Můj sloupek IX

Dnes vám kromě příjemného pondělí budu přát i příjemný nový rok. Tedy spousty osobních úspěchů, zdraví, lásku a vnitřní pohodu neb ta je klíčem ke štěstí. Jak jsem měla možnost pozorovat a stále pozoruji, jsou vnitřní klid a rovnováha, skutečně záležitostí, na které musíme neustále pracovat a s největší jemností opečovávat.

Vlivem situací, do kterých sami sebe občas dostaneme, se stáváme oběťmi vlastní neschopnosti včas zakročit a rozpoznat, že pomyslný pohár trpělivosti je plný.

To má za následek v mém případě lehké zakopnutí na poli vlastní vyklidněnosti.

Pod tlakem v práci a jistých okolností v osobním životě, jsem poslední měsíc nosila v duchu nerudnost, která mi není ani trochu vlastní. Musím říct, že s koncem roku jsem byla nucena se zastavit a pohlédnout na všechno dění okolo sebe nehybně a z místa. Do té chvíle jsem měla pocit, že jsem vykloněna z okénka vlakové soupravy Pendolino a nemám jedinou možnost zahlédnout byť minimální obraz světa okolo sebe.

Samozřejmě to bylo pouze mou vlastní vinou, protože jsem se nechala tlačit do kouta a coby hromosvod jsem absorbovala blesky vysílané ze stran, které byly svou vlastní podlomeností ochromeny a své zlo vybíjely na mě.

Opravdový důvod se mnou měl ale v hlubokém důsledku jen pramálo společného.

Zbytečným plácáním se v otázkách, kde jsem a co udělala špatně, jsem ztrácela čas a hrála hru, o kterou blesky usilovaly. Naštěstí jsem jedinec bystrý a za nedlouho jsem celou hru rozklíčovala a dalšího kola, tedy jisté prohry se sebou samou prostřednictvím zlosti druhých, jsem se již nezúčastnila.

Je poměrně snadné upadnout na nějaký čas do stagnace a nemilých myšlenek, když jsou vám denně dávkovány v míře, která by srazila koně.

Na nás ale je, včas rozpoznat, že se to děje a to dřív, než to ovlivní náš osobní vesmír do takové míry, že naše vibrace tak změní rytmus až máme pocit, že nám někdo vyměnil duši.

Nás osobní vesmír je tím největším bohatstvím, které jsme dostali s příchodem na svět a je proto nutné si ho velmi považovat. Jestli něco na světě potřebuje opravdu hladit, tak duše. Obklopovat se hezkými věcmi, které máme rádi, poslouchat hudbu, která nás inspiruje, vídat lidi, kteří nás rozveselují a debaty s nimi obohacují.

Říkat hezké věci a dovolit si říct „ne“. 

Zastavit se a vnímat užasnou sílu stromů, pohladit květinu a nechat se obdařit její vůní, objímat lidi, které máme rádi (děkuji své drahé kamarádce Lucce, že mě tuto báječnou záležitost před lety naučila.)

Zkrátka milovat a dovolit sama sobě být milovaná.

Je mnohem přínosnější vnímat život jako dar a mít z něj radost, protože dárky dostáváme každý rád, a protože život má rád nás, bude to vždycky přesně takový dar, který jsme si přáli. Přání jsou důležitá a je úplně jedno, o čem jsou, pakliže vám přinesou radost.

Přejte si každý den něco hezkého, a taky druhým ať se ta energie hezky točí.

Mějte se rádi a prožívejte. Prožívejte všechno, co se vám v životě přihodí, protože tím získá vaše duše hloubku, pro kterou si sem přišla.

Buďte pozitivní, protože jako takoví záříte a záře hřeje…

Přeji vám všem ať je váš další rok lepší, než ten předchozí.

Ať jste vy lepší.

Rokem to totiž tak úplně není.

Je to o nás…

Tak ať jsme v roce 2018 všichni nejlepší!

Krásný týden.   

Pavlína Sýkorová

[sexy_author_bio]