Návštěvy: 9
Každý, komu se doma placatí dospívající potomek, mi dá jistě za pravdu, že člověk ještě rád vzpomíná, když tomuto drobečkovi páčil z pusinky hroudy bláta a úlomky hornin. Kdeže jsou tyhle starosti, když přijde „náct“.
To vám u branky chvíli někdo tůruje auto, a pak zazvoní maník, co mu hlava ještě nedorostla posilovnou vylepšované tělo a se slovy „brý den, já jdu za Johankou“, hloubí patou kolečko do země.
Za chvíli se vykutálí dcera, kterou by člověk nejraději obehnal zdí, a ne někam pustil a suše praví „Mamko jdu ven“…
Poznámku „dej na sebe pozor“ provází pohled vzhůru a výraz děsně nad věcí.
Celé dvě hodiny jsem se nebyla schopna soustředit na pletí pórku, když jsem musela myslet na to, aby to tenhle Romeo, co mu řidičák ještě ani neoschnul, s mojí drahou princeznou neomotal někde kolem pouličního osvětlení.
Jistě, že člověk nemůže své dítě uvázat doma, hlídat výběh a střílel po všem, co má kalhoty.
Ale je to utrpení, tvářit se chápavě, když ten pulec, kterého jeden vypiplá z plenek oznamuje, že se na chatě u kámošky zdrží přes víkend.
Děkuji Bohu, že nemám extra problémové dítě, a že vcelku průměrně dokončuje první ročník střední školy a netíhne závadným činnostem.
Občas si ale kladu otázku, co se tak asi děje v hlavě 17ti letého člověka, který aspiruje na někoho, kdo se brzy domluví dvěma jazyky a začíná mít povědomost o mezinárodním podnikání, když na druhé straně má občas v mozku zcela temno.
Jak je možné, že v jednu chvíli uchvacuje uceleným názorem, i duchaplnými myšlenkami a v zápětí je tato dáma schopna vymyslet, že barvit si vlasy na mahagonovo je ideální v pokoji, kde jsou koberce a u toho přežvykuje jahody, jejichž konce volně odkládá na ubrus??!!
Následně se tváří pomalu dotčeně, když se člověk při pohledu na tu spoušť oprávněně zeptá, zdali není debil.
Vejít po ránu do pokojíčku, je radno jen ve skafandru a s vědomím, že z hromady hadrů, bot, ponožek, malovátek, včerejší nedojedené večeře, kelímků od limonády a 250 lžiček, může vyskočit aligátor a ukousnout mi tu udivenou hlavu.
Podrobila jsem tento zvláštní dospívací nepoměr včera důkladné analýze.
Došla jsem k přesvědčení, že se lidský mozek vyvíjí na etapy a estetické cítění, je posledním patrem proměny dítěte v pulce a pulce v dospělce.
Musela jsem ale hodně couvat zpátky.
Pamatuji si dobu, když jsem si ne úplně s dovolením, udělala pokojíček z kuchyně a kuchyň přesunula do jídelny, neb mi v 16ti začali vadit moji sourozenci a toužila jsem po soukromí.
Mamka mé rozhodnutí i akční odsun kuchyňské linky a všeho tolerovala.
Otec řval.
Stejně tolerantní byla moje nejdražší dárkyně života ve chvíli, kdy odnášela z mého pokojíku talíř a něžně se ptala, zdali mám dojem, že mám málo kamarádů, když si hodlám vypěstovat vlastní.
Cítila jsem se dotčeně, že mi tam chodí, když je to moje.
Byla jsem skutečně schopna skopnout hromadu prádla k zemi a s klidem ulehnout v místnosti, která spíše připomínala hnojník.
Dneska bych tam ani nevlezla, natožpak usnula.
Byla jsem vzteky bez sebe, když mi do mého vigvamu 3x dva metry otec soustavně chodil vizitýrovat a pak žalovat.
Dokonce si přečetl můj deník.
A to neměl dělat!
To už bych mu odpustila to věčné mentorování a nálepku, že jsem prase.
Byla jsem navzdory faktu, že mi to, co jinému přijde jako bohapustý bordel, přišlo vcelku ready, ještě dítě klidné a rozvážné.
Tím deníkem mě urazil.
I zakoupila jsem stejný, napsala jsem do něj neuvěřitelná zvěrstva, která jsem si dílem musela načíst na záchodcích ve škole a dílem vymyslet, a podstrčila jsem duplikát na svůj stůl.
S toho, co jsem tam vyplodila, by zrudl i zvrácený sexuální deviant.
Asi jsem otce vyškolila, protože byl celý večer sinalý, v noci nespal a furt něco mumlal. Už jen zbývalo, aby se začal „podivně kývat“.
O tři dny později za mnou přišla maminka a vážně pravila, že si musíme promluvit.
Bylo mi jí líto, když tam koktala a červenala se, a tak jsem jí řekla, že jsem si to všechno vymyslela, protože mi přišlo nefér, když mi otec leze do deníku, a tak že jsem mu tam připravila lahůdku, aby se nenudil.
Ujistila jsem ji, že jsem panna a míním takto ještě chvíli setrvat.
Plakala.
Ten den jsme si daly kávu a já si mohla zapálit cigaretu.
Zavracela jsem.
Dnes už ne.
Člověk prostě po rovině pořádkumilovnosti a používání hlavy před tím, než něco dělá, dospívá o mnoho později, než dospívá třeba pohlavně.
Zřejmě.
Soudím z toho, že takové věci, jako je úklid, jsem začala řešit až s vlastní domácností.
Jsem nastavena věřit, že i můj hvězdný, krásný a prudce inteligentní potomek, na kterého jsem logicky jako každá máma hrdá, dojde jednou k tomu, že ohryzek na klávesnici není právě v pohodě a koš na odpadky je od slova „odpad“.
Stejně ale, když jsem jí sundávala z hlavičky plný nočník, když jsem za skřípění zubů po dvacáté nechávala malovat počmáraný pokojíček, když jsem uklízela vysypanou mouku, těstoviny, rozinky, cukr a nutelu, z podlahy v kuchyni, když jsem volala hystericky obvodní lékařce, zdali jsou vodovky jedovaté a co udělá žlutá, zelená a černá s očním bělmem … byly to starosti jiné.
Milosrdné proti tomu, když se člověk dívá na právě rozkvetlou, krásnou květinku, jejíž kořínky, lístečky i vůni zná beze zbytku snad jen máma, a žaludek se svírá strachy, aby to kvítko někdo náhodou nešetrně neutrhnul.
Ono už stačí vědomí, že ho z té mé zahrádky někdo jednou odnese a přesadí na tu svou. 
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
![2732405 1920x1080 [DesktopNexus.com]](https://popelky.cz/wp-content/uploads/2024/04/2732405-1920x1080-DesktopNexus.com_-150x62.jpg)
Nahrávání ...
