Víte o tom, že když řeknete někomu „čau“ říkáte mu vlastně „jsem tvůj otrok“? Ne? A přece je to tak. Vlastně, kdybych tento článek sestylizovala od začátku, tak, jak jsem se k té informaci z anotace dostala, musela bych začít mrtvolou. To je totiž původně nejblíž slovu mrť.
Včera jsem se zamyslela zrovna nad tímto termínem ve smyslu něco vybrat do mrtě.
Myslela jsem, že to je asi nějaká starobylá měrná jednotka.
Ale ani náhodou.
Úplně na začátku stojí termín „mřít“ tedy umřít, skonat, hnít v zemi.
To už pak dá větší logiku pojmenování humusu, nebo něčeho, co tlí.
- Mrť je dodnes, i když málo užívaný termín v lesnictví.
- Mrť je odumřelé, tlející jehličí.
Takže … rozebrat něco do mrtě, je vlastně rozebrat to až pod zem, až do mrtva. A jsme zase u základu u „mřít“.
Mrť je taky neúrodná půda, ta která pod tou úrodnou, tedy pod ornicí.
Do mrtě prostě do hniloby. Do mrtvoly.
No a takhle když se do toho člověk zakousne, tak už ho zajímá třeba i muk.
Ani muk.
No nebudete tomu věřit, ale původ nás zavede k utrpení, což je fakt zajímavé, i když ne bez logiky, ale koho by to napadlo, že základ muku položil termín muka, mučit, působit utrpení.
No jasně a u toho člověk naříká a vydává zvuky. Tedy specifické zvuky při mučení a to jsou právě „muky“.
To je co? Když na “muk” člověk nahlíží v tomto původním kontextu, tak to „ani muk“ zní najednou strašně krutě.
Další bonbonek, jak já ten náš jazyk mám ráda pro tyhle taje, je slůvko„zbla“.
Moc se to dneska už nepoužívá, ale naše babičky to znaly moc dobře.
„Není na tom ani zbla pravdy“.
Napadlo vás někdy jako děti třeba, co je to vlastně to „zblo“?
Nooo tak abyste věděli, tak to zase opět není nic jako kapka, nebo troška, je to obilí.
Vážně.
- Zblo, je původně stblo, a to bylo označení pro tu věc, která je mezi zemí a klasem.
- A stblo je dnešní stéblo.
Babičky tedy říkaly „není na tom ani stéblo pravdy“. Věděli jste to?
Jo a to čau?
No to není české slovo, ale je to zajímavé.
Prababičkou obyčejného a veselého „čau“, je schiao respektive schiavo, což v překůladu znamená otrok nebo sluha.
V téhle souvislosti jsem si vzpomněla i na kravatu. A ta má neskutečnou historii!
Vlastně nám pánové na krku nosí Chorvaty.
Já vám to zítra připomenu, kdybyste si to nepamatovali.
Michaela Kudláčková
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
