnkový věneček, mě vytáhla až jeho další návštěva a tedy zpětná, bonbónová vazba.

 

„Vy jste mě chtěla tím bonbonem otrávit?“ otázal se mé sestry, připravené vyřídit mě, schované v kuchyni a plné očekávání, nepochybně radostné vyznání.

 

Sestra konsternovaně zamrkala.

 

„Otrávit?“, zopakovala.

 

„No jak jsem cucal ten bonbon, tak tam byl nějakej papír“.

 

„Vy jste ten papír snědl?“

 

„Celý ne, malý kousek jsem vyplivl“

 

„Takže vyplivl. Takže nevíte, co na něm bylo…“

 

„Ne“.

 

Na to se sestra mlčky otočila, a po té, co několikrát obkroužila stoly, asi ve snaze posbírat odvahu, mi vzkaz neochotně předala.

 

Vykouzlila jsem ten nejdebilnější výraz, který ve své nabídce mám a začala přemýšlet, jakým způsobem spáchám sebevraždu.

 

„Udělej to, opakovaly mi před tím dobré přítelkyně“, než jsem se rozhodla k tomu romantickému kroku vměstnat těch pár čísel do sladkého staniolu. „Maximálně už nepřijde“, říkaly.

 

No…

Zatím nepřišel.

 

Hlavy pohromadě se usnesly, že kecal.

Naivní část z nich ale věří, že to číslo prostě sežral.

 

No nic. 

 

Láska teda nebude asi na programu týdne, ale nenechala jsem se odradit a začala zevlovat každé ráno u jeho auta.

 

Ne, to už kecám…

 

Na programu byla už totiž mnohem důležitější záležitost, kterou je stěhování nejlepší kamarádky Veroniky a její první byt. Já už bydlím sama nějaký ten pátek. (Tedy momentálně okupuje mou postel sestra, kterou jsem po rozchodu adoptovala.)

 

Verča má, ale premiéru, takže to prožívá velmi intenzívně. Spolu s ní pak my všechny.

 

Kolaudace byla bujará, protože nám táhne na třicet. Vyřezaly jsme si každá dýni, vypily tři litry zázvorového čaje z misky, protože hrníčky mají absenci a lehce zavodněny jsme se ještě před desátou rozloučily u zastávky.

 

25118MWY.jpg

 

Verča, protože je se mnou ve všem spjatá již mnoho let, řešila tento týden taktéž milostný nezdar.

 

Ačkoli osobně bych to vlastně nezdarem nenazývala. Zde hraje hlavní roli vzdálenost, která bohužel není nepatrná. Do Sydney dvacetšestka z Letné prostě nejezdí, a tak se další sen o dvou spojivších se světech, rozpadl.

 

Záležitosti se vztahy spojenými nás dovedly k zamyšlení…

 

Jsme to my sami, kdo nás na konci nich dělá smutnými. Především potom naše projekce vlastních schopností ve smyslu obětí, které jsme schopni pro danou věc udělat. Náš charakter a naše hodnoty, které bychom tak rádi našli v těch, které si vybíráme.

 

S věkem si samozřejmě víc a víc připouštíme, že nikdo dokonalý není, protože ani my nejsme, a že kompromis je nutnou součástí každého vztahu. Otázkou, ale stále zůstává, jak velký ten kompromis musí být a jestli, když se potkají ti správní, nějaký kompromis vůbec pociťují…

 

Zázvor nás omámil. Přemýšlely jsme moc.

 


 

Kamarádka Míša je další spřízněnou duší a ta se rozhodla otevřít bistro. Jmenuje se WILD at heart CAFÉ, je na Flóře a je to neskutečně krásné místo. Vždycky měla styl a vkus, ale teď mu dala ten správný směr. Zhodnotily jsme, že lepšího místa pro Home office na světě není a tak trochu přemlouváme Míšu, aby tam přestala pouštět lidi a nechala nás tam žít.

 

Hashtag domov na našich instagramech ji dojal, a to, že se z tohohle místa těžko odchází, podtrhl fakt, že jsme se sešly v pět a odcházely ve dvě. Lahve vína, které jsme osvobodily z vězení (lednice) nás v počtu sedm s kýženou lehkostí odsoudily ke kvalitnímu spánku.

 

Probraly jsme mnohé, ale za zásadní považuji fakt, že Andrea má nejkratší jazyk na světě.

 


 

Týden zakončuji už nějaký čas stejně. S Verčou se sejdeme, a zhodnotíme co se událo. Ano vídáme se sice někdy i třikrát týdně, ale neděle je zkrátka naše skoro vždycky. Vlastně jsme spolu tak často, že jsem už čelila otázce o své orientaci a vztahu s ní.

 

Počasí se vydařilo, takže se nám na Kampě z papírových krabiček obědvalo náramně.

 

Kdo náhodou nezná, mohu vřele doporučit možnost zapůjčení pouličních kol Rekola formou dost jednoduché aplikace. Jsem technicky poměrně negramotná, takže když říkám jednoduché, myslím tím, že to zvládne i průměrně inteligentní šváb.

 

Stromovka na kole je spolu s babím létem skutečně lékem na duši. Jako bonus jsme se pak i s koly ze Stromovky přemístily historickou tramvají na Republiku.

 

25119OTR.jpg

 

Ta Praha toho nabízí, zhodnotily jsme při jejím pozorování z otevřených dveří historického skvostu s historickou průvodčí…

 

Týden to byl pěkný, přínosný a zase mě něco naučil.

 

Příjemný týden, Popelky! yes

 

Anketa:

 

1 – Ginger kecá

2 – Ginger nekecá a číslo sežral

 

Pavlína Sýkorová


Pavlína Sýkorová (Pína) 02.8.1988 „Lev“ on Facebook
Pavlína Sýkorová (Pína) 02.8.1988 „Lev“
Miluje vůni lesa a má ráda lidi. Libuje si v sarkasmu a je ortodoxním optimistou. Duší je hippie a slintá ve spaní. Nikdy nepochopila zlomky.
Ráda by osobně mluvila s Ježíšem Kristem.

Hodnocení k článku

Komentáře -Napsat soukromou zprávu můžete jako přihlášení vpravo v části: Soukromé zprávy.

  Zaregistrovat si reakce na váš komentář  
Upozornit na
tibetusmev   protibet 1
Montero   textilsvet
PHP Code Snippets Powered By : XYZScripts.com