Poznali jste kanibala? Jeho duše byla stejně šílená, jako jeho oči.

Přesto, že byl impotentní a vyvrcholení dosáhl pouze během vraždění, zplodil dvě děti. Narodil se 16.10.1936. Jeho dětství nebylo právě růžové. Bratra mu snědli při hladomoru a on se v noci pomočoval. Chtěl být právníkem. Stal se učitelem…

Přes dvě stovky lidí se v roce 1983 podílelo na vyšetřování, když bylo ve zmrzlé ukrajinské zemi postupně nalezeno šest mrtvých těl.

Postupné nálezy, které trvaly celý rok, otřásly i těmi nejzkušenějšími lidmi z oboru kriminalistiky.

Mnohačetné bodné rány do hrudníku, břicha i pohlavních orgánů, u žen pak odkousnuté bradavky, u chlapců odřezaný penis, vypíchnuté oči a u některých obětí amputovaná oční víčka, rty nebo nos.

Oběti nic nespojovalo, byly různé, vraždy si nebyly podobné, a proto se došlo k závěru, že hrůzy jsou dílem více pachatelů.

Zatčeny byly desítky lidí, ale všichni museli být později propuštěni. Jednoduše proto, že někdo vraždil dál.

Je rok 1984.

Pro banální přestupek byl tou dobou zatčen také muž jménem Andrej Čikatilo.

Byl odsouzen a na tři měsíce uvězněn.

Také on byl pro jistotu v souvislosti s vraždami vyšetřován. Jeho krevní skupina A, se ovšem neshodovala s krevní skupinou nalezených zbytků spermatu z míst činu.

Ta byla totiž podle vyjádření ruských odborníků totiž AB.

Navíc pan Čikatilo byl přece členem strany, měl rodinu, vysokoškolský titul a řádné zaměstnání. Kriminalisté vyhodnotili jeho přestupek, jako škobrtnutí.

Jako o pachateli o něm nepřemýšleli.

Obětí přibývalo, policie byla v koncích a navíc bylo na případ uvaleno informační embargo. Veřejnost neměla vědět, že se i v Sovětském Svazu vyskytují sérioví vrazi.

Ti jsou přeci jen v zemích kapitalistických.

Pan Čikatilo se ale raději odstěhoval a práci si našel v Novočerkassku.

Nálezy mrtvých a zohavených těl se rozšířily a policie byla v koncích.

Vrah se jim pohyboval v azimutu mnoha kilometrů.

Pan Čikatilo měl dobrou práci.

Obchodně cestoval a to ho bavilo.

Je 6. listopadu 1990 a počet nalezených obětí je již 52.

Z lesa v oblasti, kde už snad na každém metru stojí policista, vychází špinavý muž, který má v ruce nylonovou tašku a oděv má zacákaný tmavě hnědými a červenými kapkami.

Neuniká pozornosti policisty, který jej legitimuje.

„Co tu děláte, pane Čikatilo?“

„Byl jsem na houbách“

Policistovi v civilu připadalo divné chodit na houby oblečen do spíše formálního oděvu, bylo mu divné, že si pán na houby vzal tašku naprosto nevhodnou pro jejich sběr, neuniklo mu, že pán je špinavý, ale do tašky na úlovek z lesa, tedy na ingredience na smaženici se nepodíval.

Kdyby to byl udělal, objevil by uřezané prsty dvaadvacetileté Světlany Korostikové, jejíž zohavené tělo bylo o několik hodin později v lese objeveno.

53. oběť.

Špinavého muže, vycházejícího z lesa si policista zpětně vybavil.

K zatčení člena strany a vzdělaného spořádaného člověka to ale bylo málo a tak si policie vymohla alespoň sledování a to dělala svědomitě.

20. listopadu 1990 opustil sledovaný muž svůj byt a procházel se po městě.

Cestou opakovaně oslovoval cizí osamělé děti.

Teď už to snad může stačit, zhodnotili policisté a Andereje Čikatila zatkli.

Byl zraněný.

Měl stržený nehet, zlomenou kost v prstu a na prstě měl zřetelné kousnutí až do masa.

Bylo to od šestnáctiletého chlapce, Viktora Tišenka, který se před smrtí usilovně bránil.

Soudní proces se stal nejsledovanější událostí v Rusku a do soudní síně měli přístup pouze nejbližší příbuzní obětí.

Přesto praskala ve švech.

Čikatilo se sám během vyšetřování přiznal 56 vraždám na dětech, ženách i chlapcích.

Během procesu, při kterém byl Čikatilo v kleci, ukazoval své genitálie, vykřikoval a chvílemi tvrdil, že je těhotný a kojí.

Když líčil, podrobně a naturalisticky průběh  jednotlivých vražd a to, jak vařil a jedl jednotlivé části těl některých obětí, dvanáct příbuzných zavražděných zkolabovalo a jedna žena soudní proces nepřežila.

Andrej Čikatilo, který vraždil čistě proto, že byl šílený, sadistický, psychicky narušený člověk s několika sexuálními úchylkami, sníženým prahem vnímání a nebyl schopen orgasmu jinak, než při pohledu na umírající oběť, byl odsouzen k trestu smrti.

Jeho žádost o milost ruský prezident Boris Jelcin 4. ledna 1994 zamítl.

14. února 1994 byl ve věznici v Novočerkassku zastřelen.

Jeho oči jste mnozí poznali, mnozí jste jeho pohled vyhodnotili jako šílený.

To jste uhodli.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]